ECLI:CZ:US:2020:3.US.3889.19.1
sp. zn. III. ÚS 3889/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jany Čechové, zastoupené Mgr. Ondřejem Stravou, advokátem, sídlem Ostrov u Macochy 180, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2019 č. j. 30 A 183/2017-162, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, 2) obchodní společnosti E. ON Distribuce, a. s., sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, a 3) obchodní společnosti FRONTON - PLUS, spol. s r. o., sídlem U Pošty 287/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud požádala, aby jí umožnil doplnit její odůvodnění do 30 dnů od jejího doručení soudu. Stěžovatelka však ústavní stížnost v uvedené lhůtě nedoplnila.
3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí prvního vedlejšího účastníka ze dne 24. 7. 2017 č. j. JMK 106775/2017 sp. zn. S-JMK 783268/2017 OÚPSŘ, kterým byla zčásti změněna výroková část rozhodnutí Obecního úřadu Sokolnice ze dne 12. 4. 2017 č. j. 1057/17, sp. zn. 578/17/SÚ/PD. Tímto rozhodnutím bylo na základě žádosti Ing. Marka Veselého vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domu "Rodinný dům RD 1, včetně přípojek, na p. p. č. X1 v k. ú. M." na pozemku parc. č. X1, s nímž sousedí pozemek ve vlastnictví stěžovatelky parc. č. X2, oba v katastrálním území M.
4. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 6. 2019 č. j. 30 A 183/2017-162 byla žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí prvního vedlejšího účastníka ze dne 24. 7. 2017 č. j. JMK 106775/2017 sp. zn. S-JMK 783268/2017 OÚPSŘ zamítnuta (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že vedlejší účastnici 2) a 3) jako osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
5. Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 9. 2019 č. j. 10 As 266/2019-33 kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), odmítl, neboť stěžovatelka přes výzvu soudu neodstranila nedostatek podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatelka touto ústavní stížností nenapadla.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda ve věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
9. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 615/03, sp. zn. II. ÚS 1179/10, sp. zn. I. ÚS 3304/10, veřejně dostupná v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v zákoně neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv nebo svobod jiným zákonným způsobem.
10. Napadený rozsudek krajského soudu obsahuje poučení, že proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení a že v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
11. Z obsahu usnesení Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžovatelka v souladu s poskytnutým poučením podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesplnila však podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka tak vlastním zaviněním způsobila, že Nejvyšší správní soud se její kasační stížností nemohl věcně zabývat. Protože stěžovatelka tento procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, řádně neuplatnila, nevyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost je proto nepřípustná.
12. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj