ECLI:CZ:US:2020:3.US.3969.19.1
sp. zn. III. ÚS 3969/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Filipové, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti I. a III. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2019 č. j. 57 Co 220/2019-347 a II. výroku rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. března 2019 č. j. 13 C 151/2011-304, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Ing. Táni Apostolovové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroků o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Okresní soud v Opavě (dále jen "okresní soud") I. výrokem rozsudku ze dne 22. 3. 2019 č. j. 13 C 151/2011-304 určil, že stěžovatelka (žalobkyně) je vlastnicí nemovitostí v tomto výroku blíže specifikovaných. Výrokem II. uložil vedlejší účastnici řízení (žalované) povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 45 253 Kč a výrokem III. jí uložil povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku částku 5 000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), na základě úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že hodnotu věci bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi [viz §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], nevycházel okresní soud při stanovení tarifní hodnoty z obecného §8 odst. 1 advokátního tarifu, nýbrž aplikoval §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a za tarifní hodnotu považoval částku 50 000 Kč.
3. K odvolání vedlejší účastnice řízení Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 12. 9. 2019 č. j. 57 Co 220/2019-347 rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.). Změnil je toliko ve výroku III. tak, že vedlejší účastnici řízení uložil zaplatit České republice na soudním poplatku částku 10 000 Kč (výrok II.). Dále uložil vedlejší účastnici řízení nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 9 658 Kč (výrok III.). Krajský soud ke stanovení tarifní hodnoty věci uvedl, že v daném případě byly pochybnosti ohledně ceny nemovitých věcí, když znalecký posudek Ing. Kolovrata, který stanovil hodnotu sporných nemovitostí částkou 940 000 Kč, byl i podle stěžovatelky nesprávný. Stěžovatelka tak nemůže na jedné straně pro potřeby rozhodnutí ve věci samé znalecký posudek zpochybňovat a na straně druhé pro potřeby rozhodnutí o nákladech řízení na něj odkazovat. Pochybnosti o ceně nemovitostí se krajskému soudu nepodařilo odstranit ani dotazem u vedlejší účastnice řízení. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle obdobných pravidel [srov. §142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 o. s. ř. a §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu].
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Soudům vytýká, že při stanovení výše nákladů řízení zjevně a nedůvodně vybočily ze standardů právního výkladu. Podle judikatury Nejvyššího soudu, kterou akceptuje i Ústavní soud [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 685/19 nebo nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], se má hodnota věci prioritně určovat podle §8 odst. 1 advokátního tarifu. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na to, že znalecký posudek Ing. Kolovrata, který je součástí spisu souběžně vedeného řízení u okresního soudu (sp. zn. 10 C 152/2011), přitom hodnotu nemovitostí stanovil. Krajskému soudu vytýká, že blíže neuvedl, v čem spočívají pochybnosti o výši ceny předmětu sporu a proč by zjištění ceny předmětu sporu činilo nepoměrné obtíže. Krajský soud zcela rezignoval na svůj názor ohledně výše ceny nemovitostí, ačkoliv tak podle judikaturních závěrů učinit měl. Pro stěžovatelku by při určení náhrady nákladů řízení bylo šetrnější vycházet třeba i z podhodnoceného odhadu ceny nemovitostí, než když soudy na tento odhad zcela rezignovaly.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), když brojí proti rozsudku krajského soudu, jenž svým odvoláním, vyvolala vedlejší účastnice, pouze v části týkající se nákladů řízení.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s přiznanou výší náhrady nákladů řízení, kdy stěžovatelka požadovala přiznání vyšší částky stanovené přinejmenším z hodnoty nemovitostí uvedené ve vypracovaném znaleckém posudku.
8. Ústavní soud se ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení, přičemž zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111)]. Náhrada nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní roviny teprve v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. Na druhou stranu Ústavní soud setrvale zdůrazňuje, že úkolem obecného soudu není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž i vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti, mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů [srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 (N 69/33 SbNU 189) či nález ze dne 5. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 2658/10 (N 3/64 SbNU 29)].
9. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky, jejichž podstatu představuje tvrzení, že obecné soudy při výpočtu výše náhrady nákladů na právní zastoupení ve sporu o určení vlastnictví použily nesprávně §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, vycházející z tarifní hodnoty nemovitosti 50 000 Kč, ač měl být použit §8 odst. 1 advokátního tarifu, čímž mělo dojít k dotčení jejích základních práv.
10. Ústavní soud se ve své judikatuře nyní posuzované problematice opakovaně věnoval a dovodil, že §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu je ustanovením speciálním k §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, přičemž jeho dikce počítá s použitím §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu i ve vztahu k věcem ocenitelným - např. u nemovitostí, které jsou v tomto ustanovení výslovně zmíněny. Ústavní soud dovodil, že postup, kdy civilní soudy upustí od zjištění hodnoty předmětu řízení z důvodu nepoměrných obtíží s tím spojených a určí odměnu za úkony právní služby podle §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, je zásadně přípustný [např. usnesení ze dne 17. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 83/14, usnesení ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2084/14, usnesení ze dne 31. 8. 2015 sp. zn. II. ÚS 2639/14, usnesení ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2383/15, usnesení ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. III. ÚS 2563/15, usnesení ze dne 11. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 3815/16 nebo nález ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 269/16 (N 87/87 SbNU 71)]. Takový postup akceptoval Ústavní soud dokonce i ve stěžovatelkou odkazovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 2688/15. V tehdy posuzované věci Ústavní soud nicméně přistoupil ke kasačnímu rozhodnutí, avšak pouze s ohledem na individuální okolnosti případu, kdy byl pojem "nepoměrné obtíže" vykládán soudy nepřiměřeně široce. Odlišnost oproti zmiňovanému nálezu spočívá i v tom, že zatímco ve věci řešené v nálezu nebyly k ceně nemovitostí odhadnuté realitní kanceláří vzneseny od účastníků řízení žádné připomínky, nyní s cenou stanovenou znaleckým posudkem nesouhlasila ani stěžovatelka, ani vedlejší účastnice řízení. Proto mohly soudy vycházet při určení tarifní hodnoty z takto odhadnuté ceny, což však neučinily a tento postup jim byl Ústavním soudem vytknut.
11. V této souvislosti Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že, byť je třeba trvat na závaznosti nálezů Ústavního soudu, není možné k uplatnění vyslovených závěrů přistupovat mechanicky či je formálně aplikovat na všechny na první pohled obdobné případy. Nelze odhlédnout od toho, že každý případ má svoji jedinečnou charakteristiku, která může mít vliv na přijetí jiného, odlišného právního závěru, aniž by bylo možno mít jednoznačně za to, že v důsledku této změny dochází k porušení principu právní jistoty a důvěry v právo.
12. Jak bylo předesláno, rozhodování o nákladech řízení přísluší obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Je proto rovněž věcí obecných soudů zvážit, zda dostupné podklady posoudí jako (spolehlivý) ověřitelný údaj o ceně nemovitosti či nikoli a zda považují za rozumné a účelné zjišťovat reálnou cenu nemovitosti. Krajský soud se v tomto směru vyjádřil jednoznačně tak, že znalecký posudek, jehož správnost pro účely rozhodování ve věci samé zpochybnila sama stěžovatelka, nemůže být dostačujícím podkladem pro stanovení hodnoty nemovitostí. Skutečnost, že své závěry blíže nerozvedl, v situaci, kdy jde toliko o náklady řízení, nedosahuje intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv.
13. Závěrem Ústavní soud připomíná obiter dictum obsažené v nálezu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 269/16 (N 187/87 SbNU 71), v němž upozornil na to, že stávající způsob rozhodování o nákladech řízení má v sobě zabudován silný prvek nahodilosti, kdy se výše nákladů diametrálně liší v závislosti na tom, zda se v soudním spise nachází ověřitelný údaj o ceně sporných nemovitostí. Takový stav je nutno hodnotit jako neuspokojivý, neboť v podstatě znemožňuje účastníkům soudního sporu předem odhadnout výši nákladů řízení, kterýžto údaj je nezbytný pro kvalifikované rozhodnutí účastníka, zda soudní spor podstoupí či nikoliv. Ústavní soud rovněž podrobil kritice skutečnost, že odvození výše odměny advokáta od hodnoty sporu nijak nereflektuje obtížnost případu, resp. náročnost poskytované právní služby. Předložil proto k úvaze myšlenku, zda by za těchto okolností nebylo vhodnější, resp. spravedlivější, opustit koncept "nepoměrných obtíží" a použít ve všech případech §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu