ECLI:CZ:US:2020:3.US.3989.19.1
sp. zn. III. ÚS 3989/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2019 č. j. 68 Co 351/2019-449, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) L. B. a 2) nezletilé A. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 16. 9. 2019 č. j. 20 P a Nc 372/2019, č. j. 20 P 9/2015-403 nařídil předběžné opatření, jímž vyslovil, že stěžovatel jako otec je oprávněn ke styku s nezletilou druhou vedlejší účastnicí (dále též "nezletilá") během podzimních prázdnin v období od 25. 10. 2019 od 17,00 hodin do 3. 11. 2019 do 19,00 hodin, přičemž nezletilou vyzvedne i vrátí v místě bydliště první vedlejší účastnice jako matky stěžovatel; v případě, že by stěžovatel toho nebyl schopen, pak paternální babička nezletilé, I. P., v určenou hodinu (výrok I.). Dále soud udělil souhlas s vycestováním nezletilé do Dubaje, Spojené arabské emiráty, v době podzimních prázdnin v rozsahu I. výroku, a to za doprovodu stěžovatele; v případě, že by stěžovatel toho nebyl schopen, pak paternální babičky nezletilé; první vedlejší účastnici soud uložil povinnost umožnit nezletilé pobyt u otce v Dubaji a nezletilou ke styku předat a na styk připravit, včetně poskytnutí cestovního pasu (výrok II.)
3. Proti usnesení obvodního soudu podala první vedlejší účastnice odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 10. 2019 č. j. 68 Co 351/2019-449 bylo usnesení obvodního soudu změněno tak, že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo vysloveno jednak jeho oprávnění ke styku s nezletilou během podzimních prázdnin v období od 25. 10. 2019 od 17,00 hodin do 3. 11. 2019 do 19,00 hodin, jednak souhlas s vycestováním nezletilé do Dubaje v době podzimních prázdnin, byl zamítnut. V posuzované věci městský soud nehledal zájem nezletilé na tom, aby se styk stěžovatele s nezletilou v navrženém rozsahu uskutečňoval v tak vzdáleném místě za zcela odlišných klimatických a nejistých podmínek ohledně zajištění potřeb nezletilé. Městský soud dále poukázal na to, že stěžovatel nijak neodůvodnil naléhavost zatímní úpravy poměrů potud, že by bylo nezbytné, aby jeho styk o podzimních prázdninách se oproti pravomocné soudní úpravě (rozsudek obvodního soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 20 P 9/2015-249) uskutečnil v roce 2019.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že městský soud pochybil, když mu nedoručil opis odůvodnění odvolání první vedlejší účastnice. V důsledku toho byla stěžovateli odepřena možnost seznámit se s konkrétními důvody odvolání první vedlejší účastnice. Stěžovatel tak byl zbaven svého práva sdělit své protiargumenty k podanému odvolání, a to za situace, kdy obvodní soud návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření zcela vyhověl a městský soud prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že návrh zamítl, přičemž argumentaci první vedlejší účastnice částečně převzal do svého rozhodnutí. Stěžovatel dále namítá překvapivou rychlost projednání a rozhodnutí o podaném odvolání městským soudem. Stěžovatel dovozuje, že městský soud rozhodl v rozporu se zájmem nezletilé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud vzal v úvahu, že stěžovatel napadá rozhodnutí městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho návrhu na vydání předběžného opatření o úpravě styku s nezletilou. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodování o předběžných opatřeních, neboť jde o usnesení, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikováno meritorní rozhodnutí ve věci. Výjimečně i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v tzv. omezeném testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
9. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, veřejně dostupná v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz). Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření.
10. V souvislosti s námitkami stěžovatele je třeba poukázat na to, že nároky použité vůči procesním zárukám poskytovaným účastníkům v řízeních týkajících se věci samé se v řízení o předběžných opatřeních zcela neuplatní. V rozhodování o předběžném opatření jde toliko o dočasné uspořádání vzájemných vztahů. Podstatné je proto posouzení podmínek nutných pro jeho nařízení, přičemž rozhodování o návrhu, bez toho, aniž by byl dán prostor k vyjádření účastníkům odlišným od navrhovatele, zákon přímo předpokládá [srov. §75c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle kterého o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků].
11. K námitce stěžovatele, že mu nebylo doručeno odvolání vedlejší účastnice proti usnesení o nařízení předběžného opatření, Ústavní soud poukazuje na to, že v souladu s §210 odst. 1 o. s. ř. odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné. Z uvedeného vyplývá, že není třeba doručovat ostatním účastníkům řízení odvolání proti usnesení o návrhu na předběžné opatření, neboť zejména v tomto případě je s ohledem na povahu rozhodnutí více než vhodné co nejrychleji spis předložit odvolacímu soudu a nezdržovat řízení (srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §210, Komentář. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2009).
12. V nálezu ze dne 18. 5. 2017 sp. zn. I. ÚS 326/17 (N 81/85 SbNU 387) Ústavní soud vyslovil, že nedoručení stejnopisu odvolání matky proti výroku usnesení o nařízení předběžného opatření ve věci úpravy péče a styku s nezletilými dětmi otci tak, aby se k němu mohl efektivně vyjádřit, je porušením práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
13. K uvedené problematice se Ústavní soud vyjádřil mimo jiné i v nálezu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19, v němž uvedl, že s ohledem na zvláštnost řízení o ústavnosti předběžných opatření není povinností soudů doručovat protistraně odvolání proti usnesení o návrhu na předběžné opatření před rozhodnutím odvolacího soudu vždy a v každém případě, a to nejen s ohledem na znění §210 odst. 1 o. s. ř., nýbrž právě proto, že mohou být případy, kdy by doručení odvolání protistraně nebylo ani účelné, ani vhodné, anebo by dokonce mohl být nevhodným doručením odvolání zmařen účel předběžného opatření, tedy mimořádného procesního institutu, který musí být do jisté míry založen na prvku překvapivosti (srov. též nález ze dne 25. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 743/19).
14. V nyní posuzované věci Ústavní soud poukazuje na to, že městský soud rozhodoval o odvolání první vedlejší účastnice proti prvostupňovému rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, které se týkalo vyslovení oprávnění styku stěžovatele s nezletilou v době podzimních prázdnin v období od 25. 10. 2019 do 3. 11. 2019, včas doručeném obvodnímu soudu dne 1. 10. 2019; městský soud tedy musel o odvolání rozhodnout v poměrně krátké době.
15. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí výstižně poukázal na to, že rozsah styku stěžovatele s nezletilou je upraven rozsudkem obvodního soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 20 P 9/2015-249, jenž nabyl právní moci dne 20. 12. 2018 a je pro účastníky závazný. Jím bylo založeno, na podkladu dohody rodičů, oprávnění stěžovatele stýkat se s nezletilou o podzimních prázdninách v sudém roce, tedy nikoli v roce 2019. Jestliže městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nijak neodůvodnil naléhavost zatímní úpravy poměrů potud, že by bylo nezbytné, aby jeho styk o podzimních prázdninách se oproti pravomocné soudní úpravě uskutečnil v roce 2019, nelze jeho závěrům z hlediska ústavnosti nic vytknout.
16. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je pak možno uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možné označit jako svévolné, Ústavní soud nezjistil. Neshledal ani jiné pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatele a které by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Jak bylo uvedeno, Ústavní soud nepřezkoumává podmínky pro nařízení předběžného opatření, ale posuzuje toliko ústavnost takového rozhodnutí.
17. Ústavní soud dále připomíná zatímní charakter předběžného opatření, a proto dodává, že stěžovatelem v ústavní stížnosti namítané právo na co nejvyrovnanější péči o nezletilou oběma rodiči nepochybně bude předmětem řízení ve věci samé před obecnými soudy (a to za situace, kdy stěžovatel podal dne 25. 6. 2019 návrh na změnu rozsahu svého styku s nezletilou), v němž bude stěžovateli dán dostatečný prostor pro uplatnění námitek i důkazních návrhů. Soudy však budou vždy povinny svá rozhodnutí činit s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu nezletilého dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
18. Ústavní soud konstatuje, že městský soud rozhodoval v souladu se zájmem nezletilé. Postup městského soudu byl řádně odůvodněn. Argumentaci městského soudu rozvedenou v jeho napadeném rozhodnutí, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou. Městský soud rozhodoval v souladu s ustanoveními Listiny, jeho rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
19. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu