ECLI:CZ:US:2020:4.US.1472.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1472/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky A. Š., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 26. března 2020 č. j. 5 ZN 3258/2019-99 a proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality, ze dne 17. ledna 2020 č. j. KRPA-33586-178/TČ-2019-001471, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (pozn. v ústavní stížnosti a prvním z napadených usneseních s nesprávně uvedenou adresou) domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí tvrdíc, že jimi bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a princip vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 2 Listiny a podle čl. 2 odst. 3 Ústavy. Napadená usnesení stěžovatelka konkretizovala v úvodu ústavní stížnosti, avšak v jejím petitu se domáhá zrušení jiných rozhodnutí (pozn. jde o rozhodnutí napadená ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 3591/17). Ústavní soud vycházel z vlastního obsahu ústavní stížnosti a nepovažoval za nezbytné vyzývat stěžovatelku k odstranění této vady.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavních stížností napadených rozhodnutí, se podává, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 rozhodla dne 26. 3. 2020 usnesením č. j. 5 ZN 3258/2019-99 v trestní věci vedené proti neznámému pachateli tak, že zamítla stěžovatelčinu stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), ze dne 17. 1. 2020 č. j. KRPA-33586-178/TČ-2019-001471, jímž byla podle §159a odst. 1 trestního řádu věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti odložena. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení ve věci trestného činu usmrcení z nedbalosti, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že při hospitalizaci v Thomayerově nemocnici zanedbal péči o otce stěžovatelky v terminálním stadiu onkologického onemocnění, když bezprostřední příčinou úmrtí otce stěžovatelky nebylo toto onkologické onemocnění, ale měla jí být podvýživa a neléčený oboustranný zápal plic. Věc byla - jak uvedeno výše - policejním orgánem odložena, neboť podle jeho názoru nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Ani státní zástupkyně v ústavní stížností napadeném usnesení nezjistila žádné pochybení policejního orgánu, když podle ní - s odkazem na znalecké posudky - byl celkově špatný zdravotní stav otce stěžovatelky (včetně váhového úbytku) způsoben onkologickým onemocněním.
3. Stěžovatelka se závěrem orgánů činných v trestním řízení nesouhlasí, když - byla-li by věc podle jejího názoru řádně prošetřena - bylo by zjištěno, že její otec zemřel na zanedbání péče Thomayerovou nemocnicí o jeho osobu.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly.
5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
6. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3843/15 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Takový procesní prostředek uplatněn nebyl, když opak stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí.
7. Odkazovaná rozhodnutí připomínají dohled podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství, respektive dozor podle §174 trestního řádu právě v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 (srov. bod 30.) je výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (tzn. zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužila i stěžovatelka (srov. k tomu též usnesení ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1026/19 nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení ze dne 4. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 651/18).
8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl, když neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj