ECLI:CZ:US:2020:4.US.1592.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1592/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti PaedDr. Miroslavy Weberové, zastoupené JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou, sídlem Sokolská třída 1925/49, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2020 č. j. 20 Cdo 1071/2020-836, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu a požadovala jeho zrušení namítajíc porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K porušení tohoto základního práva mělo podle názoru stěžovatelky dojít v důsledku libovůle a extrémního rozporu s principy spravedlnosti, konkrétně tím, že Nejvyšší soud aplikoval na spor nepřiléhavý a navíc nesprávný judikát, rozhodl v rozporu s již dříve publikovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který ale na rozdíl od napadeného usnesení řešil věc naprosto totožnou, výsledek sporu se tak stal překvapivým a nepředvídatelným a svým rozhodnutím porušil zásadu danou v §6 občanského zákoníku.
2. Z předložených podkladů se podává, že ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 91 E 810/2008 byl usnesením tohoto soudu ze dne 1. 11. 2018 č. j. 91 E 810/2008-726 zamítnut návrh vedlejší účastnice na zastavení výkonu rozhodnutí. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 8. 2019 č. j. 10 Co 8/2019-757 potvrdil usnesení okresního soudu. Usnesení krajského soudu napadla vedlejší účastnice dovoláním, které Nejvyšší soud shledal opodstatněným, a proto usnesením ze dne 5. 5. 2020 č. j. 20 Cdo 1071/2020-836 zrušil usnesení krajského soudu, usnesení okresního soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť jak vyplývá z výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení obou obecných soudů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Ústavní soud připomíná, že při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky je vázán pravidly řízení podle zákona o Ústavním soudu. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V řízení, v němž stěžovatelka vystupuje v pozici oprávněné osoby, Nejvyšší soud vrátil věc okresnímu soudu podle §243e odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj