ECLI:CZ:US:2020:4.US.2415.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2415/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Bc. Ladislava Regnarda a 2) Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2020 č. j. 16 Co 184, 185, 186/2020-117 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 39 C 119/2019 (datum vydání rozhodnutí stěžovatelé neuvedli), za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 18. 8. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelů označené jako "Dovolání, Ústavní stížnost" (dané podání bylo adresováno také Nejvyššímu soudu), z jehož kontextu lze dovodit, že směřuje proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Ústavní stížnost stěžovatelé spojili s návrhem na osvobození od soudních poplatků a ustanovení "nezávislého a kvalifikovaného advokáta" znalého složité problematiky exekučního řízení. Dále stěžovatelé požádali o prodloužení lhůty k doplnění svého laického podání.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Přitom je třeba i zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
5. Stěžovatelé při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou řádně zastoupeni advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. Podání stěžovatelů trpí zjevnými vadami, neboť v něm chybí jakákoliv ústavněprávní argumentace, nejsou k němu připojeny předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§34 odst. 1 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout.
7. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že se na něj stěžovatelé již vícekrát obrátili s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní soud je na tyto nedostatky opakovaně upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 20/18, sp. zn. III. ÚS 983/18, sp. zn. III. ÚS 1848/18, sp. zn. IV. ÚS 705/20, rozhodnutí v těchto věcech jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Stěžovatelé jsou tedy již dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby vady odstranili, resp. aby další jejich návrh již tyto vady neobsahoval. Přesto však stěžovatelé nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, což nesvědčí o jejich pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv. Navíc v důsledku takového postupu, v rámci něhož by byli stěžovatelé opětovně vyzýváni Ústavním soudem k odstranění vad, se řízení prodlužuje.
9. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, ale i náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
10. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jejich ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2020
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj