ECLI:CZ:US:2020:4.US.2840.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2840/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené Mgr. Ing. Danielem Krajčem, advokátem, sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. července 2020 č. j. 5 Co 834/2020-837, 5 Co 836/2020, usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. června 2019 č. j. 30 Nc 51/2016-665 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2020 č. j. 30 Nc 51/2016-819, 30 P a Nc 2/2016, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1) nezletilého V. L. a 2) D. Ř., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud uložil České republice zaplatit stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem.
3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 19. června 2019 č. j. 30 Nc 51/2016-665 Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto o návrhu druhého vedlejšího účastníka jako otce nezletilého (dále též "otec") na změnu předběžného opatření o úpravě styku s prvním vedlejším účastníkem (nezletilým synem, dále jen "nezletilý") tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každou středu v roce v době od 14:00 hodin do 18:00 hodin, každý sudý týden v roce ve čtvrtek v době od 14:00 hodin do 18:00 hodin, každý lichý týden v roce od pátku v době od 15:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, ode dne 7. 7. 2019 v době od 18:00 hodin do 14. 7. 2019 do 18:00 hodin, ode dne 4. 8. 2019 v době od 18:00 hodin do 11. 8. 2019 do 18:00 hodin, ode dne 25. 12. 2019 v době od 12:00 hodin do 26. 12. 2019 do 18:00 hodin (výrok I.). Stěžovatelce byla jako matce nezletilého (dále též "matka") uložena povinnost strpět péči otce o nezletilého ve shora uvedených termínech (výrok II.). Tímto bylo změněno usnesení okresního soudu ze dne 17. 12. 2018 č. j. 30 Nc 51/2016-486 (výrok III.). V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud přisvědčil otci, že ve věci pravděpodobně nebude pravomocně rozhodnuto do konce letních prázdnin a že nelze předpokládat, že by se rodiče mimosoudně dohodli o styku otce s nezletilým o letních prázdninách, tedy v měsících červenci a srpnu 2019. Je tedy namístě styk otce s nezletilým o letních prázdninách upravit s odkazem na právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 (N 215/87 SbNU 477), podle kterého by se měli oba rodiče o letních prázdninách vystřídat v péči o dítě tak, aby s ním strávili v souhrnu jeden měsíc. To koresponduje s právem obou rodičů pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově a s právem dítěte na péči obou rodičů. Okresní soud dále uvedl, že je také v zájmu nezletilého, aby se s otcem stýkal každý lichý týden v roce již od pátku do neděle, ale není zatím v jeho zájmu měnit nastavený a zažitý čas předávání v 14:00 hodin a v 18:00 hodin. Dále byl upraven styk otce s nezletilým o vánočních svátcích v roce 2019.
4. Usnesením okresního soudu ze dne 24. 4. 2020 č. j. 30 Nc 51/2016-819, 30 P a Nc 2/2016 bylo rozhodnuto o návrhu otce nezletilého na změnu předběžného opatření o úpravě styku s nezletilým tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každou středu v roce v době od 14:00 do 18:00 hodin, každý sudý týden v roce ve čtvrtek v době od 14:00 do 18:00 hodin, každý lichý týden v roce od pátku v době od 20:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, po dobu letních školních prázdnin v měsíci červenci a v srpnu každého roku každý sudý kalendářní týden od neděle lichého týdne od 18:00 hodin do neděle sudého týdne do 18:00 hodin a od 24. 12. 2020 od 9:00 hodin do 25. 1. 2020 do 12:00 hodin (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že matka je povinna strpět péči otce o nezletilého ve shora uvedených termínech (výrok II.). Tímto bylo změněno usnesení okresního soudu ze dne 19. 6. 2019 č. j. 30 Nc 51/2016-665 (výrok III.). Okresní soud přisvědčil otci, že je potřeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, a proto uložil matce povinnost strpět péči otce o nezletilého v uvedených termínech. Okresní soud dospěl k závěru, že ačkoli bylo dne 3. 10. 2019 vydáno meritorní rozhodnutí ve věci, dosud nenabylo právní moci a není jisté, kdy se tak stane, v současné době platí předběžné patření ze dne 19. 6. 2019 č. j. 30 Nc 51/2016-665, přičemž je v zájmu nezletilého, aby se s otcem stýkal kontinuálně a zejména o letních školních prázdninách a trávil s ním přibližně stejnou dobu jako s matkou. Soud přisvědčil otci, že z dosavadních jednání a postojů matky je nepochybné, že by bez soudního rozhodnutí otci kontakt se synem o letních školních prázdninách neumožnila. Okresní soud proto změnil předchozí usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 19. 6. 2019. Z důvodu právní jistoty byl uvedeným předběžným opatřením upraven styk otce s nezletilým o vánočních svátcích 2020.
5. Proti oběma výše uvedeným usnesením okresního soudu podala matka odvolání. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 7. 2020 č. j. 5 Co 834/2020-837, 5 Co 836/2020 byla napadená usnesení okresního soudu potvrzena, když krajský soud žádnou z odvolacích námitek matky nepovažoval za důvodnou. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu o potřebě zatímní úpravy poměrů, když rodiče se nejsou schopni téměř o ničem, co se týká nezletilého, mimosoudně domluvit, a proto je třeba reagovat jednak na blížící se letní prázdniny a jednak zohlednit skutečnost, že nezletilý dosáhl vyššího věku a jeho věku by měl odpovídat i vývoj styku otce s nezletilým.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že její odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 19. 6. 2019 tento soud zadržoval více než deset měsíců, než je postoupil nadřízenému soudu, kdy mezitím soud vydal, po vyhlášení rozsudku dne 3. 10. 2019 ve věci samé, další usnesení o změně zatímně upraveného styku ze dne 24. 4. 2020 č. j. 30 Nc 51/2016-819. Odvolání jak proti oběma usnesením o předběžném opatření, tak i proti meritornímu rozsudku, soud postoupil krajskému soudu až po stížnosti stěžovatelky u předsedkyně krajského soudu, která si spis vyžádala ke kontrole. Tím byl stěžovatelce znemožněn přístup ke krajskému soudu a zasaženo do jejího práva na soudní ochranu. Soud tak zadržováním odvolání proti napadeným usnesením porušil svoji povinnost postoupit napadené rozhodnutí nadřízenému soudu bez odkladu, obsahuje-li odvolání veškeré náležitosti.
7. Stěžovatelka namítá, že okresní soud průběžně zasahoval do jejího práva na rodinný život nadužíváním institutu předběžného opatření, resp. vydáváním dalších změn předběžného opatření k návrhu otce namísto toho, aby ve věci rozhodl meritorně rozsudkem, jak mu ukládá §471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ve věcech péče o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením, resp. je mu tato povinnost ukládána). Podle stěžovatelky neobstojí argumentace soudu, že k průtahům dochází z důvodů na straně účastníků řízení. Ústavní soud opakovaně judikoval, že je věcí soudu, jak řízení vede a nelze přičítat procesní aktivitu účastníkům k jejich tíží.
8. Stěžovatelka poukazuje na to, že krajský soud ve svém usnesení pouze odkázal na odůvodnění obou napadených usnesení, napadaná usnesení okresního soudu posuzoval bez vzájemné souvislosti a bez ohledu na procesní stav věci. Nevypořádal se však s tím, že okresní soud upravil k návrhu otce poměry účastníků opakovaně a bez zásadního opodstatnění. Uvádí-li krajský soud, že mezi oběma vydanými usneseními okresního soudu uběhla doba přibližně deset měsíců, což je dostatečná doba pro změnu styku nezletilého syna s otcem, nevypořádal se podle stěžovatelky se skutečností, že se v daném řízení tento styk upravuje k návrhu otce již minimálně po čtvrté, resp. po páté. Současně se krajský soud nevypořádal s tím, že opakovaně byl kromě prázdnin upraven také styk běžný, ale současně také v červnu a následujícího roku v dubnu upraven styk o vánočních svátcích.
9. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud se přesvědčivým způsobem nevypořádal s otázkou délky samotného řízení a upřednostňováním formy úpravy poměrů zatímním způsobem předběžnými opatřeními namísto rozhodnutí ve věci samé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
12. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze k ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
14. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je pak možno uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možné označit jako svévolné, Ústavní soud neshledal a nezjistil ani jiné pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatelky a které by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Jak bylo uvedeno, Ústavní soud nepřezkoumává podmínky pro nařízení (zrušení) předběžného opatření, ale posuzuje toliko ústavnost takového rozhodnutí.
15. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci soudy rozhodovaly v souladu se zájmy nezletilého a jejich postup byl řádně odůvodněn. Argumentaci soudů rozvedenou v jejich napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
16. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá průtahy řízení o úpravě péče a výživy nezletilého a styku s nezletilým. Podanou ústavní stížností však brojí proti usnesením o nařízení předběžného opatření. Námitku průtahů v řízení by bylo možno za dané procesní situace považovat za relevantní, mohly-li by mít namítané průtahy řízení vliv na obsah napadených rozhodnutí. Tuto skutečnost Ústavní soud v posuzované věci neshledal (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 519/17).
17. K návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud uložil České republice zaplatit stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud uvádí, že podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo z části nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud důvod pro jejich přiznání, neboť takto postupuje jen ve výjimečných případech, přičemž v tomto konkrétním případě s ohledem na výsledky řízení existenci takových výjimečných okolností shledána nebyla.
18. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu