ECLI:CZ:US:2020:4.US.2903.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2903/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ervina Ziffa, zastoupeného Mgr. Tomášem Oujezkým, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, a stěžovatelky Evy Ziffové, zemřelé dne 25. září 2019, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1687/2019-332 ze dne 18. června 2019, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 381/2017-173 ze dne 28. února 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 24/2017-88 ze dne 25. května 2017, ve znění opravného usnesení č. j. 15 C 24/2017-122 ze dne 10. července 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky se zastavuje.
II. Ústavní stížnost stěžovatele se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 55 EXE 1234/2011-16 ze dne 8. 2. 2012 byla proti stěžovatelům nařízena exekuce. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání s odůvodněním, že jim předmětné rozhodnutí bylo doručeno bez podpisu soudce a otisku příslušného razítka. Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání stěžovatelů odmítl, neboť dospěl k závěru, že originál rozhodnutí je podepsán soudkyní, která je vydala, je rovněž opatřen razítkem "originál" a jeho stejnopisy jsou podepsány vyhotovující pracovnicí soudu a opatřeny kulatým razítkem soudu prvního stupně - zcela v souladu s příslušnými ustanoveními instrukce Ministerstva spravedlnosti, č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů. Následující dovolání a ústavní stížnost stěžovatelů byly odmítnuty.
2. Ze stejného důvodu (tj. absence podpisu soudkyně a úředního razítka) se stěžovatelé proti vedlejší účastnici domáhali zaplacení částky 101 298 Kč s příslušenstvím - jako náhrady škody způsobené údajně neoprávněnou exekucí vedenou na základě chybně vydaného usnesení. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") předmětnou žalobu stěžovatelů rozsudkem č. j. 15 C 24/2017-88 ze dne 25. 5. 2017, ve znění opravného usnesení č. j. 15 C 24/2017-122 ze dne 10. 7. 2017, zamítl. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudek nalézacího soudu ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil jako věcně správný. Podle obecných soudů neexistuje nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup jakožto předpoklad ke vzniku nároku na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Navazující dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné v záhlaví uvedeným usnesením.
3. Proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím se stěžovatelé brání ústavní stížností a navrhují jejich zrušení; namítají porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
4. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 9. 2019. Stěžovatelka Eva Ziffová dne 25. 9. 2019 zemřela. Řízení o pozůstalosti stěžovatelky bylo usnesením Okresního soudu v Děčíně č. j. 35 D 1279/2019-17 ze dne 12. 12. 2019 zastaveno podle §154 z. ř. s., neboť stěžovatelka zanechala majetek bez hodnoty nebo jen majetek hodnoty nepatrné.
5. Vzhledem k tomu, že do řízení na místo zemřelé stěžovatelky nevstoupil žádný nástupce a povaha věci neumožňuje, aby bylo v této části v řízení pokračováno, bylo řízení o ústavní stížnosti podané stěžovatelkou zastaveno podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §107 odst. 5 o. s. ř. Ústavní soud se dále zabýval pouze ústavní stížností stěžovatele.
6. Ústavní stížnost stěžovatele byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
7. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá stejnou vadu exekučního usnesení, tj. absenci podpisu soudkyně a úředního razítka, jakou namítal již v sérii opravných prostředků proti předmětnému usnesení. V ústavní stížnosti absentuje relevantní ústavněprávní argumentace, která by Ústavní soud opravňovala do činnosti obecných soudů zasáhnout [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]
8. Obecné soudy srozumitelně a pečlivě odůvodnily, proč v předmětné věci stěžovatelům nevyhověly; při rozhodování o nároku na náhradu škody proti státu obecné soudy nejsou povolány k přezkumu věcné správnosti rozhodnutí soudů vydaných v řízeních, ze kterých své nároky stěžovatel odvozuje, nebyla-li pro nezákonnost zákonem předepsaným postupem zrušena. Ústavní stížností popírá stěžovatel pouze závěry obecných soudů ohledně správnosti vydaného exekučního usnesení - taková otázka však není předmětem řízení o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, natož v současném řízení o ústavní stížnosti.
9. Jelikož napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, Ústavní soud v této části ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu