ECLI:CZ:US:2020:4.US.3146.20.1
sp. zn. IV. ÚS 3146/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Antonína Šimůnka, zastoupeného Mgr. Igorem Žižkem, advokátem, sídlem Moskevská 697/72, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. října 2020 č. j. 22 C 42/2019-98, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu
1. Návrhem podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti výše uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), kterým bylo podle tvrzení stěžovatele zasaženo do jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením obvodního soudu byl stěžovatel vyzván, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč podle položky č. 23 Sazebníku soudních poplatků.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel zejména uvádí, že má za to, v současné době je zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), výslovně upravena pouze poplatková povinnost za podání návrhu ve věcech náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci, nikoli však za odvolání či dovolání v těchto věcech, které nadto nikdy nebylo ani diskutováno a zákon o soudních poplatcích tuto povinnost neobsahuje. Postup soudu, který uložil povinnost poplatek za dovolání zaplatit, lze označit za neústavní dotváření práva, které neodpovídá aktuálnímu znění zákona o soudních poplatcích, tudíž jde o neústavní postup, neboť povinnost byla stěžovateli uložena nad rámec zákona, a nikoliv v jeho mezích.
III.
Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a které jsou konkretizovány v §72 odst. 3 téhož zákona.
5. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. když nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
6. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného, či cestou obecného soudnictví.
7. Pro nyní posuzovanou věc jsou rozhodující závěry pléna Ústavního soudu vyslovené ve stanovisku ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859). V tomto rozhodnutí plénum Ústavního soudu dovodilo, že ústavní stížnost toliko proti usnesení, jímž soud vyzývá účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku, není přípustná. Tento závěr se plně uplatní i v nyní posuzovaném případě.
8. Stěžovateli totiž v této situaci zůstávala možnost v rozsahu, v němž podle jeho názoru soudem vyměřený soudní poplatek převyšoval jeho skutečnou poplatkovou povinnost, navrhnout soudu vrácení soudního poplatku podle §10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Teprve zamítl-li by soud tento jeho návrh, měl by ve smyslu shora specifikovaného stanoviska pléna Ústavního soudu stěžovatel možnost za podmínek vyčerpání všech dalších opravných prostředků, měl-li by nějaké k dispozici, podat případně ústavní stížnost. Za této situace pak jeho ústavní stížnost proti usnesení, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, nemůže být přípustná. Za této procesní situace nezbývá Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu výše uvedených a odkázat stěžovatele na výše nastíněný postup ochrany jeho práv před obecnými soudy.
9. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj