ECLI:CZ:US:2020:4.US.3697.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3697/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Z. M. N. a nezletilého M. V. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2019 č. j. 51 Co 309/2019-2628, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. srpna 2019 č. j. 32 P 17/2019-2610, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2019 č. j. 32 P 17/2019-2590 a proti zásahu orgánu veřejné moci spočívající v postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 a v postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městské části Praha 1, spojenou s návrhem na zrušení §945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka je matkou nezletilého stěžovatele, přičemž od roku 2016 byl veden opatrovnický spor týkající se nezletilého. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále "obvodní soud") ze dne 8. 2. 2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 20. 3. 2019 byl nezletilý svěřen do střídavé péče stěžovatelky a otce nezletilého. Ústavní stížnost směřující vůči tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 1631/19 ze dne 17. 9. 2019
2. Stěžovatelka i otec nezletilého podali návrhy na nahrazení souhlasu druhého z rodičů s přihlášením nezletilého do konkrétního školského zařízení. Rozhodnutím obvodního soudu ze dne 17. 5. 2018 ve spojení s rozhodnutím městského soudu ze dne 2. 10 2018 byl udělen souhlas za stěžovatelku s přihlášením nezletilého do základní školy X. Návrh stěžovatelky na nahrazení souhlasu otce s přihlášením nezletilého do jiné základní školy byl zamítnut.
3. Dne 13. 11. 2018 podala stěžovatelka opětovně návrh na nahrazení projevu vůle otce týkající se sporu o základní školu, kterou by měl nezletilý navštěvovat. V rámci tohoto řízení byl nezletilému jmenován obvodním soudem opatrovník, a to Městská část Praha 1.
4. Dne 16. 5. 2019 podala stěžovatelka (i jménem nezletilého) návrh na změnu opatrovníka. V rámci řízení o změně opatrovníka byl usnesením obvodního soudu ze dne 6. 6. 2019 nezletilému jmenován jiný kolizní opatrovník - Městská část Praha 7. Toto usnesení stěžovatelé napadají ústavní stížností.
5. Samotný návrh na změnu kolizního opatrovníka byl usnesením obvodního soudu ze dne 12. 8. 2019 zamítnut. Usnesením městského soudu ze dne 10. 10. 2019 bylo usnesení obvodního soudu k odvolání stěžovatelky potvrzeno. Zmíněná usnesení obvodního soudu i městského soudu jsou taktéž napadena ústavní stížností.
II. Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelka (též jménem nezletilého stěžovatele) tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 2 a 3 čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 12, 13 a 16 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 3, 4, 5, 6, 7 a 10 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí.
7. Stěžovatelka rekapituluje průběh opatrovnického sporu, vymezuje se vůči předchozímu usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1631/19, kritizuje koncepci opatrovnického řízení v rámci České republiky obecně, upozorňuje na svévoli orgánu sociálně právní ochrany dětí, z čehož též dovozuje protiústavnost §945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") s tím, že nedostatečně specifikuje konkrétní práva opatrovníků.
8. Stěžovatelka zdůvodňuje podání stížnosti i jménem nezletilého, neboť má za to, že se "jako jediná snažila, a dodnes snaží, plně reflektovat jí sdělená přání nezletilého, v těchto jej podporovat, stejně tak jeho osobnost chránit. V daném případě nejde o střet jejích zájmů a zájmů dítěte (ve smyslu §892 odst. 3 občanského zákoníku), naopak v uvedených věcech se dosud nenašel nikdo, kdo by práva nezletilého v řízení poctivě hájil". Dle stěžovatelky opatrovník vůli dítěte a jeho zájmy nerespektoval, jednal zřejmě v rámci svého osobního uvážení, což neodpovídá jeho úloze ani jeho právnímu postavení v daném řízení. Nezletilý neměl možnost se rozhodování o svých záležitostech účastnit, a to ani v míře odpovídající jeho věku, neměl možnost se k věci náležitě vyjádřit. Nutnost podání této ústavní stížnosti je sama o sobě důkazem, že jmenovaný opatrovník neplní svou funkci řádně.
9. V ústavní stížnosti jsou pak rozebírány jednotlivá tvrzená pochybení opatrovníka nezletilého, včetně pochybení, která již byla předmětem řízení ve věci III. ÚS 1631/19.
10. V petitu pak stěžovatelka kromě zrušení shora označených rozhodnutí požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, "jímž konstatuje porušení ústavního práva dítěte 1) jednáním opatrovníka v řízení před soudem dne 24. 10. 2019, kdy opatrovník v závěrečném návrhu navrhoval jménem dítěte, aby chodilo do školy X, která je v přímém rozporu s vyjádřenou vůlí dítěte opatrovníkovi, kdy dítě opatrovníkovi jednoznačně sdělilo, že chce chodit do školy Y, a zakáže opatrovníkovi v takovém jednání nadále pokračovat s tím, že je opatrovník povinen učinit úkon např. podnět soudu, kterým přání dítěte podpoří, případně 2) jednáním Obvodního soudu pro Prahu 1, kdy dlouhodobě nevykonává řádný dozor nad výkonem opatrovníka a odmítá jmenovat opatrovníka jiného, a přikáže Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jmenovat opatrovníkem jinou městkou část či jinou osobu, případně 3) jednáním Obvodního soudu pro Prahu 1, kdy jsou v řízení dlouhodobě porušována základní práva stěžovatelů, a přikáže vedení tohoto opatrovnického spisu stěžovatele a tuto opatrovnickou věc k dalšímu řízení jinému soudu".
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení.
12. K ústavní stížnosti byla doložena plná moc udělená advokátce Mgr. Markétě Chudáčkové. Dne 14. 2. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Mgr. Chudáčkové o ukončení zastupování a doloženo odvolání plné moci. Téhož dne obdržel Ústavní soud novou plnou moc udělenou advokátu JUDr. Jaroslavu Večeřovi. Dne 20. 3. 2020 zaslala stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělení, že zastoupení ze strany JUDr. Večeři zaniklo v důsledku pozastavení výkonu advokacie. Stěžovatelka uvádí, že je sama advokátkou a v důsledku stanoviska Pl. ÚS-st. 42/15 nemusí být v řízení zastoupena dalším advokátem; tím, že je zároveň zákonnou zástupkyní nezletilého stěžovatele, zůstává i nezletilý stěžovatel zastoupen v řízení advokátem.
13. Ve vztahu ke stěžovatelce samotné Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je sama advokátkou, tudíž její další zastoupení není ve smyslu stanoviska Pl. ÚS-st. 42/15 nutné.
14. U nezletilého stěžovatele zastoupeného stěžovatelkou jako zákonnou zástupkyní Ústavní soud připomíná, že k otázce procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech sice připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců, ale pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým dítětem. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem. V těchto případech dospěl Ústavní soud k závěru, že §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 626/16 ze dne 22. 3. 2016, usnesení sp. zn. II. ÚS 1724/18 ze dne 31. 8. 2018, usnesení sp. zn. III. ÚS 2955/18 ze dne 2. 10. 2018 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
15. Ústavní soud připomíná, že po ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti z důvodu střetu zájmů rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 429/2014 či sp. zn. 25 Cdo 4562/2008), neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zástupcem nezletilého na základě zákona, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže.
16. Ústavní soud tudíž ústavní stížnost nezletilého stěžovatele zastoupeného matkou odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
17. Ústavní soud však zároveň upozorňuje, že se veškerou argumentací, která byla v ústavní stížnosti předestřena, zabýval, neboť jednotlivé argumenty svědčící právům stěžovatelky a právům nezletilého stěžovatele nelze zcela oddělit. Ústavní soud v těchto typech sporů, i když jde o ústavní stížnost rodiče, vždy zvažuje a zohledňuje nejlepší zájem dítěte, neboť jde o kritérium, které obecné soudy musí brát v potaz. Práva rodičů na péči o dítě jsou totiž druhou stranou mince práva dítěte na péči ze strany rodičů.
18. Z hlediska věcného je ústavní stížnost přípustná jen ve vztahu k napadeným rozhodnutím městského soudu č. j. 51 Co 309/2019-2628 ze dne 10. 10. 2019 a obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-2610 ze dne 12. 8. 2019 (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
19. Ústavní stížnost je nepřípustná proti usnesení obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-2590 ze dne 6. 6. 2019 (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka dovozuje přípustnost na základě §75 odst. 2 písm. a) zákona o ústavním soudu, neboť stížnost proti tomuto usnesení svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. S tímto se však Ústavní soud nemůže ztotožnit, neboť dílčí procesní rozhodnutí o ustanovení opatrovníka (nota bene navíc nikoli v řízení ve věci samé, ale v rámci řízení o změně opatrovníka) již z povahy věci nemůže přesahovat vlastní zájmy stěžovatelů, ale je vždy velmi úzce vázáno na konkrétní skutkovou a právní situaci.
20. Stejně tak je ústavní stížnost nepřípustná vůči tvrzeným "jiným zásahům" orgánů veřejné moci. Tento zásah stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti nespecifikuje, z petitu se podává, že tímto jiným zásahem je shora rekapitulovaný postup obvodního soudu a postup kolizního opatrovníka v řízení (konkrétně vyjádření opatrovníka během soudního jednání dne 24. 10. 2019). Pravomoc Ústavního soudu je však vybudována na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem, tj. napadením konečného rozhodnutí ve věci. Pokud jde o řízení před soudem jakožto tvrzený "jiný zásah", je samotný "postup soudu" zpochybnitelný v řízení o ústavní stížnosti napadající konečné rozhodnutí soudu. Totéž se týká tvrzeného zásahu spočívajícího ve vyjádření opatrovníka před soudem. Ústavní soud připomíná, že řízení, v rámci kterého se má rozhodnout o podstatě sporu, stručně řečeno tedy sporu o to, jakou školu bude nezletilý navštěvovat, ještě není skončeno. Ústavní soud nemůže optikou přezkumu "jiných zásahů" spočívajících "v postupu soudu" či "postupu opatrovníka" během stále ještě probíhajícího řízení, vstupovat do kompetence obecných soudů a nahrazovat tak jejich činnost. Teprve poté, co bude řízení pravomocně skončeno, je možno posoudit, zda pravomocným rozhodnutím nebyla porušena ústavní práva účastníků řízení včetně posouzení postupu soudu, resp. dostatečného zohlednění zájmů a práv nezletilého.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
21. Ústavní stížnost je ve zbytku (tj. ve vztahu k usnesení městského soudu č. j. 51 Co 309/2019-2628 ze dne 10. 10. 2019 a usnesení obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-2610 ze dne 12. 8. 2019) zjevně neopodstatněná.
22. Jak již Ústavní soud zmínil v souvislosti s otázkou částečné nepřípustnosti ústavní stížnosti, v nyní posuzované věci jsou předmětem řízení dvě dílčí procesní usnesení o změně opatrovníka (zamítnutí návrhu na změnu opatrovníka), samotné meritum sporu (nahrazení souhlasu rodiče ve sporu o základní školu pro nezletilého) není předmětem této stížnosti, neboť nebylo pravomocně skončeno.
23. V této souvislosti musí Ústavní soud zdůraznit, že otázka ustanovení, změny (a s tím související kontroly činnosti) kolizního opatrovníka, je primárně věcí obecných soudů, přičemž Ústavní soud by měl do těchto dílčích procesních rozhodnutí zasahovat zcela výjimečně, neboť jde o vstupování do běžícího soudního řízení, přičemž každý kasační zásah Ústavního soudu může jakékoli běžící řízení v rodinných věcech (které by mělo být co nejrychlejší) z povahy věci nejen zdržet, ale taky řadu úkonů učiněných mezitím opatrovníkem či následně soudem, též zpochybnit. Zásah Ústavního soudu by tak měl být vyhrazen pro zcela zjevné omyly a chyby (např. ustanovení subjektu, který opatrovníkem být vůbec nemůže apod.), nikoli pro věcné polemiky o tom, zda ten který opatrovník vykonává svou funkci řádně, resp. zda nemá být ustanoven jiný. Soud při svém rozhodnutí o meritu věci ve sporech o péči o děti ostatně nevychází pouze ze stanoviska kolizního opatrovníka, ale posuzuje řadu dalších důkazů tak, aby rozhodl v nejlepším zájmu dítěte. Může též sám odlišně posuzovat skutečnosti, ze kterých vycházel též opatrovník, popř. doplňovat další důkazy a zjišťovat další skutečnosti, pokud by měl za to, že činnost opatrovníka nebyla dostatečná.
24. Přezkum ze strany Ústavního soudu se tak musí soustředit na konečná pravomocná rozhodnutí, ve kterých obecné soudy zohlední nejen stanovisko opatrovníka, ale též další důkazy, přičemž případná pochybení opatrovníka, dojde-li k nim, je možno obstaráním dalších důkazů zhojit. Pravomocné rozhodnutí, včetně postupů, které mu předcházely a ústily do něj, je pak možno Ústavním soudem komplexně posoudit právě v řízení o ústavní stížnosti směřující vůči konečnému rozhodnutí.
25. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka se v rámci nyní běžícího i předchozích řízení (ať již šlo o určení školy pro nezletilého či samotné rozhodnutí o svěření nezletilého do střídavé péče) opakovaně dožadovala změny opatrovníka nezletilého, přičemž obecné soudy opakovaně její návrh shledaly jako nedůvodným (usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2018 č. j. 51 Co 115/2018-29, ze dne 21. 3. 2019 č. j. 51 Co 394/2018-2170, ze dne 20. 3. 2019 č. j. 51 Co 419/2018-2167). Stížnost směřující též proti těmto usnesením byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 1631/19.
26. Ústavní soud tím nijak nezpochybňuje argumentaci stěžovatelky týkající se práva nezletilých účastníků řízení se k věci vyjádřit, naplnění tohoto práva však musí být (vždy podle skutkových okolností věci při zohlednění zájmů nezletilého) posuzováno v rámci řízení jakožto celku, přičemž v nyní posuzované věci dosud řízení o nahrazení souhlasu druhého rodiče s návštěvou konkrétního školského zařízení neskončilo, předmětem přezkumu je pouze dílčí rozhodnutí o návrhu na změnu opatrovníka. Samotné nevyslechnutí nezletilého k dílčí otázce změny opatrovníka však porušení ústavních práv nepředstavuje.
27. V nyní posuzované věci soud ustanovil opatrovníkem orgán sociálně právní ochrany dětí dle zákonné úpravy. Jeho postup a činnost opakovaně k návrhům stěžovatelky přezkoumával. V ústavní stížností napadených rozhodnutích pak zdůvodnil, že změna opatrovníka není nezbytná. Z hlediska shora naznačených východisek přezkumu a omezených možnostech ingerence soudu neshledává Ústavní soud v napadených rozhodnutích jakoukoli protiústavní vadu.
28. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí, jakož i dalších předložených podkladů, nemůže učinit závěr o porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
29. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost zčásti jako podanou osobou neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení §945 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který je svou povahou návrhem akcesorickým, pak sdílí osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení.
12. K ústavní stížnosti byla doložena plná moc udělená advokátce Mgr. Markétě Chudáčkové. Dne 14. 2. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Mgr. Chudáčkové o ukončení zastupování a doloženo odvolání plné moci. Téhož dne obdržel Ústavní soud novou plnou moc udělenou advokátu JUDr. Jaroslavu Večeřovi. Dne 20. 3. 2020 zaslala stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělení, že zastoupení ze strany JUDr. Večeři zaniklo v důsledku pozastavení výkonu advokacie. Stěžovatelka uvádí, že je sama advokátkou a v důsledku stanoviska Pl. ÚS-st. 42/15 nemusí být v řízení zastoupena dalším advokátem; tím, že je zároveň zákonnou zástupkyní nezletilého stěžovatele, zůstává i nezletilý stěžovatel zastoupen v řízení advokátem.
13. Ve vztahu ke stěžovatelce samotné Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je sama advokátkou, tudíž její další zastoupení není ve smyslu stanoviska Pl. ÚS-st. 42/15 nutné.
14. U nezletilého stěžovatele zastoupeného stěžovatelkou jako zákonnou zástupkyní Ústavní soud připomíná, že k otázce procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech sice připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců, ale pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým dítětem. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem. V těchto případech dospěl Ústavní soud k závěru, že §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 626/16 ze dne 22. 3. 2016, usnesení sp. zn. II. ÚS 1724/18 ze dne 31. 8. 2018, usnesení sp. zn. III. ÚS 2955/18 ze dne 2. 10. 2018 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
15. Ústavní soud připomíná, že po ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti z důvodu střetu zájmů rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 429/2014 či sp. zn. 25 Cdo 4562/2008), neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zástupcem nezletilého na základě zákona, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže.
16. Ústavní soud tudíž ústavní stížnost nezletilého stěžovatele zastoupeného matkou odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
17. Ústavní soud však zároveň upozorňuje, že se veškerou argumentací, která byla v ústavní stížnosti předestřena, zabýval, neboť jednotlivé argumenty svědčící právům stěžovatelky a právům nezletilého stěžovatele nelze zcela oddělit. Ústavní soud v těchto typech sporů, i když jde o ústavní stížnost rodiče, vždy zvažuje a zohledňuje nejlepší zájem dítěte, neboť jde o kritérium, které obecné soudy musí brát v potaz. Práva rodičů na péči o dítě jsou totiž druhou stranou mince práva dítěte na péči ze strany rodičů.
18. Z hlediska věcného je ústavní stížnost přípustná jen ve vztahu k napadeným rozhodnutím městského soudu č. j. 51 Co 309/2019-2628 ze dne 10. 10. 2019 a obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-2610 ze dne 12. 8. 2019 (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
19. Ústavní stížnost je nepřípustná proti usnesení obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-2590 ze dne 6. 6. 2019 (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka dovozuje přípustnost na základě §75 odst. 2 písm. a) zákona o ústavním soudu, neboť stížnost proti tomuto usnesení svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. S tímto se však Ústavní soud nemůže ztotožnit, neboť dílčí procesní rozhodnutí o ustanovení opatrovníka (nota bene navíc nikoli v řízení ve věci samé, ale v rámci řízení o změně opatrovníka) již z povahy věci nemůže přesahovat vlastní zájmy stěžovatelů, ale je vždy velmi úzce vázáno na konkrétní skutkovou a právní situaci.
20. Stejně tak je ústavní stížnost nepřípustná vůči tvrzeným "jiným zásahům" orgánů veřejné moci. Tento zásah stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti nespecifikuje, z petitu se podává, že tímto jiným zásahem je shora rekapitulovaný postup obvodního soudu a postup kolizního opatrovníka v řízení (konkrétně vyjádření opatrovníka během soudního jednání dne 24. 10. 2019). Pravomoc Ústavního soudu je však vybudována na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem, tj. napadením konečného rozhodnutí ve věci. Pokud jde o řízení před soudem jakožto tvrzený "jiný zásah", je samotný "postup soudu" zpochybnitelný v řízení o ústavní stížnosti napadající konečné rozhodnutí soudu. Totéž se týká tvrzeného zásahu spočívajícího ve vyjádření opatrovníka před soudem. Ústavní soud připomíná, že řízení, v rámci kterého se má rozhodnout o podstatě sporu, stručně řečeno tedy sporu o to, jakou školu bude nezletilý navštěvovat, ještě není skončeno. Ústavní soud nemůže optikou přezkumu "jiných zásahů" spočívajících "v postupu soudu" či "postupu opatrovníka" během stále ještě probíhajícího řízení, vstupovat do kompetence obecných soudů a nahrazovat tak jejich činnost. Teprve poté, co bude řízení pravomocně skončeno, je možno posoudit, zda pravomocným rozhodnutím nebyla porušena ústavní práva účastníků řízení včetně posouzení postupu soudu, resp. dostatečného zohlednění zájmů a práv nezletilého.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
21. Ústavní stížnost je ve zbytku (tj. ve vztahu k usnesení městského soudu č. j. 51 Co 309/2019-2628 ze dne 10. 10. 2019 a usnesení obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-2610 ze dne 12. 8. 2019) zjevně neopodstatněná.
22. Jak již Ústavní soud zmínil v souvislosti s otázkou částečné nepřípustnosti ústavní stížnosti, v nyní posuzované věci jsou předmětem řízení dvě dílčí procesní usnesení o změně opatrovníka (zamítnutí návrhu na změnu opatrovníka), samotné meritum sporu (nahrazení souhlasu rodiče ve sporu o základní školu pro nezletilého) není předmětem této stížnosti, neboť nebylo pravomocně skončeno.
23. V této souvislosti musí Ústavní soud zdůraznit, že otázka ustanovení, změny (a s tím související kontroly činnosti) kolizního opatrovníka, je primárně věcí obecných soudů, přičemž Ústavní soud by měl do těchto dílčích procesních rozhodnutí zasahovat zcela výjimečně, neboť jde o vstupování do běžícího soudního řízení, přičemž každý kasační zásah Ústavního soudu může jakékoli běžící řízení v rodinných věcech (které by mělo být co nejrychlejší) z povahy věci nejen zdržet, ale taky řadu úkonů učiněných mezitím opatrovníkem či následně soudem, též zpochybnit. Zásah Ústavního soudu by tak měl být vyhrazen pro zcela zjevné omyly a chyby (např. ustanovení subjektu, který opatrovníkem být vůbec nemůže apod.), nikoli pro věcné polemiky o tom, zda ten který opatrovník vykonává svou funkci řádně, resp. zda nemá být ustanoven jiný. Soud při svém rozhodnutí o meritu věci ve sporech o péči o děti ostatně nevychází pouze ze stanoviska kolizního opatrovníka, ale posuzuje řadu dalších důkazů tak, aby rozhodl v nejlepším zájmu dítěte. Může též sám odlišně posuzovat skutečnosti, ze kterých vycházel též opatrovník, popř. doplňovat další důkazy a zjišťovat další skutečnosti, pokud by měl za to, že činnost opatrovníka nebyla dostatečná.
24. Přezkum ze strany Ústavního soudu se tak musí soustředit na konečná pravomocná rozhodnutí, ve kterých obecné soudy zohlední nejen stanovisko opatrovníka, ale též další důkazy, přičemž případná pochybení opatrovníka, dojde-li k nim, je možno obstaráním dalších důkazů zhojit. Pravomocné rozhodnutí, včetně postupů, které mu předcházely a ústily do něj, je pak možno Ústavním soudem komplexně posoudit právě v řízení o ústavní stížnosti směřující vůči konečnému rozhodnutí.
25. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka se v rámci nyní běžícího i předchozích řízení (ať již šlo o určení školy pro nezletilého či samotné rozhodnutí o svěření nezletilého do střídavé péče) opakovaně dožadovala změny opatrovníka nezletilého, přičemž obecné soudy opakovaně její návrh shledaly jako nedůvodným (usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2018 č. j. 51 Co 115/2018-29, ze dne 21. 3. 2019 č. j. 51 Co 394/2018-2170, ze dne 20. 3. 2019 č. j. 51 Co 419/2018-2167). Stížnost směřující též proti těmto usnesením byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 1631/19.
26. Ústavní soud tím nijak nezpochybňuje argumentaci stěžovatelky týkající se práva nezletilých účastníků řízení se k věci vyjádřit, naplnění tohoto práva však musí být (vždy podle skutkových okolností věci při zohlednění zájmů nezletilého) posuzováno v rámci řízení jakožto celku, přičemž v nyní posuzované věci dosud řízení o nahrazení souhlasu druhého rodiče s návštěvou konkrétního školského zařízení neskončilo, předmětem přezkumu je pouze dílčí rozhodnutí o návrhu na změnu opatrovníka. Samotné nevyslechnutí nezletilého k dílčí otázce změny opatrovníka však porušení ústavních práv nepředstavuje.
27. V nyní posuzované věci soud ustanovil opatrovníkem orgán sociálně právní ochrany dětí dle zákonné úpravy. Jeho postup a činnost opakovaně k návrhům stěžovatelky přezkoumával. V ústavní stížností napadených rozhodnutích pak zdůvodnil, že změna opatrovníka není nezbytná. Z hlediska shora naznačených východisek přezkumu a omezených možnostech ingerence soudu neshledává Ústavní soud v napadených rozhodnutích jakoukoli protiústavní vadu.
28. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí, jakož i dalších předložených podkladů, nemůže učinit závěr o porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
29. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost zčásti jako podanou osobou neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení §945 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který je svou povahou návrhem akcesorickým, pak sdílí osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu