ECLI:CZ:US:2020:4.US.734.20.1
sp. zn. IV. ÚS 734/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele H. Ch., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 834/8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2020 sp. zn. 61 To 107/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. ledna 2020 sp. zn. 1 Nt 2301/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 3, čl. 8 odst. 1, 2, 3, 5 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z předložených podkladů se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 1. 2020 sp. zn. 1 Nt 2301/2020 bylo podle §72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), rozhodnuto, že stěžovatel se ponechává nadále ve vazbě s tím, že vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. řádu i nadále trvají. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníku a podle §88b tr. řádu a nebylo uloženo předběžné opatření ve smyslu §88h tr. řádu spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.
3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 12. 2. 2020 sp. zn. 61 To 107/2020 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že o jeho ponechání ve vazbě rozhodoval místně nepříslušný soud, čímž došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce. Má za to, že obvodní soud nebyl místně příslušný k rozhodování o vazbě, protože první návrh ve věci v přípravném řízení byl zřejmě podán u jiného soudu (dodává, že s největší pravděpodobností to bylo u Okresního soudu v Jihlavě) a nedošlo k postoupení věci podle §26 odst. 2 tr. řádu. Další námitka stěžovatele spočívá v tom, že k obhajobě ve vazebním řízení neměl on ani jeho obhájce k dispozici soupis dokumentů obsažených v obsáhlém trestním spise, což jim znemožňovalo orientaci ve spise. Tímto podle něj došlo k porušení práva na možnost účinné obhajoby ve vazebním řízení. K tomu podotkl, že tuto argumentaci uplatnil již ve svém vyjádření k návrhu státní zástupkyně na ponechání ve vazbě a zároveň požádal soud, aby mu ještě před vazebním zasedáním o návrhu státní zástupkyně umožnil nahlédnutí do spisu, který bude obsahovat soupis vložených dokumentů nebo spisový arch, které jsou přímo ze zákona nedílnou součástí spisu. Soud obhájci stěžovatele při vazebním zasedání nabídl nahlédnutí do spisu, avšak bez soupisu dokumentů nebo spisového archu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Ve vztahu k vazebním řízením Ústavní soud opakovaně judikuje, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalosti všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě nezabývá přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů. Do rozhodnutí obecných soudů je oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 137/2000 (N 174/20 SbNU 235), ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. III. ÚS 121/02 (N 68/26 SbNU 203), ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2208/13 (N 215/71 SbNU 517) aj.].
8. Také ve vazebních věcech se proces dokazování řídí zásadou volného hodnocení důkazů, která je projevem důvěry v moc soudní a jedním z garantů její nezávislosti. Zákon ani Ústava nepředepisují soudu, jaký důkazní prostředek má k prokázání té které skutečnosti zvolit [srov. např. nález ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 881/08 (N 137/50 SbNU 211)] a jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat [srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 859/13 (U 4/72 SbNU 575)], přičemž soud je oprávněn a zároveň povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti [srov. např. nález ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 1677/13 (N 195/75 SbNU 197) či nález ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 455/05 (N 210/39 SbNU 239)]. Podstatou zásady volného hodnocení důkazů z ústavněprávního hlediska je, že nevybočuje-li proces dokazování z mezí ústavní konformity, nemůže Ústavní soud jeho výsledky přehodnocovat, i kdyby bylo možné či pravděpodobné, že by jiný soud na základě shodně provedeného dokazování dospěl k jinému závěru (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 2179/19, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh.
10. Ústavní stížnost je založena na námitkách stěžovatele, podle kterých o jeho ponechání ve vazbě rozhodoval místně nepříslušný soud, přičemž nedošlo k posouzení věci podle §26 odst. 2 tr. řádu a ve spise nebyl založen soupis vložených dokumentů (tzv. spisový přehled).
11. S těmito námitkami stěžovatele se vypořádal již městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí a jeho argumentaci nelze z ústavněprávních hledisek důvodně ničeho vytknout. Výstižně poukázal na to, že dne 19. 3. 2019 byl postoupen Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, Praha 5 - Zbraslav, ke společnému řízení z Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, Jihlava, spisový materiál č. j. KRPJ-90848/TČ-2016-160080 ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž téhož dne byl tento spisový materiál úředním záznamem o sloučení věci sloučen ke společnému řízení s nyní posuzovanou věcí vedenou pod č. j. NCOZ-9238/TČ-2017-412301-C-F, ve které je k úkonům trestního řízení příslušný ten soud, u kterého byl podle §26 odst. 2 tr. řádu podán první návrh. Vzhledem k tomu, že v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. řádu ze dne 17. 10. 2017 byla jako možný poškozený subjekt uvedena Česká republika, Finanční úřad pro hlavní město Prahu - Územní pracoviště pro Prahu 10, neboť v jeho obvodu byla sídla většiny společností procházejících řetězcem společností, u kterých vzniklo podezření, že si zahrnuly do účetnictví účetní doklady s fiktivním plněním v řádech desítek milionů korun za jeden měsíc a s možnou způsobenou škodou ve výši nejméně 100 000 000 Kč, byla podle §18 odst. 1 tr. řádu založena místní příslušnost obvodního soudu, přičemž tento soud se podle §26 odst. 2 tr. řádu stal příslušným k provádění všech úkonů po celé přípravné řízení. Městský soud také uvedl, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení, úřední záznam o sloučení věci ke společnému řízení ze dne 19. 3. 2019 a další listiny jsou založeny ve vyšetřovacím spisu Policie České republiky.
12. Namítá-li stěžovatel, že ve vyšetřovacím spisu chybí spisový přehled, k tomu Ústavní soud uvádí, že z ústavní stížností napadeného usnesení je zřejmé, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jednotlivé úřední záznamy o sloučení věci ke společnému řízení jsou ve spisovém materiálu Policie České republiky řazeny chronologicky za sebou, přičemž obhájci stěžovatele bylo umožněno do vyšetřovacího spisu nahlédnout. Měl tedy možnost seznámit se se všemi důkazy, o které mělo být rozhodnutí o vazbě opřeno, přičemž samotná absence číslování jednotlivých listů ve vyšetřovacím spisu nemůže mít vliv na rozhodování o vazbě stěžovatele, a to tím spíše z hlediska ústavněprávního.
13. Nad rámec podané ústavní stížnosti Ústavní soud zdůrazňuje, že odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí odpovídá povinnostem kladeným na vazební rozhodnutí a že svoboda stěžovatele byla omezena v souladu se zákonem, a tudíž ústavně dovoleným způsobem. Napadená usnesení byla vydána na základě zákona, dostatečně uvádí důvody, na nichž jsou založena a nelze je označit za rozhodnutí svévolná. Důvody, pro které městský soud stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu zamítl, jsou v jeho rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, proto je na toto rozhodnutí možno beze zbytku odkázat. Principy řádného procesu, uplatněné ve vazebním řízení, stejně jako princip presumpce neviny, nebyly podle přesvědčení Ústavního soudu porušeny.
14. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu