ECLI:CZ:US:2020:4.US.809.20.1
sp. zn. IV. ÚS 809/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. R. P., 2. L. P., 3. obchodní společnosti X, 4. L. K., 5. A. K. a 6. M. K., všech zastoupených Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem, sídlem Holešovská 166, Fryšták, proti příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor vydaného Okresním soudem v Šumperku dne 20. února 2020 č. j. 0 Nt 1001/2020-5, za účasti Okresního soudu v Šumperku, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Šumperku, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor, jímž došlo dle jejich tvrzení k porušení jejich ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Okresní soud v Šumperku (dále jen "okresní soud") nařídil provedení prohlídky bytu, vlastněného 1. stěžovatelem, dvou rodinných domů a jejich příslušenství, vlastněných 1. stěžovatelem, rodinného domu a jeho příslušenství, vlastněných 4. stěžovatelem, areálu 3. stěžovatelky a garáže, vlastněné 1. stěžovatelem. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že v dané trestní věci byly dne 7. 8. 2018 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1 a odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. K tomu mělo dojít, stručně řečeno, tak, že J. K., jako spolupracující osoba podnikající osoby T. K. (dále jen "poškozená osoba"), spolu se 4. stěžovatelem, jakožto tehdejším jediným jednatelem a společníkem 3. stěžovatelky, vyváděli z poškozené podnikající osoby finanční prostředky tím, že jí 3. stěžovatelka fakturovala fiktivní práce a materiál, čímž poškozené osobě způsobili škodu ve výši 683 630 Kč. Policejní orgán vyzval 3. stěžovatelku dne 24. 1. 2020 k vydání kompletní účetní evidence za období let 2012 až 2014. Na tuto výzvu reagoval 1. stěžovatel, jako současný jednatel 3. stěžovatelky, tak, že z postupu policie vyplývá, že je 3. stěžovatelka brána jako osoba podezřelá, pročež využívá svého práva nevydat požadované věci. Prověřováním se nepodařilo zjistit, kde se dané účetnictví nachází, neboť účetní, na kterou 1. a 4. stěžovatelé policii odkazovali, měla u sebe pouze účetnictví za roky 2018 a 2019, přičemž nevěděla, kde se nachází účetnictví za předchozí roky. Z uvedených skutečností soud dovodil, že existuje důvodné podezření, že zmíněná účetní evidence se nachází u 1. nebo 4 stěžovatele, případně v areálu 3. stěžovatelky. Z toho důvodu soud nařídil prohlídku výše uvedených nemovitostí. Tento úkon považoval soud za neodkladný, neboť účetnictví nebylo dobrovolně vydáno a hrozila obava z jeho zničení nebo zatajení na neznámém místě, neboť jeho držitel již věděl, že je pro orgány činné v trestním řízení důležité. Vzhledem k jeho obsahu přitom mohl vést k zahájení trestního stíhání 4. stěžovatele.
II.
Argumentace stěžovatelů
3. Stěžovatelé namítají, že napadený příkaz trpí celou řadou formálních nedostatků, zejména je nepřezkoumatelný. Závažným pochybením je, že 4. stěžovateli není známo jeho procesní postavení v dané věci. Opakovaně vypovídal jako svědek, v příkazu se však uvádí, že je podezřelý, resp. dokonce trestně stíhaný. Usnesení o zahájení trestního stíhání mu však doručeno nebylo. V napadeném příkazu není jednoznačně vymezen prostor, jehož se prohlídky týkají, neboť uvádí pouze stavby jako celky a neuvádí osoby, které v daných prostorách žijí. Ani u rodinných domů nemůže soud předpokládat, že se v nich nenachází více obydlí pro více osob. U obydlí třetích osob musí orgány činné v trestním řízení zvažovat existenci dostatečně odůvodněných skutečností, že se v jejich obydlí může hledaná věc nacházet. V napadeném příkazu nejsou 2., 5. a 6. stěžovatelé vůbec zmíněni a absentuje u nich jakákoliv spojitost se stíhaným jednáním, 4. stěžovateli pak nebylo ihned vydáno potvrzení o provedení domovní prohlídky. Hledané věci navíc 1. stěžovatel již v minulosti policejnímu orgánu poskytl, avšak ten se jimi odmítl podrobněji zabývat. Takový postup považují stěžovatelé za svévoli a nedůvodnou šikanu. Zároveň je tím vyloučena povaha prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu. Hledaná věc je vymezena neurčitě, pročež stěžovatelé nevědí, co po nich policejní orgán chtěl. Některé zabavené věci nikterak nesouvisí s probíhající trestní věcí a v protokolech nebyly ani označeny jako zajištěné. První stěžovatel je zároveň jednatelem 3. stěžovatelky a měl zájem účastnit se prohlídek jak v jeho obydlí, tak v sídle 3. stěžovatelky, avšak toto právo mu bylo odepřeno, neboť prohlídky byly vykonávány zároveň. První stěžovatel tak musel dohledem nad průběhem prohlídky pověřit třetí osobu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud konstatuje, že oproti tvrzení stěžovatelů odůvodnění napadeného příkazu je dostatečně obsáhlé a rozsahem odpovídající ustálené praxi. Za dostatečně odůvodněnou pak považuje Ústavní soud i nutnost provedení prohlídky jako úkonu neodkladného. Podle judikatury Ústavního soudu nelze řádnost odůvodnění této skutečnosti hodnotit přehnaně formalistickým, zevšeobecňujícím pohledem, nýbrž s přihlédnutím k jednotlivým okolnostem každého konkrétního případu [srov. např. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297) nebo usnesení ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 3850/12; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Úvahy soudu není třeba dalece rozvádět např. tam, kde nutnost provedení daného úkonu jako tzv. neopakovatelného je přímo z popsaných skutkových okolností snadno odvoditelná pro každou osobu s běžnými znalostmi fungování orgánů činných v trestním řízení a chování pachatelů trestných činů [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)].
8. Jeden z takových typických případů představuje např. nutnost obstarávání důkazních prostředků subtilních, podléhajících snadnému zničení (srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13). Za takové materiály lze považovat i souhrn papírových účetních dokladů, a to zvláště v situaci, kdy je jejich pravděpodobný držitel odmítl orgánům činným v trestním řízení vydat s odvoláním na práva osoby podezřelé. Z popsaných okolností případu je dle Ústavního soudu zřejmé, že bez tohoto důkazu není možné potvrdit nebo vyloučit podezření ze spáchání trestného činu.
9. Za irelevantní považuje Ústavní soud námitku, že někteří ze stěžovatelů dali již některé dokumenty policii k dispozici v minulosti. Jednak z popisu rozhodných skutečností v napadeném příkazu vyplývá, že šlo o jiné listiny, ale především taková skutečnost nezbavuje do budoucna třetí osoby povinnosti spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a osoby podezřelé nezbavuje povinnosti strpět průběh úkonů trestního řízení. Legitimitu domovní prohlídky tato skutečnost nikterak sama o sobě nesnižuje. Nedostatky pak Ústavní soud neshledal ani ve vymezení hledané věci (účetnictví a daňová evidence týkající se obchodních vztahů s jedním subjektem), které považuje za dostatečně určité. Ústavní soud se tedy neztotožnil s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného příkazu. K tomu je ještě třeba dodat, že tím nikterak není dotčena možnost nezávislého hodnocení zákonnosti prohlídky ze strany dalších orgánů činných v trestním řízení (např. soudu v hlavním líčení).
10. Jde-li o právní postavení 4. stěžovatele, je z napadeného příkazu dle Ústavního soudu zřejmé, že k datu jeho vydání nešlo o osobu trestně stíhanou, nýbrž podezřelou. Nebylo tedy třeba mu doručovat neexistující (resp. soudu neznámé) usnesení o zahájení trestního stíhání.
11. Námitky, týkající se vydání potvrzení o provedení prohlídky 4. stěžovateli a řádného zaprotokolování zajištěných věcí, se nevztahují k předmětu tohoto řízení o ústavní stížnosti (ústavní konformita napadeného příkazu okresního soudu) a jsou navíc bezpochyby uplatnitelné v dalších fázích trestního řízení (např. u dozorujícího státního zástupce jako garanta zákonnosti přípravného trestního řízení). Uvedené se týká rovněž námitky nemožnosti účasti 1. stěžovatele při dvou souběžně probíhajících prohlídkách. Sám stěžovatel však uvedl, že "dohledem" nad prováděním prohlídky pověřil třetí osobu, pročež o reálném zásahu do jeho práv tedy nelze hovořit. Je běžnou a ústavně konformní praxí, že se prohlídek v areálech obchodních společností účastní spíše jejich zaměstnanci (např. právníci nebo vedoucí pracovníci).
12. Porušení ústavních práv Ústavní soud neshledal ani v nařízení prohlídky v bydlištích třetích osob. Taková okolnost totiž nevylučuje provedení domovní prohlídky, zvláště u osob blízkých, u nichž existuje obecná představa o pomoci osobám podezřelým (ať už s vědomostí či nevědomostí o jejich případné trestné činnosti). Existuje-li takové propojení, a orgány činné v trestním řízení přistupují k prohledávanému prostoru s větším respektem (jako k obydlí chráněnému čl. 12 Listiny), je jejich postup třeba označit za ústavně konformní. Přitom již ze samotného popisu prohledávaných nemovitostí jako rodinných domů a bytů je zřejmé, že soud si byl vědom jejich povahy jako obydlí. Dostatečným propojením k meritu věci jsou pak příbuzenské vztahy mezi podezřelými osobami a rovněž jejich vlastnické vztahy k prohledávaným nemovitostem.
13. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu