ECLI:CZ:US:2020:4.US.950.20.1
sp. zn. IV. ÚS 950/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020 č. j. 20 Cdo 3766/2019-201 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020 č. j. 20 Cdo 3770/2019-202, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 30. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost, z jehož kontextu lze dovodit, že směřuje proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Přitom je třeba i zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
5. Podání stěžovatele trpí zjevnými vadami, neboť v něm chybí jakákoliv ústavněprávní argumentace, nejsou k němu připojeny předepsané přílohy (§30, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout.
6. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že se na něj stěžovatel již mnohokrát obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní soud jej na tyto nedostatky opakovaně upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 20/18, sp. zn. III. ÚS 983/18, sp. zn. III. ÚS 1848/18, sp. zn. IV. ÚS 705/20).
7. Stěžovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho návrh již tyto vady neobsahoval. Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, což nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv. Navíc v důsledku takového postupu, v rámci něhož by byl stěžovatel opětovně vyzýván Ústavním soudem k odstranění vad, se řízení prodlužuje.
8. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, ale i náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
9. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2020
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj