ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.85.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 85/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu obce Malá Skála, se sídlem Malá Skála 122, právně zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, na zrušení §6 a §9 zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Navrhovatel v podání ze dne 16. 6. 2020 tvrdí, že zásahem orgánu veřejné moci, konkrétně "přijetím" §6 a §9 zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále i jen "zákon o kompenzačním bonusu"), došlo k porušení jeho práva na samosprávu zaručeného ústavním pořádkem. V důsledku napadené zákonné úpravy dojde k "odebrání" finančních prostředků státem jednotkám územní samosprávy a náhrada škody, ke které je odpovědný pouze stát, se "implementovala do obecného daňového systému, kde nemá své místo." Z tohoto důvodu navrhovatel požaduje zrušení označených zákonných ustanovení.
2. Navrhovatel doložil, že zastupitelstvo obce Malá Skála na 4. zasedání dne 16. 6. 2020 schválilo všemi 10 přítomnými zastupiteli z jejich celkového počtu 11 podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení částí zákona o kompenzačním bonusu.
3. Návrh byl projednán plénem Ústavního soudu na základě jeho rozhodnutí o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 (publikováno pod č. 52/2014 Sb.), podle kterého si plénum vyhrazuje rozhodování v případech, kdy je účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení Parlament nebo některá z jeho komor.
4. Předtím, než Ústavní soud může přistoupit k meritornímu posouzení návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny procesní podmínky jeho projednání. V posuzované věci se zaměřil v prvé řadě na otázku, zda je obec Malá Skála osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona.
5. Taxativní výčet subjektů, oprávněných k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, je obsažen v ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu"). V případě navrhovatele by v úvahu mohla připadat toliko aplikace ustanovení §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je návrh na zrušení zákona oprávněn podat mj. ten, "kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona." Navrhovatel nicméně návrh jako ústavní stížnost neoznačuje a ani z jeho obsahu není zřejmé, že by se mělo jednat o právě tento procesní prostředek.
6. K tomu, aby byla splněna podmínka aktivní legitimace ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §74 zákona o Ústavním soudu, je přitom nutné, aby byl návrh na zrušení zákona podán "[S]polu s ústavní stížností [...]". Zároveň musí být splněna podmínka, že uplatněním napadeného zákonného ustanovení nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Uplatněním ve smyslu citovaného zákonného ustanovení se pak rozumí jeho individuální aplikace v rozhodnutí či opatření orgánu veřejné moci, případně jeho individualizovaná realizace prostřednictvím jiného zásahu orgánu veřejné moci. Taková konstrukce aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení zákona vylučuje možnost podání actionis popularis, kterou by fyzická či právnická osoba (či v nyní projednávané věci obec - veřejnoprávní korporace) mohla napadnout zákon či jeho ustanovení přímo, aniž by musela být splněna podmínka jeho individuální aplikace, resp. individualizovaného zásahu do základních práv jednotlivce. Žádná konkrétní aplikace nyní napadených zákonných ustanovení v posuzovaném návrhu není tvrzena.
7. Nelze přitom tvrdit, že jiným zásahem státu je již samotné přijetí zákona. Judikatura Ústavního soudu je ustálena na závěru, že výsledek normotvorné činnosti ve formě zákona nelze pokládat za zásah veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. c), d) Ústavy, potažmo ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 92/94 ze dne 25. 7. 1994 (U 15/2 SbNU 233) či specificky ve vztahu k tvrzenému zásahu do práva obce na samosprávu usnesení sp. zn. Pl. ÚS 22/05 ze dne 4. 5. 2005].
8. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud návrh, požadující zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona, odmítl, neboť byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. O žádosti o přednostní projednání podaného návrhu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, protože jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu