ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.90.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 90/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Petra Machka, zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. července 2020, č. j. 10 As 166/2020-53 a ze dne 21. května 2020, č. j. 5 As 138/2020-80, a proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2020, č. j. 6 A 51/2020-60 a ze dne 28. dubna 2020, č. j. 10 A 50/2020-25, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 90/20.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených usnesení Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, a to pro tvrzené porušení zejména čl. 14 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V těchto řízeních se stěžovatel domáhal zrušení usnesení vlády České republiky o vyhlášení nouzového stavu (vyhlášeného pod č. 69/2020 Sb.) a usnesení vlády o přijetí krizového opatření, kterým byl nařízen zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince, nejde-li o stanovené výjimky a zákaz vycestovat z území České republiky občanům České republiky a cizincům s trvalým nebo s přechodným pobytem nad 90 dnů na území České republiky, nebyla-li k tomu udělena výjimka (vyhlášeného pod č. 76/2020 Sb.). Dále se domáhal zrušení usnesení vlády, stanovícího zákaz vstupu na území České republiky pro cizince a výjimky z tohoto zákazu, zákaz vycestování z území České republiky a výjimky z něho, povinnosti oznámit vstup do České republiky krajským hygienickým stanicím a povinnosti krajských hygienických stanic rozhodnout o karanténě, jakož i další oznamovací či jiné povinnosti adresátů a zákaz volného pobytu na území České republiky pro osoby, které by vstoupily na území České republiky, a kterým by nebyla nařízena karanténa, společně se stanovenými výjimkami z tohoto zákazu (vyhlášeného pod č. 150/2020 Sb.). Městský sod v Praze jeho návrhy odmítl a Nejvyšší správní soud jeho následné kasační stížnosti zamítl jako nedůvodné.
2. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti ze dne 21. 7. 2020 namítá, že nemá k dispozici efektivní opravný prostředek, jak se domoci svého práva opustit území České republiky, tedy dosáhnout soudního přezkumu napadených usnesení vlády, vede polemiku s názorem obecných soudů, že napadená usnesení vlády nejsou opatření obecné povahy a namítá protiústavnost těchto usnesení.
3. Podáním ze dne 12. 9. 2020 stěžovatel podal Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve smyslu §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel uvádí, že Jaroslav Fenyk byl dlouholetým blízkým spolupracovníkem ministryně spravedlnosti Marie Benešové a v červnu 2019 napsal článek "Kdo se bojí Marie Benešové", v čemž stěžovatel spatřuje potvrzení skutečnosti, že soudce Fenyk ministryni dobře zná a také ji brání před kritikou. Dále stěžovatel obsáhle cituje z časopisů Reflex, ze zpravodajského portálu novinky.cz, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 14 A 41/2020 a ze zpravodajství České televize. Stěžovatel je přesvědčen, že ministryně spravedlnosti se svými mediálními výroky dopustila zásahu do výkonu justice a nezávislosti soudů, což dokazuje výroky ministryně spravedlnosti pronesenými v pořadu ČT 24 dne 5. 5. 2020 a obsáhle polemizuje se správností jejích tvrzení a závěrem dovozuje, že tímto prokázal vztah ministryně k opatřením přijímaným ministerstvem zdravotnictví, jakož i to, že je ministryně způsobilá ovlivňovat výkon justice.
4. Stěžovatel dále uvádí, že jeho právní zástupce rozeslal dne 20. 3. 2020 e-mailem výzvu nazvanou "Nouzový stav jinak a lépe: bez Babišova ega", která byla adresována řadě osobností české politiky, významným právníkům a ústavním činitelům a rovněž několika soudkyním a soudcům Ústavního soudu (jmenovitě Pavlu Rychetskému, Kateřině Šimáčkové, Miladě Tomkové, Jaroslavu Fenykovi, Janu Filipovi, Vojtěchu Šimíčkovi a Davidu Uhlířovi). Nikdo z oslovených soudců a soudkyň Ústavního soudu dle stěžovatele na e-mail nereagoval. Dne 25. 3. 2020 byl na internetových stránkách Advokátního deníku zveřejněn text s názvem "Slovo předsedy ČAK Vladimíra Jirouska: Život, zdraví, svoboda a čest". Z uvedeného textu a z usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/20, v němž plénum Ústavního soudu rozhodlo, že soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 12/20, podle stěžovatele vyplývá, že Jaroslav Fenyk podal ministryni spravedlnosti kárný podnět. Stěžovatel se domnívá, že to, že se soudce Fenyk obrátil na ministryni Benešovou, může být nejen znakem nepřátelského nastavení vůči Mgr. Zahumenskému, právnímu zástupci stěžovatele, ale také důkazem o přátelských vztazích mezi soudcem Fenykem a ministryní spravedlnosti.
5. V závěru svého podání stěžovatel rekapituluje judikaturní aspekty subjektivní a objektivní nestrannosti soudce a požaduje, aby se k námitce podjatosti vyjádřil soudce, který podnět ke kárnému postihu podal a aby byl do spisu založen text kárného podnětu na právního zástupce stěžovatele s tím, že navrhuje, aby byl soudce Jaroslav Fenyk vyloučen z rozhodování ve věci sp. zn. Pl. ÚS 90/20.
6. Soudce Jaroslav Fenyk podal plénu Ústavního soudu vyjádření, ve kterém uvedl, že tvrzený podnět ohledně jednání právního zástupce stěžovatele ministryni spravedlnosti skutečně podal, neboť považuje jeho jednání minimálně za neetické. Toto podání neučinil jako soudce Ústavního soudu a ve věci se necítí být podjatý.
7. Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
8. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
9. K otázce podjatosti soudce se Ústavní soud opakovaně vyjadřuje (srov. např. Pl. ÚS 40/06) tak, že nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního fóra soudce ve vztahu k účastníkům řízení či k věci, jednak z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující o jeho nepodjatosti legitimní pochybnosti. Aby byly naopak založeny, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení nepostačí, na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivní" základny). Poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům ve smyslu §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je založitelný především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž se na roveň klade vztah jakékoli přízně, resp. vztah přátelský či naopak vztah hostilní, ať se ustavil bez souvislosti s daným procesem (dříve) nebo až v jeho rámci, coby důsledek procesních postupů soudu a reakcí účastníka řízení na ně.
10. K otázce podjatosti soudce Jaroslava Fenyka, namítané stěžovateli právně zastoupenými advokátem Davidem Zahumenským, se Ústavní soud rovněž opakovaně vyjádřil (např. usneseními ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20, ze dne 5. 5. 2020
sp. zn. Pl. ÚS 10/20 a sp. zn. Pl. ÚS 12/20).
11. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Funkce soudce Ústavního soudu má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v čl. 84 Ústavy České republiky a na soudce Ústavního soudu jsou kladeny i další nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci tak může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem mu stanovené povinnosti (coby právě soudci) nelze opodstatněně, na rozumných základech, očekávat, že bude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
12. Při posuzování namítaného jednání soudce Jaroslava Fenyka (které spočívalo v podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti) je důležité, že předmětný podnět se týkal jednání advokáta, které se událo ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti. Výzvu ve formě e-mailu zaslal tento advokát soudci Jaroslavu Fenykovi
dne 20. 3. 2020, zatímco řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bylo zahájeno až
dne 21. 7. 2020. Předmětná výzva advokáta nadto neměla přímou a konkrétní spojitost s projednávanou ústavní stížností. Šlo o obecnou výzvu směřující vůči širšímu okruhu adresátů. Namítané jednání Jaroslava Fenyka tak nebylo vztaženo k individuální ústavní stížnosti ani k osobě stěžovatele. Předestřenou argumentaci, v níž je na základě mediálních citací konstruován vztah mezi jednáním vlády, vyjádřením ministryně spravedlnosti, soudcem Ústavního soudu a rozhodováním obecných soudů ve věci stěžovatele nepovažuje Ústavní soud za přiléhavou, protože z ní nelze dovodit souvislost mezi projednáním ústavní stížnosti stěžovatele a namítanou podjatostí soudce.
13. Ústavní soud proto zhodnotil, že namítané jednání Jaroslava Fenyka, týkající se kárného podnětu ministryni spravedlnosti, ani jeho dřívější pracovní vazby k ní, nemají přímou spojitost s ústavní stížností stěžovatele, a nejsou projevem nepřátelského či nesnášenlivého postoje vůči právnímu zástupci stěžovatele. Jelikož vlastní text podnětu, který Jaroslav Fenyk zaslal ministryni spravedlnosti, nebyl předmětem projednávání návrhu na vyloučení soudce, nebyl ani zařazen do spisu sp. zn. Pl. ÚS 90/20.
14. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 90/20.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2020
Milada Tomková v. r.
místopředsedkyně Ústavního soudu