ECLI:CZ:US:2021:1.US.1179.20.2
sp. zn. I. ÚS 1179/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Sabely, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24 , proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 267/2019-21 ze dne 19. 2. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu městské části Praha 14, se sídlem v Praze 9, Bratří Venclíků 1073/8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. V řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1179/20 se pokračuje.
II. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2020 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 267/2019-21 ze dne 19. 2. 2020, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
II. Rekapitulace procesního vývoje
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl usnesením č. j. 14 A 56/2019-50 ze dne 4. 12. 2019 návrh stěžovatele na doplnění rozsudku téhož soudu č. j. 14 A 56/2019-26 ze dne 23. 10. 2019. Dne 19. 12. 2019 byla prostřednictvím datové schránky k Nejvyššímu správnímu soudu (dále též "NSS") podána neodůvodněná (blanketní) kasační stížnost stěžovatele směřující proti výše citovanému usnesení městského soudu. Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 As 267/2019-4 ze dne 6. 1. 2020 vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení daného usnesení odstranil nedostatky kasační stížnosti; usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 9. 1. 2020.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že poslední den lhůty pro doplnění kasační stížnosti připadl na neděli 9. 2. 2020, takže byl její konec posunut na pondělí 10. 2. 2020. Bylo-li NSS dodáno doplnění kasační stížnosti, které advokát stěžovatele zaslal prostřednictvím e-mailu, až dne 11. 2. 2020 v čase 02:46, došlo dvě hodiny a čtyřicet šest minut po uplynutí lhůty k doplnění kasační stížnosti, a je tedy opožděné.
III. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší správní soud pochybil, odmítl-li jeho kasační stížnost z důvodu uplynutí lhůty pro její doplnění. Stěžovatel uvádí, že na doplnění kasační stížnosti jeho advokát připojil zaručeny´ elektronicky´ podpis dne 10. 2. 2020 v čase 23:42 a předmětný e-mail odeslal dne 10. 2. 2020 v čase 23:44, tedy 16 minut před uplynutím lhůty.
5. Přibližně tříhodinová prodleva mezi odesláním e-mailu a jeho dojitím do elektronické podatelny Nejvyššího správního soudu byla podle stěžovatele způsobena technickými nedostatky při přenosu e-mailové zprávy, které není možné klást k jeho tíži. Opačný postup by byl podle stěžovatele přepjatým formalismem, neboť by zákon sice poskytl účastníkům možnost zaslat podání elektronicky, veškeré nebezpečí včasnosti podání, a to včetně chyb a zavinění státních orgánů, by přenesl na podatele, kteří by měli minimální možnost ovlivnit okamžik, kdy soud elektronické podání přijme, což by vedlo k nejistotě účastníků a možné svévoli. Jako důkazy stěžovatel označil "odeslaný e-mail" (jehož kopii/print-screen obrazovky přiložil k ústavní stížnosti), a dále "zaručeny´ elektronicky´ podpis připojeny´ k doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 2. 2020" (v této souvislosti stěžovatel odkázal na spis NSS).
6. Stěžovatel odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20. 5. 2014 (N 101/73 SbNU 639). Podle stěžovatele se projednávaná věc od věci řešené citovaným nálezem Ústavního soudu skutkově neliší.
IV. Vyjádření účastníka řízení
7. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Nejvyšší správní soud a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
8. Nejvyšší správní soud navrhl, aby Ústavní soud projednávanou ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, případně aby ji zamítl. Uvedl, že podání stěžovatele bylo učiněno elektronicky, "prostým" e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu zprávy; elektronickým podpisem byla opatřena pouze příloha zprávy. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel předmětné podání učinil skutečně již dne 10. 2. 2020, jak uvádí ve své ústavní stížnosti. Na den, kdy podání došlo soudu, především nelze usuzovat z data, které uvedl podatel (slovy "V Praze dne 10. 2. 2020"), ani z data a času elektronického podpisu přílohy e-mailu. Tento podpis totiž není opatřen tzv. časovým razítkem a je odvozen z data a času, na který byl nastaven počítač podatele (slovy na podpisu "Datum: 2020.02.10 23:42:24+01'00'"). Podle záznamu o ověření elektronického podání z elektronické podatelny Nevyššího správního soudu došla zpráva na podatelnu dne 11. 2. 2020 a datum jejího odeslání nelze zjistit. Datum na kopii odeslaného e-mailu, který je přílohou ústavní stížnosti, je podle NSS odvozeno výlučně z data nastaveného v zařízení uživatele a nemůže svědčit o datu skutečného odeslání předmětné zprávy.
9. Nejvyšší správní soud pro účely vyjádření požádal oddělení IT Nejvyššího správního soudu a Ministerstva spravedlnosti, spravujícího centrální e-podatelnu pro soudy, o sdělení dostupných informací o čase odeslání a dojití stěžovatelova podání v projednávané věci. Ze získaných informací vyplývá, že z dostupných zdrojů nelze ani zpětně zjistit s jistotou datum skutečného odeslání podání, a to vzhledem ke způsobu jeho zaslání zvoleného stěžovatelem (prostý e-mail, elektronický podpis přílohy bez časového razítka, využívání poštovních služeb poskytovatele, který negarantuje historii zprávy - tzv. tracing - z fáze před odesláním adresátovi). Údaj "čas podepsání: 2020/02/11 00:42:24 + 2 '00' "v dokumentu "vlastnosti podpisu" (příloha č. 4 informace IT oddělení NSS) podle NSS svědčí spíše o opaku tvrzení stěžovatele, neboť se v minutách a sekundách shoduje se stěžovatelem uváděným zobrazeným časem elektronického podpisu a rozdíl jedné hodiny odpovídá odlišnému nastavení časového pásma v počítači stěžovatele od systému určujícího vlastnost elektronického podpisu.
10. Podle NSS nejsou naplněny skutkové předpoklady pro aplikaci závěrů nálezu sp. zn. II. US 2560/13; rozdílnost časových údajů o podpisu přílohy a odeslání zprávy, které jsou všechny odvozovány z nastavení odesílatelova zařízení, znemožňuje hodnocení stěžovatelových tvrzení jako dostatečně věrohodných. Nejvyšší správní soud dále rozporuje správnost závěrů nálezu sp. zn. II. US 2560/13, jde-li o rovnocennost e-mailové komunikace s ostatními způsoby podání, které procesní předpisy umožňují. Podle NSS při volbě tohoto způsobu komunikace nelze, na rozdíl od podání prostřednictvím držitele poštovní licence nebo systému datových schránek, zajistit dostupnost a věrohodnost informací nezbytných pro posouzení zákonných požadavků kladených na včasnost podání. Komunikaci e-mailem je spíše vhodné přirovnat ke službě "soukromého doručovatele" nebo občanské výpomoci jakékoliv třetí osoby. Podle NSS zákonodárce věděl, proč pouze při podání prostřednictvím držitele poštovní licence poskytuje výhodu spočívající v možnosti předání podání (nikoliv nutně jeho dojití) i poslední den zákonné lhůty.
11. Vedlejší účastník Ústavnímu soudu sdělil, že nebude v řízení o ústavní stížnosti uplatňovat práva vedlejšího účastníka. Stěžovatel repliku k vyjádření NSS ve stanovené lhůtě nezaslal.
V. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
VI. Předložení otázky k posouzení plénu Ústavního soudu
13. Při rozhodování nyní projednávané věci dospěl první senát k odlišnému názoru ohledně posouzení otázky včasnosti elektronického podání prostřednictvím e-mailu soudu než tehdejší druhý senát v již citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13.
14. První senát Ústavního soudu proto usnesením sp. zn. I. ÚS 1179/20 ze dne 14. 7. 2021 přerušil řízení o ústavní stížnosti a podle §23 zákona o Ústavním soudu postoupil plénu Ústavního soudu návrh na zaujetí stanoviska k právnímu názoru odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13, s tím, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračovat poté, co o návrhu na zaujetí stanoviska rozhodne plénum Ústavního soudu.
15. Na základě tohoto návrhu přijalo plénum Ústavního soudu dne 7. 9. 2021 stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21. Pokračování řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1179/20, tak již nic nebrání. Proto Ústavní soud rozhodl výrokem I tak, že se v řízení o ústavní stížnosti pokračuje.
VII. Vlastní hodnocení Ústavního soudu
16. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
17. Stěžovatel ve své argumentaci odkazuje zejména na již citovaný nález sp. zn. II. ÚS 2560/13, jehož podstata tkví v tom, že je třeba včasnost elektronického podání soudu učiněného prostřednictvím e-mailu posuzovat podle okamžiku odeslání podání soudu. Na podání účastníka odeslaného ve lhůtě, avšak došlého po lhůtě (několik minut po půlnoci následujícího dne po lhůtě), je třeba nahlížet ve smyslu §40 odst. 4 soudního řádu správního jako na materiálně včasně, byť je formálně opožděné.
18. Ústavní soud při posuzování nyní projednávané věci dospěl k závěru, že v judikatuře týkající se posuzování otázky včasnosti podání soudu učiněného prostřednictvím e-mailu existuje rozpor. Dřívější nálezová judikatura, která se předmětné otázky týká, nebyla v nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 řádně reflektována a odlišný názor zde vyjádřený nebyl dostatečně odůvodněn; současně tento nález činil často problém v rozhodovací praxi soudů (k tomu srov. zejm. body 21-24 stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21).
19. Podle prvního senátu Ústavního soudu je pro posouzení včasnosti elektronického podání prostřednictvím e-mailu rozhodující okamžik jeho dojití do elektronické podatelny soudu (jeho dispozice), nikoliv okolnosti odeslání. Elektronické podání učiněné prostřednictvím e-mailu je třeba odlišovat od ostatních "privilegovaných" způsobů podání, se kterými je spojeno beneficium zachování lhůty ještě dříve, než se podání fakticky dostane k soudu (srov. zejm. body 50-63 stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21). Nezaručuje-li zákonná úprava odpovídající kvalitu podání prostřednictvím e-mailu, zachování lhůty spojené pouze s okamžikem odeslání e-mailu by vedlo k ohrožení řádného výkonu spravedlnosti.
20. Není též možné spojovat posuzování zachování lhůty s neurčitým okamžikem (faktickým seznámením se s podáním). V případě pochybností o včasnosti e-mailového podání je pro posouzení včasnosti podání prostřednictvím e-mailu rozhodující okamžik dojití podání soudu, okolnosti odeslání takového podání existující na straně účastníka řízení nemohou mít vliv na posouzení otázky včasnosti. Uplynutí lhůty nezávisí na úmyslu a jednání odesílatele ani na technických problémech provozovatele e-mailového serveru, za který stát neodpovídá. Pro posouzení včasnosti podání e-mailem není relevantní ani skutečnost, zda e-mailové podání obsahuje či neobsahuje zaručený elektronický podpis, neboť připojení uznávaného elektronického podpisu či podpisu opatřeného časovým razítkem k e-mailu má vliv toliko na autentizaci (ověření identifikace) podatele, neosvědčuje však bez dalšího čas, kdy bylo podání učiněno.
21. Tyto uvedené judikatorní závěry byly stvrzeny právě přijetím výše zmíněného stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21, podle jehož výroků: "Včasnost elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu je třeba posuzovat podle okamžiku, kdy podání dojde soudu, nikoliv podle okamžiku, kdy je podatelem odesláno. Za okamžik, kdy je podání řádně učiněno, se považuje okamžik, kdy se e-mailová zpráva dostane do dispozice soudu; pro posouzení včasnosti podání není relevantní, kdy se s ním soud fakticky seznámil." Závěry o materiálním přístupu k posuzování včasnosti podání ve stěžovatelem citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 tak byly podstatným způsobem zkorigovány.
22. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení nastíněných východisek obsažených ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21 a dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud postupoval ústavně konformně, odmítl-li kasační stížnost z důvodu uplynutí lhůty pro její doplnění. Bylo-li podání (doplnění kasační stížnosti) stěžovatele detekováno v elektronické podatelně soudu až v čase 02:46 dne následujícího po posledním dni lhůty, nemohou mít okolnosti odeslání a přenosu e-mailové zprávy (ani případné technické nedostatky) na straně stěžovatele vliv na posuzování včasnosti jeho podání; stejně tak nemá vliv ani to, že zástupce stěžovatele připojil k doplnění kasační stížnosti zaručený elektronický podpis ještě ve lhůtě. V takovém závěru Ústavní soud neshledal přepjatý formalismus stran NSS ani porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
23. Okolnosti odeslání a doručení e-mailového podání nelze přičítat k tíži účastníka řízení pouze za předpokladu, že e-mailové podání bylo dodáno soudu opožděně z důvodů technických závad způsobených na straně e-mailových serverů provozovaných Ministerstvem spravedlnosti nebo soudem (tj. serverů, za které odpovídá stát), které účastník řízení nemohl předvídat, a současně se tyto okolnosti v dostatečné míře prokáží (srov. bod 76 stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21). To však není případ nyní projednávané věci. Stěžovatel ani netvrdí, že by e-mail nebyl doručen včas z důvodů technických problémů na straně serveru, za nějž odpovídá stát (ve smyslu bodů 72-75 stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21); uvedená skutečnost pak ani nevyplývá z vyjádření NSS.
24. Ústavní soud proto výrokem II ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu