ECLI:CZ:US:2021:1.US.1410.21.1
sp. zn. I. ÚS 1410/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti P. B., zastoupeného JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 6. 2020 č. j. 28 P 44/2012-209 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021 č. j. 25 Co 219/2020-339, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí přijatých v řízení o nahrazení souhlasu otce s přestupem nezletilé do základní školy a o změně úpravy poměrů.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením rozhodl v řízení o návrhu matky na nahrazení souhlasu stěžovatele (otce) s přestupem nezletilé dcery do základní školy a o změně úpravy poměrů nezletilých dcer tak, že přenáší místní příslušnost na Okresní soud v Mělníku, kterému bude věc po právní moci tohoto usnesení postoupena (výrok I.), a dále rozhodl, že opatrovníkem nezletilých se pro účely řízení o přenesení místní příslušnosti ustanovuje Městská část Praha 3 (výrok II.). Návrh na přenesení místní příslušnosti matka odůvodnila tím, že nezletilé se převážně zdržují v obvodu Okresního soudu v Mělníku, kde jsou hlášeny i k trvalému pobytu. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nezletilé navštěvují školu v Praze 3, ale mladší nezletilá není v této škole dlouhodobě spokojená a chtěla by přestoupit do základní školy v místě bydliště. S ohledem na uvedené dospěl obvodní soud k závěru o důvodnosti přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v Mělníku, neboť je to v zájmu obou nezletilých.
Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2020 č. j. 25 Co 219/2020-219 usnesení obvodního soudu potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu stěžovatel podal ústavní stížnost, o které Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2731/20 tak, že toto usnesení zrušil. Ústavní soud konstatoval, že v dané věci obvodní soud rozhodl o přenesení místní příslušnosti, aniž by stěžovateli byla dána možnost se s podaným návrhem matky seznámit a vyjádřit se k němu, a sice zejména k tomu, zda je takový postup soudu v zájmu obou nezletilých, přičemž nešlo o pochybení, jež by bylo zjevně bezvýznamné z hlediska výsledku řízení. Obvodní soud tak vycházel pouze z údajů sdělených matkou. Tím obvodní soud stěžovateli znemožnil vznést protiargumenty a hájit tak své stanovisko k možnému přenesení místní příslušnosti, byť bylo z okolností konkrétní věci zřejmé, že zaujímá k argumentům uváděným matkou nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí. Uvedený nedostatek nenapravil ani městský soud, ačkoli stěžovatel tyto skutečnosti ve svém odvolání namítal. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že vadnou interpretací a aplikací podústavního práva, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, soudy porušily základní právo stěžovatele, jakož i obou nezletilých, na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny.
Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze opětovně přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele není důvodné. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že je evidentní, že v obvodu působnosti obvodního soudu již nezletilé nemají bydliště. Byly svěřeny do střídavé péče rodičů, přičemž bydliště matky je ve V. a bydliště otce v obvodu P. Za této situace by jako místně příslušné v daném řízení přicházely do úvahy tyto soudy. Rozhodným hlediskem při zjištění nejlepšího zájmu dítěte je mj. také otázka, do jaké míry je soud, který je dosud místně příslušným, neboť vede spis nezletilého dítěte, seznámen s projednávanou věcí. Obvodní soud o věci naposledy rozhodoval v roce 2012. Pokud jde o vazby nezletilých k obvodu původního soudu nezletilých, lze zohlednit, že doposud v jeho obvodu obě nezletilé navštěvují základní školu, avšak starší nezletilá je v posledním ročníku základní školy a bude přecházet na střední školu a mladší nezletilá by ráda přestoupila na základní školu ve Veltrusích (čehož se týká také návrh matky na nahrazení souhlasu otce s jejím přestupem do této školy). Odvolací soud tak shledal správným závěr obvodního soudu, že je namístě přenést místní příslušnost na jiný soud. Pokud jde o Obvodní soud pro Prahu 5, odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu plyne, že tento soud nikdy doposud neřešil poměry nezletilých, neboť krátce na to, co na něj v minulosti byla přenesena místní příslušnost v důsledku stěhování matky, která v danou dobu měla obě nezletilé ve výlučné péči, přenesl svoji místní příslušnost na obvodní soud. Okresní soud v Mělníku v minulosti o nezletilých rozhodoval, spis po určitou dobu vedl a s poměry nezletilých byl obeznámen.
Odvolací soud dále poukázal na to, že než stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020 č. j. 25 Co 219/2020-219, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2020 č. j. 25 Co 219/2020-227, byl spis nezletilých zaslán Okresnímu soudu v Mělníku, který ve věci nezletilým ustanovil kolizním opatrovníkem Město Kralupy nad Vltavou, a poté o návrhu matky na nařízení předběžného opatření rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2020 č. j. 42 Nc 2887/2020-37. Kolizní opatrovník již kontaktoval oba rodiče a provedl osobní pohovor i s oběma nezletilými. Mladší nezletilá v něm mj. uvedla, že pokud jde o změnu základní školy, chtěla by ji rozhodně změnit a ačkoliv toto otci otevřeně řekla, ten s tím nesouhlasí. Okresní soud v Mělníku se tedy se situací nezletilých opět seznámil.
Na základě uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že pokud by v současné době došlo k přenesení místní příslušnosti z obvodního soudu na Obvodní soud pro Prahu 5, jak navrhuje stěžovatel, nebylo by to v zájmu nezletilých. Poukázal také na to, že stěžovatel, který nesouhlasí se změnou postojů nezletilých a nechce ji akceptovat, svůj postoj vyjadřuje prostřednictvím nesouhlasu s přenesením místní příslušnosti.
Odvolací soud tak shledal, že závěr obvodního soudu, že v dané věci je především v zájmu nezletilých, aby o návrhu matky, týkajícím se úpravy poměrů nezletilých a návrhu na změnu základní školy mladší nezletilé, rozhodoval Okresní soud v Mělníku, je správný. Návrh stěžovatele na přenesení místní příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 5 nepovažuje za důvodný, byť i tento soud by mohl být místně příslušným, avšak přenesení místní příslušnosti není za konkrétních okolností daného případu popsaných v jeho usnesení v zájmu nezletilých.
Stěžovatel s tímto závěrem obecných soudů nesouhlasí. Poukazuje na to, že předmětný spis byl zaslán Okresnímu soudu v Mělníku ještě v době, kdy rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020 č. j. 25 Co 219/2020-219 nenabylo právní moci a toto pochybení bylo konstatováno v opravném usnesení téhož soudu ze dne 7. 8. 2020 č. j. 25 Co 219/2020-227. Namítá dále, že usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 26. 8. 2020 č. j. 42 Nc 2887/2020-37 zaslal Okresní soud v Mělníku pouze stěžovateli a nikoliv jeho právní zástupkyni, a nenabylo tedy právní moci.
Stěžovatel pak především namítá, že ústavní stížností napadené usnesení odvolacího soudu pomíjí obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2732/20. Uvádí, že závěry odvolacího nesvědčí o tom, že by tento postup byl v zájmu nezletilých dětí, neboť jimi došlo naopak k průtahům v opatrovnickém řízení. Opětovně tvrdí, že nedostal prostor vyjádřit se k usnesení obvodního soudu ze dne 24. 6. 2020 č. j. 28 P 44/2012-209. Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že svůj nesouhlas s postojem nezletilých vyjadřuje formou nesouhlasu s přenesením místní příslušnosti. V další části ústavní stížnosti pak uvádí důvody, pro které by v zájmu nezletilých dětí bylo, aby opatrovnické řízení řešil jako místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 5, jakož i důvody, pro které nesouhlasí s přestupem mladší nezletilé na jinou základní školu.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti dlouhodobě připomíná, že k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných přistupuje obzvláště rezervovaně. Důvodem se jeví skutečnost, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. To se také odráží v tom, že ve věcech upravených v druhé části platného občanského zákoníku není proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek (mimo zákonem stanovené výjimky). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, jeho přezkumná pravomoc se koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 2468/14).
V nyní posuzované věci je zjevné, že odvolací soud celou věc zvažoval jak z hlediska zájmu nezletilých, jejich sociálních vazeb, tak s přihlédnutím k aktuální situaci v rodině. Nelze se také ztotožnit s argumentem, že odvolací soud napadeným usnesením pominul obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2732/21. Odvolací soud ve svém odůvodnění tyto závěry zohlednil, přičemž ve vztahu k nim z napadeného usnesení především vyplývá, že stěžovatel měl již možnost se s podaným návrhem matky seznámit a vyjádřit se k němu, což také učinil.
Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud své rozhodnutí patřičně odůvodnil, srozumitelně a logicky uvedl, jaké skutečnosti považuje za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Ústavní soud má za to, že jeho rozhodnutí není v kolizi se zájmy nezletilých a naopak je vedeno především jejich zájmem, který podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být prioritním hlediskem.
Z námitek formulovaných stěžovatelem v ústavní stížnosti, kterými se stěžovatel snaží prosadit místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 a nevhodnost přestupu mladší nezletilé na jinou základní školu, vyplývá, že podstata problému nespočívá v rozhodovací činnosti soudů, ale v neochotě či neschopnosti rodičů dohodnout se na základních otázkách péče a výchovy nezletilé dcery. Žádný soud však nedokáže konflikt vyřešit ke spokojenosti obou rodičů.
Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci jde jen o polemiku stěžovatele s právními závěry soudů, kdy se domáhá jejich přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, však neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu