ECLI:CZ:US:2021:1.US.1437.21.1
sp. zn. I. ÚS 1437/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti T. P. G., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3C, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudkyní Okresního soudu v Olomouci dne 1. 3. 2021 č. j. 0 Nt 7018/2021-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného příkazu k zásahu do jeho práv podle čl. 90 a čl. 95 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel namítá, že v napadeném příkazu k domovní prohlídce je nedostatečně identifikován policejní orgán, který byl oprávněn tuto prohlídku provést, neboť kromě pracovníků Generálního ředitelství cel příkaz umožňoval, aby prohlídku provedli "příp. příslušníci jiných policejních orgánů". Podle stěžovatele je nepřípustné, aby příkaz takto umožňoval, aby domovní prohlídku mohl provést vlastně jakýkoliv příslušník jakéhokoliv policejního orgánu. Má za to, že v příkazu není odůvodněno, proč není možné daného účelu dosáhnout jinak, tedy využitím méně invazivních prostředků. Namítá, že v protokolu o provedení domovní prohlídky nebylo specifikováno pracoviště a datum narození nezúčastněné osoby přibrané k prohlídce. Upozorňuje, že příkaz k domovní prohlídce nestanovil žádnou časovou lhůtu k jejímu provedení. Z příkazu podle něj vůbec nevyplývá, z čeho je podezřelý, kdo a jakou daň zkrátil, není v něm popsán mechanismus údajného zkracování ani jaká společnost měla co spáchat.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného příkazu i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky, resp. již není možná náprava jiným způsobem. Sluší se proto poznamenat, že domovní prohlídka tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. trestním soudům. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
Ústavní soud musí v prvé řadě odmítnout námitku stěžovatele týkající se příliš širokého vymezení policejního orgánu, jenž byl příkazem oprávněn k provedení domovní prohlídky. Z nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 vyplývá, že se rozumí "samo sebou, že také ten, proti němuž vydaný příkaz směřuje, případně policejní orgán, který jej má provést, musí v něm být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout nejmenší pochybnosti." Je tedy zřejmé, že za rozhodující vadu Ústavní soud považuje nepřesnou, resp. nedostatečnou identifikaci osoby, u níž má být prohlídka provedena, nicméně neoznačení orgánu, který má prohlídku provést, samo o sobě nepředstavuje důvod pro závěr, že daným příkazem a jeho realizací došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod (srov. k tomu též nález sp. zn. I. ÚS 424/2000 a usnesení sp. zn. I. ÚS 3718/19).
Kromě toho soudkyně Okresního soudu v Olomouci v napadeném příkazu k domovní prohlídce uvedla, že "Domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků provedenou pracovníci Generálního ředitelství cel, příp. příslušníci jiných policejních orgánů". Druhá část citované věty zmocňující k provedení domovní prohlídky fakticky příslušníky jakéhokoli policejního orgánu, kterou považuje stěžovatel za problematickou, však byla v posuzované věci nepodstatná. Z protokolu o provedení předmětné domovní prohlídky totiž vyplývá, že ji provedli pracovníci Generálního ředitelství cel, tj. příslušníci toho policejního orgánu, který byl příkazem prioritně a jasně přesně určen jako policejní orgán povolaný k provedení domovní prohlídky.
Rovněž nevymezení lhůty k provedení domovní prohlídky, na které stěžovatel upozorňuje, reálně nevyústilo v zásah do jeho ústavně zaručených práv a svobod. Předmětná domovní prohlídka byla totiž provedena dne 30. 3. 2021, tedy necelý měsíc po vydání napadeného příkazu. Takový časový odstup provedení domovní prohlídky od vydání příkazu k ní lze považovat za zcela standardní a ve svém důsledku nemohl vytvářet právní nejistotu či prostor ke zneužití možnosti legálního omezení domovní svobody stěžovatele.
Ústavní soud dále nemůže stěžovateli přisvědčit v jeho tvrzení, že z napadeného příkazu k domovní prohlídce není patrné, proč bylo v daném případě nezbytné k dosažení sledovaného účelu přistoupit k výraznému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve formě nařízení a provedení domovní prohlídky. Soudkyně Okresního soudu v Olomouci totiž na č. l. 6 napadeného příkazu vysvětlila, že bez nařízení domovní prohlídky ještě před zahájením trestního stíhání stěžovatele a dalších podezřelých reálně hrozilo odstranění či zničení důkazů, k jejichž získání měla domovní prohlídka sloužit. S ohledem na závažnost, důmyslnost a organizovanost trestné činnosti, která byla v daném případě předmětem prověřování, považuje Ústavní soud takové odůvodnění za dostatečné a opodstatněné.
Ústavní soud nesdílí ani přesvědčení stěžovatele, že v napadeném příkazu k domovní prohlídce je nedostatečně a nekonkrétně popsáno podezření, k jehož prověření mělo sloužit mj. právě nařízení a provedení domovní prohlídky. Stěžovatel v tomto ohledu poukazuje pouze na bod 12 napadeného příkazu (uvedený na č. l. 5 příkazu), v němž je popsáno jeho vlastní jednání, jímž se měl podílet na předmětné trestné činnosti. Tuto část je však třeba vnímat v kontextu s dalšími částmi napadeného příkazu, kde soudkyně Okresního soudu v Olomouci specifikovala jak celkový způsob, jímž měli podezřelí (včetně stěžovatele) spáchat zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, tak i činnost všech dalších osob podezřelých z jeho spáchání. Ústavní soud konstatuje, že tato charakteristika prověřované trestné činnosti odpovídá rané fázi, v níž se trestní řízení nachází, a spolehlivě z ní vyplývá nutnost zajištění důkazů prostřednictvím domovní prohlídky.
Ústavní soud konečně nemůže přiznat relevanci stěžovatelově námitce, že v protokolu o provedení domovní prohlídky není specifikováno pracoviště a datum narození nezúčastněné osoby přibrané k domovní prohlídce. Tento formální nedostatek totiž nesouvisí přímo se samotným příkazem k domovní prohlídce, resp. s podmínkami pro jeho vydání, ale týká se až realizace této domovní prohlídky. Nedostatky v protokolu o provedení domovní prohlídky však samy o sobě nemohou mít vliv na to, zda samotný příkaz k jejímu provedení byl vydán v souladu se zákonem, resp. zda jeho samotným vydáním došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což by mohlo představovat důvod pro jeho zrušení Ústavním soudem.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu