ECLI:CZ:US:2021:1.US.1545.21.1
sp. zn. I. ÚS 1545/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Z. H., zastoupeného JUDr. Ladislavem Hostýnkem, advokátem se sídlem Ústí nad Orlicí, Komenského 160, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 14. 4. 2021 č. j. 14 To 123/2021-712, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 2. 2021 č. j. 2 T 154/2002-699 byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 1. 2003 č. j. 2 T 154/2002-172 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2003 č. j. 11 To 100/2003-184. Stěžovatel navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje (ze svého pohledu) původní trestní řízení, ve kterém byl v roce 2003 pravomocně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Toto odsouzení považuje za vykonstruované a zinscenované státní zástupkyní. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") podle něj nevzal v potaz, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud") nedodržoval při rozhodování o jeho návrhu na povolení obnovy řízení zásadu in dubio pro reo. Trestní soudy podle něj nemají zájem věc dostatečně objasnit. Uvádí důvody, pro které považuje výpověď poškozené učiněnou v původním řízení za lživou, a rekapituluje rovněž svých předchozích pět žádostí o obnovu řízení a jejich průběh. Brojí proti tomu, že okresní soud odmítl provést některé navrhované důkazy. Vybrané části odůvodnění usnesení krajského soudu označuje jako nepravdivé a zaujaté. Hodnocení důkazů provedené trestními soudy považuje za špatné.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi vlastními a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v případech řízení o povolení obnovy tedy přísluší trestním soudům, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Trestní soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. I když by přitom šlo o skutečnosti či důkazy nové, nemusí být způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 nebo I. ÚS 3022/11).
V projednávané věci se tak Ústavní soud soustředil na skutečnost, zda rozhodnutí trestních soudů, že v daném případě neexistují zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení (§278 trestního řádu), neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv zaručených ústavním pořádkem. Nic takového však nezjistil.
Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatelovy námitky směřují z větší části proti tomu, jak trestní soudy hodnotily důkazy (zejména výpověď poškozené) v původním řízení, resp. proti způsobu vyřízení jeho předchozích pěti žádosti o povolení obnovy řízení. Z hlediska posuzování splnění podmínek pro povolení obnovy řízení jde tedy o argumentaci irelevantní. Další skupinu námitek pak Ústavní soud musí hodnotit jako nepodložené výpady stěžovatele vůči orgánům činným v trestním řízení, takže ani těmto námitkám nemohl v nyní posuzované věci přikládat význam.
Zbylé námitky směřující vůči napadenému usnesení krajského soudu a jemu předcházejícímu usnesení okresního soudu pak mají charakter obecných tvrzení, která stěžovatel neopírá o právně relevantní argumentaci. Ústavní soud proto pouze stručně konstatuje, že okresní soud na č. l. 1-2 svého usnesení srozumitelně vysvětlil, proč stěžovatelem předložený znalecký posudek z odvětví kriminalistiky se specializací na forenzní biomechaniku nemohl ve spojení s jinými důkazy přinést jiné rozhodnutí ve věci. Rovněž na č. l. 2-3 svého usnesení řádně odůvodnil, proč zamítl provedení dalších důkazů navrhovaných stěžovatelem. Krajský soud na č. l. 5-10 svého usnesení tuto argumentaci dále podrobně doplnil.
Ústavní soud považuje tyto úvahy trestních soudů za racionální a neidentifikoval v nich žádné podstatné opomenutí či logickou chybu, která by mohla vést k závěru o nerespektování principu in dubio pro reo. Má za to, že důkazy provedené v řízení o povolení obnovy trestní soudy opodstatněně vyhodnotily tak, že nebyly způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí o vině stěžovatele, tedy že nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu