ECLI:CZ:US:2021:1.US.1947.21.1
sp. zn. I. ÚS 1947/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Kocínce 210/3, proti vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZN 1713/2020-71 ze dne 25. května 2021, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích č. j. KZN 382/2020-42 ze dne 4. března 2021 a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení České Budějovice, č. j. GI-3285-10/ČJ-2020-842050-K ze dne 1. února 2021, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Generální inspekce bezpečnostních sborů, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení České Budějovice (dále jen "GIBS"), vyrozuměla zástupce stěžovatele, že nezjistila skutečnosti nasvědčující tomu, že by příslušník Policie České republiky činný při prověřování trestné věci vedené pod č. j. KRPC-122076/TČ-2017-020381 spáchal trestný čin, přestupek či kázeňské provinění, a proto byl jeho podnět uložen bez přijetí dalších opatření. Státní zástupce Krajského státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "státní zastupitelství") vyrozuměl zástupce stěžovatele, že po přezkumu postupu GIBS nezjistil skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu, a tedy nevznikly důvody k zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "dohledové státní zastupitelství") vyrozumělo zástupce stěžovatele, že postup státního zastupitelství i GIBS vyhodnotilo jako zákonný.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), považuje vyrozumění za vadná a požaduje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky,
v čl. 2 odst. 2, 3 odst. 3 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Podle stěžovatele měla být velká část (60 %) spisu v trestní věci vedené proti němu zatajena (zařazena do pomocného spisu), přičemž ve vyloučených materiálech měly být i důležité důkazy utajené jemu i soudu, který nemohl rozhodovat na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu. Proto stěžovatel podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby (§329 trestního zákoníku), a to jak GIBS, tak i Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje. Následně stěžovatel popsal postup (ujasnění kompetence a příslušnosti) orgánů činných v trestním řízení, který byl završen napadenými vyrozuměními. Podle stěžovatele byla závažně zasažena jeho práva obviněného v trestním řízení, nadto postupem, který jej staví do pozice občana zbaveného práva na prošetření svého vlastního trestního oznámení. Ze zaslaných písemností je přitom zjevné, že ze stěžovatelova trestního spisu byly vyňaty i listiny vyžádané vyšetřovatelkou, od nichž zjevně očekávala nějakou relevantní informaci. Podle stěžovatele přitom muselo být jasné, že jde o důkazy jemu svědčící, o nichž on sám neměl žádné povědomí. Stěžovatel dále popisuje některé konkrétní informace, které policejní orgán s vědomím dozorujícího státního zástupce vyloučil, což stěžovatel považuje za zjevnou manipulaci s důkazy.
4. GIBS ve svém vyrozumění konstatovala, že není oprávněna přezkoumávat kvalitu postupu policejního orgánu a zkoumat relevanci jednotlivých (vyloučených) důkazů v trestním řízení proti stěžovateli. Získané materiály byly řádně zaevidovány a staly se součástí spisového materiálu bez ohledu na ponechání ve spisu či zařazení do pomocných materiálů. Jejich konkrétní zařazení je dáno jejich významem, vnitřním přesvědčením zpracovatele (§2 odst. 5 a 6 trestního řádu) a je pod kontrolou státního zástupce. GIBS nezjistila nezákonný postup, neoprávněnou manipulaci či účelové zatajení listin. Státní zastupitelství vyhodnotilo podání stěžovatele jednak jako námitky proti postupu orgánů činných v trestním řízení v trestní věci proti stěžovateli (vedené pod sp. zn. 1 T 48/2019 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci), které nemůže být předmětem jeho přezkumu, a jednak jako podnět proti postupu GIBS - ta nezahájila trestní stíhání příslušníka policie, který při výkonu své pravomoci, v souladu se zákonným oprávněním, nevyhodnotil listiny jako podstatné pro trestní stíhání stěžovatele. Státní zástupce přitom konstatoval, že není povinností policejního orgánu zařadit do spisu všechny získané dokumenty, ale právě posoudit jejich význam pro konkrétní řízení. Takový (zákonný) postup není trestným činem - výkonem pravomoci v rozporu se zákonem [§329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku] a nejde ani o zasahování činnosti soudu (§335 trestního zákoníku). Dohledové státní zastupitelství konstatovalo, že námitkami stěžovatele se při výkonu dohledu zabývá opakovaně a neshledalo tvrzené pochybení stejně jako v předchozím postupu státního zastupitelství (viz vyrozumění č. j. 1 VZN 1713/2020-40 ze dne 15. července 2020).
5. Je zjevné, že stěžovatel projevuje svoji nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení ve své věci i v ústavní stížnosti, a to za situace, kdy právě pro jeho opakované námitky byl původní rozsudek [Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 1 T 48/2019 ze dne 16. ledna 2020, jímž byl uznán vinným z pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku] zrušen [usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 To 179/2020-975 ze dne 3. srpna 2020] pro namítané neúplné dokazování. Odvolací soud uložil nalézacímu soudu věc doplnit, vyžádat si od dozorujícího státního zástupce (policejního orgánu) vysvětlení a případně nechat doplnit chybějící listiny ve spise.
6. Stěžovatel brojí proti nezahájení trestního stíhání třetí osoby - avšak posouzení, je-li konkrétní jednání trestným činem či nikoli, vychází ze zákonné definice konkrétního trestného činu, nikoliv od očekávání účastníka řízení (stěžovatele). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání "věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" [viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)]. Požadavek účinného vyšetřování je procesní povinností tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu a nelze ji vztahovat k výsledku [viz též nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci svým postupem neporušily zaručená práva.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že stanoveným standardům vyšetřování věci dostálo a nezjistil, že by orgány činné v trestním řízení porušily svá zákonem vymezená práva; jejich postup i způsob, jak řízení uzavřely, byl zcela v rámci jim zákonem svěřených kompetencí a byl dostatečně a srozumitelně odůvodněn.
8. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2 Listiny mohou orgány veřejné moci uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem, což se v tomto případě stalo. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu