ECLI:CZ:US:2021:1.US.2313.21.1
sp. zn. I. ÚS 2313/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Bonka, zastoupeného Mgr. Františkem Tikalem, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/23, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 954/2021-10 ze dne 7. července 2021 a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodního ředitelství policie Praha III, Místního oddělení Karlín, ve věcech vedených pod sp. zn. KRPA-400127/PŘ-2019-001312 a KRPA-412224/ČJ-2019-001312, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodního ředitelství policie Praha III, Místního oddělení Karlín, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodní ředitelství policie Praha III, Místní oddělení Karlín (dále jen "policejní orgán"), vyhodnotilo trestní oznámení jako přestupek, který postoupilo správnímu orgánu. Podatelka trestního oznámení (matka stěžovatele) nebyla s takovým postupem spokojena, a proto se obrátila na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 (dále jen "státní zastupitelství") s podnětem k přezkumu postupu policejního orgánu. O přezkumu byla vyrozuměna tak, že státní zástupkyně neshledala v postupu policejního orgánu pochybení. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "dohledové státní zastupitelství") shora uvedeným vyrozuměním neshledalo pochybení v postupu obvodního státního zastupitelství a na jeho závěry zcela odkázalo.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že orgány činné v trestním řízení nevyhodnotily šetřenou situaci správně.
3. Stěžovatel především popisuje konflikt, který měl on, jeho přítel a jeho matka s lékařem a záchranářem, a pro který stěžovatelova matka podala na zdravotníky trestní oznámení. Policejní orgán trestní stíhání nezahájil, ale věc postoupil správnímu orgánu k projednání přestupku za účelem spojení s řízením vedeným proti stěžovateli. Přestupkové řízení bylo následně zastaveno, a proto stěžovatel nabyl přesvědčení, že měli být potrestáni zdravotníci, neboť při konfliktu utrpěl zranění, k čemuž policejní orgán nepřihlédl. Jeho opakovanou žádost o přezkum postupu policejního orgánu státní zastupitelství vyhodnotilo jako podnět k dohledu, na který dohledové státní zastupitelství reagovalo napadeným vyrozuměním. Stěžovatel namítá nesprávná skutková zjištění orgánů činných v trestním řízení, jež jsou podle něj v extrémním rozporu s provedeným dokazováním.
4. Stěžovatel s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (například rozsudky ve věci Osman proti Spojenému království, č. 13134/87 ze dne 25. března 1993, Eremiášová a Pechová proti České republice, č. 23944/04 ze dne 16. února 2012) či Ústavního soudu [například nálezy sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ze dne 28. června 2011 (N 123/61 SbNU 767, 232/2011 Sb.), sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12. srpna 2014 (N 152/74 SbNU 301) či sp. zn. III. ÚS 2012/18 ze dne 3. září 2019 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)] tvrdí, že postupem orgánů činných v trestním řízení a vyrozuměním byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 6 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Proto požaduje zrušení vyrozumění, vrácení věci policejnímu orgánu a vyslovení zákazu policejnímu orgánu pokračovat v porušování jeho práv.
5. Z vyrozumění dohledového státní zastupitelství se podává především průběh samotného konfliktu mezi stěžovatelem a záchranářem, k jehož řešení byla přivolána policejní hlídka, avšak krátce po jejím příjezdu se skupina stěžovatele vzdálila, takže byli slyšeni jen oznamovatelé - zdravotníci. Poté, co policejní orgán přijal trestní oznámení, vyžádal si podání vysvětlení od záchranářů; oznamovatelka se k podání vysvětlení nedostavila. S ohledem na fakt, že z konfliktu existoval záznam Městského kamerového systému, byl tento objektivní důkaz porovnán s tvrzením jednotlivých aktérů, což vedlo k odmítnutí popisu události v trestním oznámení. Přestupková řízení byla vedena výhradně proti stěžovateli a jeho příteli.
6. Z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel opakuje námitky, které neúspěšně uplatnil u orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatel brojí proti nezahájení trestního stíhání třetí osoby, přestože posouzení, zda je konkrétní jednání trestným činem, vychází ze zákonné definice konkrétního trestného činu,
nikoliv od očekávání účastníka řízení (stěžovatele). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že neexistuje právo na satisfakci a vymezení trestného činu, stíhání pachatele i jeho potrestání je "věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán." [viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)]. Požadavek účinného vyšetřování je procesní povinností tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu a nelze ji vztahovat k výsledku [viz též nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci svým postupem neporušily zaručená práva.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že stanoveným standardům vyšetřování věci dostálo a tvrzené porušení základních práv stěžovatele orgány činnými v trestním řízení nezjistil; jejich postup i způsob, jak řízení uzavřely, byl zcela v rámci jim zákonem svěřených kompetencí.
8. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu