ECLI:CZ:US:2021:1.US.2522.21.1
sp. zn. I. ÚS 2522/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele L. J., zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. srpna 2021 sp. zn. 0 Nt 29/2021 za účasti Okresního soudu v Děčíně jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost osoby a soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel obdržel dne 13. 9. 2021 napadený příkaz k domovní prohlídce vydaný soudkyní Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") dne 23. 8. 2021 sp. zn. 0 Nt 29/2021 v trestní věci vedené u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 KZM 972/2021. O provedení domovní prohlídky žádalo prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu vydaného 27. 7. 2021 Státní zastupitelství Drážďany, Spolková republika Německo.
3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že příkaz k domovní prohlídce je zmatečný, nepřezkoumatelný, ryze formální a neústavní. Zmatečnost příkazu spočívá v tom, že je v něm označen za obviněného, v příkazu je dále uvedeno, že je ve Spolkové republice Německo stíhán pro vyjmenované skutky. Stěžovatel upozorňuje, že v době, kdy byla domovní prohlídka nařizována, nebylo vydáno a nebylo mu doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Zmatečnost a nezákonnost příkazu podtrhuje dále to, že domovní prohlídka je nařízena jako neodkladný úkon dle §160 odst. 4 trestního řádu, který definuje neodkladný úkon jako
"úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.". Toto východisko však naráží na skutečnost, že v příkazu je současně stěžovatel označený jako obviněný.
4. Stěžovatel dále označuje za protiústavní nařízení domovní prohlídky jako neodkladného úkonu. Považuje za absurdní, že dva roky poté, co mělo k trestné činnosti dojít, je touto formou domovní prohlídka nařízena. Německé orgány vyšetřují danou věc od roku 2019, je proto zcela zjevné, že po tak dlouhém časovém úseku již nemůže mít domovní prohlídka za účelem zjištění, zda se v obydlí stěžovatele nachází věci pocházející z dané trestné činnosti, charakter neodkladného úkonu. Důvody pro provedení domovní prohlídky jako neodkladného úkonu naplněny nebyly, je proto nepřípustné, aby byl úkon jako takový označen. Ani z protokolu o provedení domovní prohlídky nevyplývá, jestli byla provedena jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon, o stěžovateli je zde mluveno jako o osobě podezřelé. Stěžovatel tedy uzavírá, že domovní prohlídka představovala nepřiměřený a nedůvodný zásah do jeho základních práv. Příkaz k ní je ryze formální a nepřezkoumatelný, protokol o domovní prohlídce s ním navíc nekoresponduje.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. K tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele Ústavní soud připomíná závěry své judikatury, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, ev. zákonnému, procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 25. 1. 2006). Tento zmíněný "odstup" a zdrženlivost Ústavního soudu vůči přezkumu přípravného řízení trestního je průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 4126/18 ze dne 24. 11. 2020).
7. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3279/13 ze dne 15. 5. 2014). Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je tak nutno pečlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného rozhodnutí, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však rozumět tím způsobem, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)]. Nedostatkem tak je, pokud příkaz neobsahuje žádné informace o účelu dané prohlídky či důvodech, proč se jevila nezbytnou, nebo naopak je-li formulován příliš široce (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Smirnov proti Rusku ze dne 7. 6. 2007, stížnost č. 71362/01, nebo rozsudek téhož soudu ve věci Iliya Stefanov proti Bulharsku ze dne 22. 5. 2008, stížnost č. 65755/01).
8. Napadený příkaz okresního soudu obsahuje nezbytné zákonem stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení prohlídky zahrnuje označení nemovitých věcí, rozsah prováděné prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit vyšetřovanou věc, neboť je dán důvodný předpoklad, že se v předmětných prostorách nacházejí osoby a věci důležité pro trestní řízení, které mohou být v dalším řízení využity jako důkaz.
9. Ústavní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že by byl příkaz k domovní prohlídce zmatečný, protože stěžovatele nesprávně označuje jako stíhaného obviněného, byť mu doposud ve skutečnosti nebylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní řád umožňuje nařízení domovní prohlídky ve fázi před zahájením i po zahájení trestního stíhání, proto samotné nesprávné označení stěžovatele jako obviněného nečiní příkaz k domovní prohlídce protiústavním. Stěžovatel je jinak v příkazu jednoznačně určen jménem, datem narození i bydlištěm, ani on sám nezpochybňuje, že by se příkaz nevztahoval k jeho osobě. Napadený příkaz specifikuje dotčené nemovitosti dostatečným a nezaměnitelným způsobem, stejně tak samotného stěžovatele, což nemůže zvrátit ani dílčí pochybení v údaji o něm. K samotné prohlídce byla přibrána nezúčastněná osoba, stěžovatel nepožadoval být přítomen, nicméně protokol o její provedení podepsal.
10. Stěžovatel dále namítá protiústavnost nařízení domovní prohlídky jako neodkladného úkonu. Podle ustálené judikatury Ústavního osudu aby mohl být napadený příkaz k domovní prohlídce považován za ústavně konformní, musel by být vydán i s odůvodněním toho, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 trestního řádu). Není-li tato podmínka z odůvodnění soudního rozhodnutí, byť alespoň v nezbytném rozsahu, jakkoli seznatelná, pak již jen z tohoto důvodu trpí příkaz k prohlídce závažnou vadou. Neodkladnost či neopakovatelnost úkonu je nezbytným atributem pro to, aby důkazní materiál, jenž byl získán před zahájením trestního stíhání, mohl být použitelným pro účely trestního řízení. Řádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti procesního úkonu je tedy potřebným předpokladem pro následné posouzení ze strany soudu, zda jde v konkrétním případě o účinný důkaz, který lze využít při rozhodování o vině a trestu [(např. nález sp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013 (N 205/71 SbNU 417)]. V případě neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mají být provedeny ve fázi do zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě, je jejich zákonnost podmíněna jednak nezbytností tento úkon provést a jednak požadavkem na řádnou obhajobu pozdějšího obviněného. Především musí být prokázáno, že se skutečně jedná o úkon, který nebylo možno provést po zahájení trestního stíhání vůči osobě, které se úkon týká. Takový závěr musí vyplývat jednak ze skutečné, urgentní či jedinečné potřeby provedení tohoto úkonu, ale zcela samozřejmě musí mít konkrétní odraz v protokolu o takovém úkonu [(nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351)].
11. Ústavní soud považuje za dostatečné, že okresní soud při nařízení domovní prohlídky vysvětlil, že popsané skutky naplňují znaky závažné trestné činnosti. Jedná se o zločin, který je páchán jako přeshraniční trestná činnost prostřednictvím organizované skupiny působící ve více státech. Neodkladnost byla dána snahou o co nejefektivnější zadokumentování této trestné činnosti za podmínek uvedených v §160 odst. 4 trestního řádu, neboť v průběhu času by mohlo být s veškerými věcmi manipulováno. Hrozilo odstranění důkazních prostředků, které by mohly výrazně napomoci k objasnění trestné činnosti a které by nebylo možné vyhledat a zajistit jinak. Byť je zřejmé, že mezi spácháním skutku a samotným vydáním evropského vyšetřovacího příkazu skutečně uběhly více než dva roky, tato skutečnost sama o sobě nemůže vyloučit neodkladnost prohlídky a založit protiústavnost napadeného příkazu. Tato prodleva je vysvětlitelná působením více faktorů (např. náročností prověřování tohoto typu trestné činnosti nebo skutečností, že se jedná o prověřování se zahraničním prvkem). Věci, které měly být zajištěny, se mohly v místě konání prohlídky nacházet takřka neomezeně dlouho do zahájení trestního stíhání (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 702/21 ze dne 7. 7. 2021). Požadavky na odůvodnění neodkladnosti úkonu byly v napadeném příkazu naplněny. Domovní prohlídka měla zákonný základ a s ohledem na závažnost skutků kladených stěžovateli za vinu a na její účel byla přiměřená zásahu do základních práv stěžovatele.
12. Na základě výše řečeného lze uzavřít, že Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože neshledal namítaná porušení základních práv či svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2021
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu