ECLI:CZ:US:2021:1.US.2864.21.1
sp. zn. I. ÚS 2864/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele A. R., nyní ve Věznici Plzeň, zastoupeného JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kyjevská 1678/50, proti usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 281/2021-134 ze dne 8. září 2021 a Okresního soudu Plzeň-město č. j. 3 PP 66/2021-120 ze dne 21. července 2021, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 48 T 17/2005 ze dne 22. září 2005 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 11/2006 ze dne 8. března 2006. Krajský soud v Plzni (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost proti usnesení soudu prvního stupně.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti způsobu, jakým obecné soudy aplikovaly zákonné podmínky pro podmíněné propuštění, neboť uznaly pouze jednu - dobu vykonaného trestu.
3. Podle stěžovatele soud prvního stupně vycházel ze znaleckých posudků, které nehodnotil komplexně a jejichž význam přecenil. K podmínce polepšení soud prvního stupně vycházel ze spekulativního závěru znalce, že u projevené sebereflexe nelze vyloučit, že jde o lítost deklarovanou v důsledku jeho intelektu a zkušeností. Naopak bylo pominuto hodnocení stěžovatele ve výkonu trestu odnětí svobody, pracovní zařazení, spolupráce s Probační a mediační služnou, Centrem sociálních služeb Praha i vůle splnit jeho závazky. Nesplnění třetí podmínky - prognózy vedení řádného života v budoucnosti není dostatečně odůvodněno. I zde byl východiskem závěr znalce, že výkon trestu neměl zásadnější vliv na duševní stav stěžovatele, jehož osobnostní struktura a dosavadní postoje jsou při předčasném propuštění rizikové; ani u této podmínky obecné soudy nepřihlédly k dalším důkazům (rodinné zázemí stěžovatele, možnost bydlení i pracovní možnosti). Přestože stěžovatel učinil vše pro podmíněné propuštění, propuštěn nebyl a obecné soudy mu ani nenaznačily, za jakých podmínek by mohlo být jeho žádosti vyhověno.
4. Obecné soudy neuvedly, proč není vhodné dokončení jeho resocializaci podmíněným propuštěním s přiměřenou zkušební dobou, případně s vyslovením dohledu a uložením určitých omezení a povinností; v jejich postupu proto spatřuje porušení práva na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje napadená usnesení zrušit.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze vydat ve prospěch osob, od nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Existence tohoto nenárokového institutu má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Obecný soud prověřuje, byl-li tento účel splněn; zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí - bylo-li sledovaného účelu již dosaženo, není další výkon trestu potřebný. Současně ale mají obecné soudy povinnost aplikovat institut podmíněného propuštění jen v případech, kdy jím lze splnit předpokládaný účel, kterým je snazší resocializace odsouzeného (viz například usnesení sp. zn. III. ÚS 208/12 ze dne 23. února 2012, všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz).
7. Dosažení první podmínky - uplynutí lhůty - je objektivní a neposkytuje prostor pro úvahy. Posouzení splnění dalších požadavků na odsouzeného, polepšení a prognóza vedení řádného života, je úkolem obecných soudů. Nezjistí-li jejich naplnění a nevyhoví-li žádosti o podmíněné propuštění, nelze (pouhou) nespokojenost žadatele považovat za porušení jeho základních práv a svobod. Obecné soudy důkladně a zákonem stanoveným způsobem zjišťovaly splnění všech požadavků na podmíněné propuštění z výkonu trestu a dospěly k závěru, že splněny nejsou. Při rozhodování soudů v obdobných případech přitom nejde o "algoritmus", podle kterého by naplnění definované řady požadavků automaticky vedlo k rozhodnutí o propuštění. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (čl. 39 Listiny), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je jen výjimkou.
8. Soud prvního stupně pro své rozhodnutí, které řádně odůvodnil, shromáždil řadu podkladů, vedle znaleckých posudků rovněž stěžovatelem předložené informace o bydlení a možnosti práce a seznámil se i s informacemi Centra sociálních služeb Praha. Na rozhodnutí měl vliv rovněž skutek, pro který byl stěžovateli uložen výjimečný trest odnětí svobody, jakož i tehdejší znalecká zkoumání. Skutečnost, že soud znaleckým posudkům přiznal při svém hodnocení vyšší váhu, neznamená, že tím bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) nebo právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedená práva představují záruky, že postup obecných soudů bude odpovídat předem stanoveným zákonným pravidlům (což se v tomto případě stalo), nezaručuje však, že výsledné rozhodnutí bude odpovídat očekávání stěžovatele.
9. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu