ECLI:CZ:US:2021:1.US.585.21.1
sp. zn. I. ÚS 585/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Bartáka, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 7/2021-74 ze dne 13. 1. 2021 a rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 122 C 5/2020-58 ze dne 12. 10. 2020, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení a Mgr. Markéty Pláteníkové, insolvenční správkyně se sídlem v Praze 1, Truhlářská 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení nákladových výroků v záhlaví citovaných rozhodnutí; zejména namítá, že neměly být vedlejší účastnici (insolvenční správkyni a advokátce) přiznány náklady právního zastoupení dalším advokátem jako neúčelně vynaložené, a navíc z toho důvodu, že vedlejší účastnice nezaslala stěžovateli před zahájením řízení tzv. předžalobní výzvu podle §142a o. s. ř. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení jsou extrémně nespravedlivá, a tudíž bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Kladně (dále jen "nalézací soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovateli (žalovanému) povinnost zaplatit vedlejší účastnici (žalobkyni) ve prospěch majetkové podstaty dlužníků v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 22764/2016 částku 173 245 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně části úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 30 346,80 Kč (výrok III.) a povinnost zaplatit soudní poplatek 8 663 Kč (výrok IV.).
3. Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením (mj.) potvrdil k odvolání stěžovatele nákladový výrok nalézacího soudu a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici též náklady odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že náklady právního zastoupení vzniklé v důsledku zastoupení advokátem byly v případě vedlejší účastnice (přestože je sama advokátka) účelně vynaloženy a že náhrada nákladů řízení vedlejší účastnici náleží přesto, že nezaslala stěžovateli před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu podle §142a o. s. ř.
4. Odvolací soud uvedl, že základním smyslem předžalobní výzvy, jak plyne i z jejího označení v §142a o. s. ř., je poskytnout dlužníkovi informaci o tom, že pokud existující a splatný dluh nezaplatí v určené lhůtě, bude o jeho zaplacení žalován u soudu. Účelem ustanovení §142a o. s. ř. je zabránit zbytečnému souzení a dát dlužníkovi možnost dluh uhradit dobrovolně. Pokud žalobkyně podala ve věci žalobu dne 6. 3. 2020, tj. bezodkladně poté, kdy zjistila, že žalovaný plnil dne 6. 3. 2017 (zčásti) insolvenčnímu dlužníku a plnění se tak v rozporu s §206 odst. 1, §249 odst. 2 insolvenčního zákona nedostalo do majetkové podstaty dlužníka, postupovala tak proto, aby zamezila hrozícímu promlčení. Takový postup je podle odvolacího soudu důvodem hodným zvláštního zřetele pro absenci předžalobní výzvy podle §142a o. s. ř.
5. Náklady spojené se zastoupením advokátem lze podle odvolacího soudu zpravidla považovat za účelně vynaložené, mohou se však vyskytovat situace, za nichž je nelze považovat za nezbytné k řádnému uplatnění nebo bránění práva u soudu. Judikatura již opakovaně řešila případy, kdy se advokát ve sporu sám nechal zastoupit advokátem na základě plné moci se závěrem, že je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem v obdobných případech využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany. Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13, jakož i na nález sp. zn. IV. ÚS 2859/17, a dospěl k závěru, že zmíněné judikaturní závěry o možnosti advokáta nechat se v odůvodněných případech zastoupit jiným advokátem na základě plné moci dopadají i na posuzovanou věc, v níž vedlejší účastnice, insolvenční správkyně - advokátka, zplnomocnila jiného advokáta ke svému zastupování v této věci. Nalézací soud podle soudu odvolacího postupoval správně, pokud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na zastoupení advokátem, které jsou správně vypočteny.
6. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)]; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 téhož zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
7. Problematika nákladů řízení zpravidla není předmětem ústavní ochrany; byť se může citelněji dotknout některého z účastníků řízení, nelze ji klást z hlediska zásad spravedlivého procesu na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]. Rozhodování o nákladech řízení je zásadně doménou obecných soudů a Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze teprve v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících dané řízení, typicky v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona [srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3172/18 ze dne 5. 11. 2018; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Silněji než jinde se právě ve věcech týkajících se nákladů řízení uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3476/18 ze dne 8. 1. 2019).
8. Dále platí, že rozhoduje-li Ústavní soud o bagatelní částce, což je případ souzené věci, předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byly účastníku řízení odepřeny samotný přístup k soudu či možnost v řízení jednat [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2477/12 ze dne 21. 1. 2013 (N 16/68 SbNU 223)], nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)].
9. V tomto případě jsou napadené nákladové výroky odůvodněny sice (v části týkající se absence předžalobní výzvy) stručně, ale Ústavní soud důvodům rozhodnutí rozumí. Vedlejší účastnice není přímo věřitelka ve vztahu k pohledávce, kterou uplatnila u soudu, ale je insolvenční správkyní věřitele, tudíž se chovala s péčí řádného hospodáře, podala-li žalobu poslední možný den promlčecí lhůty bez předžalobní výzvy - aby právo nebylo promlčeno v neprospěch majetkové podstaty dlužníka; za této situace jsou podle odvolacího soudu důvody hodné zvláštního zřetele, pro které není nutné trvat na předžalobní výzvě (§142a odst. 2 o. s. ř.). V této souvislosti srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3228/15, podle něhož výklad §142a o. s. ř. nesmí být příliš extenzivní, neboť tím se ztrácí ze zřetele smysl tohoto ustanovení, kterým je postih neúměrného neúčelného zvyšování nákladů soudního řízení jako zdroje snadného výdělku v případech tzv. formulářových žalob, nikoli šikana žalobce. Odvolací soud se přesvědčivě vypořádal i s námitkou neúčelnosti nákladů právního zastoupení (viz výše) a na jeho rozhodnutí lze zcela odkázat.
10. Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud je při přezkumu nákladových rozhodnutí, navíc je-li výše nákladů (alespoň z pohledu dovolacího řízení) bagatelní, zdrženlivý a ani v tomto případě nezjistil mimořádné důvody pro svůj zásah; jeho povinností není přezkoumávat v další instanci rozhodnutí obecných soudů, čehož se stěžovatel nepřípustně domáhá.
11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu