ECLI:CZ:US:2021:1.US.760.21.2
sp. zn. I. ÚS 760/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 419/5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 1301/2020-169 ze dne 15. prosince 2020, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně rozsudkem č. j. 3 T 51/2020-90 ze dne 18. května 2020 uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, a uložil mu trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu dvaceti šesti měsíců, a dále trest zákazu řízení na dobu dvou let. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 132/2020-141 ze dne 2. září 2020 byl k odvolání státního zástupce zrušen výrok o trestu a stěžovateli byl nově uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu třiceti šesti měsíců a trest zákazu řízení na dobu šesti let. Dovolání napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného než dovolacího důvodu.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nesouhlasí s napadeným usnesením a tvrdí, že zranění poškozené nevzniklo v příčinné souvislosti s jeho jednáním; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 548/2012-24 ze dne 25. července 2012. Napadeným usnesením Nejvyšší soud zasáhl do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Z přiložených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl uznán vinným, neboť při řízení osobního vozidla na silnici se dvěma jízdními pruhy v jednom směru nezastavil před přechodem pro chodce, ačkoliv tak učinila řidička v pravém pruhu a srazil mladistvou chodkyni na kolečkových bruslích, která v důsledku toho utrpěla zranění. Stěžovatel opakovaně namítal, že mezi jeho jízdou a zraněními poškozené není příčinná souvislost, s tím, že k nehodě mělo dojít v důsledku nekontrolované jízdy na kolečkových bruslích. Nejvyšší soud v citovaném judikátu vyloučil odpovědnost řidiče za zranění osoby ve vozidle, do nějž narazil, neboť nebyla připoutána. Podle stěžovatele měl Nejvyšší soud postupovat obdobně i v jeho věci, a to i ve vztahu k nedokonale formulovanému dovolání, z něhož je patrné i jeho další tvrzení, podle kterého nebylo spolehlivě prokázáno ani to, že auto jedoucí v pravém pruhu zastavilo, neboť tato okolnost vyplynula pouze z výpovědí řidičky a dalšího chodce a obecné soudy výpovědi nijak neverifikovaly.
4. Ústavní soud je povolán kontrolovat, zda obecné soudy při svém rozhodování nevykročily z mezí ústavnosti, nejsou-li jejich závěry hrubě nepřiléhavé nebo nevykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což však v postupu Nejvyššího soudu nezjistil. Stěžovatel se v dovolání domáhal přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a k tomu předkládal opakovaně alternativní verzi nehody, s níž se obecné soudy již vypořádaly. Snažil se vyvinit zpochybněním výpovědí ostatních svědků, jejichž svědectví považuje za nevěrohodné, tvrzením o nekontrolované a nezvládnuté jízdě poškozené, která měla na kolečkových bruslích vjet přímo před jeho obezřetně se pohybující vozidlo. Obecné soudy se obhajobou stěžovatele zabývaly a zohlednily fakt, že na stěžovatele je s ohledem na jeho minulost nutno hledět jako na nebezpečného řidiče. Souzeného jednání se dopustil půl roku po osvědčení z předchozího trestu zákazu řízení, jež mu byl uložen i s nepodmíněným trestem odnětí svobody s ohledem na smrtelné následky.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá jen svůj nesouhlas s napadeným usnesením, neuvádí však nic, co by svědčilo o tvrzeném porušení jeho základních práv. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) stěžovateli nebylo upřeno, mohl využít a využil všechny procesní nástroje, které mu procesní předpisy poskytují. Neodpovídá-li rozhodnutí očekávání stěžovatele, nejde o porušení uvedeného práva, ale jen o polemiku se závěry obecných soudů, která nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2021
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu