ECLI:CZ:US:2021:1.US.951.21.1
sp. zn. I. ÚS 951/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Romana Telingra, zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 123/36, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2020 č. j. 19 Co 458/2020-87 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021 č. j. 26 Cdo 3276/2020-105, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 11, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 1. 2020 č. j. 30 C 167/2019-55 zrušil právo společného nájmu účastníků k tam specifikovanému družstevnímu bytu a rozhodl, že jako člen družstva bude nadále výlučným nájemcem tohoto bytu stěžovatel. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, jak soudy v napadených rozhodnutích posoudily otázku prokázání uzavření dohody o zrušení společného nájmu bytu, promlčení práva domáhat se zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a otázku rozporu výkonu práva s dobrými mravy. Namítá, že napadená rozhodnutí trpí rozporem mezi obsahem skutkových zjištění a z něj vyvozených právních závěrů, což dokládá svou verzí skutkových i právních okolností dané věci.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.
Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je tak povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.
Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že námitky stěžovatele nemohou přípustnost dovolání založit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (ve vztahu k otázce promlčení práva na zrušení společného nájmu družstevního bytu podle §705 odst. 2 věty druhé obč. zák.), resp. předestřená právní otázka [rozporu výkonu práva s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.)], byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Stěžovatel tak nesplnil své povinnosti, v důsledku čehož bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné.
Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezil-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ve vztahu k tomuto rozhodnutí Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu