ECLI:CZ:US:2021:2.US.1284.21.1
sp. zn. II. ÚS 1284/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky H. B., zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č.j. 55 Co 107/2021-111, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
I.
1. Proti stěžovatelce byla podána žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 852 841 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka tento žalobní nárok neuznala. U Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo pod sp. zn. 14 Nc 3103/2020 zahájeno řízení o omezení svéprávnosti stěžovatelky a ustanovení opatrovníka. Stěžovatelka proto podala návrh na přerušení řízení.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 16. 3. 2021, č.j. 7 C 268/2019-105, řízení o žalobě přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 se zdůvodněním, že v řízení o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka je řešena otázka, která může mít význam pro probíhající řízení, zejména na hodnocení důkazů a relevantnost úkonů stěžovatelky.
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 13. 4. 2021, č.j. 55 Co 107/2021-111, usnesení obvodního soudu změnil tak, že řízení se nepřerušuje. Konstatoval, že obvodní soud v odůvodnění rozhodnutí nijak nevysvětlil, jak by mělo řízení v posuzované věci souviset s řízením o návrhu na omezení svéprávnosti a jaké otázky v něm řešené by mohly mít význam pro probíhající řízení, když výsledkem případného omezení svéprávnosti stěžovatelky by bylo jen to, že by v některých právních jednáních mohla být omezena do budoucna, přičemž však stěžovatelka sama proti omezení brojila a návrh považovala za nedůvodný. V probíhajícím řízení přitom byla řešena úhrada tvrzeného dluhu vzniklého plněním namísto stěžovatelky. Dle městského soudu tak jedinou souvislostí mohla být otázka omezení samostatně v řízení jednat, nicméně stěžovatelka byla zastoupena advokátkou.
II.
4. V ústavní stížnosti vyjádřila stěžovatelka přesvědčení, že došlo k porušení jejích práv vyplývajících z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Konkrétně namítala, že jí byla odepřena možnost se k odvolání žalobce proti usnesení o přerušení řízení ústně či písemně vyjádřit a uplatnit svá procesní práva, neboť jí odvolání nebylo v rozporu s §210 o.s.ř. nikdy doručeno. Aniž by toto tvrzení blíže konkretizovala, namítala také, že pokud by nedošlo ke zkrácení jejích procesních práv a bylo by jí umožněno se k odvolání vyjádřit, uplatnila by tvrzení a důkazy způsobilé přispět k odlišnému rozhodnutí městského soudu. Poukázala také na to, že případným omezením právního jednání by vznikl široký prostor pro zpochybnění jednání již jednou učiněného v minulosti, a upozornila, že bez ohledu na případné zastoupení leží v civilním řízení břemeno tvrzení a břemeno důkazní především na účastníkovi samém.
III.
6. Ústavní stížnost stěžovatelky byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 5. 2021. Dne 25. 8. 2021 Ústavní soud obdržel sdělení obvodního soudu, ze kterého vyplývá, že stěžovatelka dne 24. 6. 2021 zemřela, což Ústavní soud ověřil taktéž v rámci vlastní úřední činnosti.
7. Podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu
a předpisy vydané k jeho provedení.
8. Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (§107 odst. 1, odst. 2 o.s.ř.). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (§107 odst. 5 o.s.ř.).
9. Povaha věci brání pokračování v řízení při ztrátě způsobilosti zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5171/2007).
10. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení rozhodnutí městského soudu o nepřerušení řízení, když měla za to, že tímto rozhodnutím došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces a k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. I vzhledem k souvislosti s řízením o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka je přitom zřejmé, že jde o rozhodnutí a práva vázaná na osobu stěžovatelky, a povaha věci tudíž neumožňuje v řízení pokračovat.
11. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle §63 zákona o Ústavním soudu s odkazem na §107 odst. 5 o.s.ř. zastavit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
David Uhlíř v. r.
předseda senátu