ECLI:CZ:US:2021:2.US.1499.21.1
sp. zn. II. ÚS 1499/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ nezl. F. V. a 2/ nezl. V. V., obě zastoupeny zákonnou zástupkyní V. T., obou právně zastoupených JUDr. Robertem Jehnem, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 4. 2021 č. j. 7 C 168/2020-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelky se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí, stěžovatelky se u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhaly na žalované letecké společnosti Smartwings, a. s., zaplacení každá částky 250 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu. Nalézací soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že zpoždění letu nedosáhlo tří hodin, jak požaduje citované nařízení.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelky polemizují se skutkovým zjištěním soudu stran okamžiku příletu letadla. Poukazují na důkazní návrhy, které uplatnily v předchozím řízení, a namítají, že se nalézací soud nedostatečně vypořádal s jejich argumentací. K bagatelnosti posuzovaného sporu uvádějí, že spor je významný pro řadu dalších cestujících, kteří žádají náhradu škody z důvodu zpoždění letu.
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. K tomu podotýká, že se nejedná o řízení, ve kterém by proti sobě stály zájmy zákonného zástupce a nezletilých, nezletilým proto nebylo třeba ustanovovat kolizního opatrovníka. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr, přičemž zásah Ústavního soudu by byl namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 157/16 (N 150/82 SbNU 379), bod 11; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V posuzované věci byl předmětem řízení před nalézacím soudem spor o zaplacení částky 500 EUR s příslušenstvím, tedy částky, kterou lze ve světle předchozí judikatury označit za bagatelní (z poslední doby viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 4163/19 ze dne 11. 2. 2020 či usnesení sp. zn. III. ÚS 4136/19 ze dne 28. 1. 2020).
8. Navzdory bagatelní výši předmětu sporu, může být ústavní stížnost výjimečně meritorně posouzena, a to v případě, že se týká ústavněprávní otázky, která má relevanci pro další rozhodovací činnost obecných soudů. Obrazně to lze vyjádřit i tak, že se zkoumá "hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen" [nález ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 2018/15 (N 11/80 SbNU 139)]. Ani uvedené kvalitativní hledisko však nebylo v posuzované věci naplněno. Stěžovatelky v ústavní stížnosti pouze pokračují v polemice se skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Otázka, zda v konkrétním sporu bylo zpoždění letu 2 hod 59 minut či 3 hodiny, je čistě otázkou skutkovou, kterou nemá Ústavní soud pravomoc posuzovat. Nalézací soud uplatněné námitky stěžovatelek vypořádal již v napadeném rozhodnutí a své závěry odůvodnil, Ústavní soud tak na ústavní úrovni žádnou vadu neshledal.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že namítaná základní práva stěžovatelek napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu