ECLI:CZ:US:2021:2.US.2057.21.1
sp. zn. II. ÚS 2057/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti společnosti CentroNet, a.s., sídlem Křenická 2257/16, Praha 10 - Strašnice, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021 č. j. 21 Cdo 900/2021-546, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2020 č. j. 23 Co 217/2020-467 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. listopadu 2019 č. j. 28 C 239/2012-420, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 6. února 2020 č. j. 28 C 239/2012-434, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a M. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. V řízení o ústavní stížnosti bude nadále jako stěžovatelka vystupovat společnost Nej.cz s.r.o., sídlem Kaplanova 2252/8, Praha 11 - Chodov.
II. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 7. 2021, navrhla původní stěžovatelka, nyní již zaniklá společnost CentroNet, a.s (viz bod 11 tohoto usnesení; tato společnost bude dále označována jen jako "stěžovatelka"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11, čl. 26 odst. 1, čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Vedlejšímu účastníkovi byl dne 18. 10. 2012 okamžitě zrušen pracovní poměr stěžovatelkou, která byla jeho zaměstnavatelem. Důvodem bylo zjednodušeně řečeno zjištění, že se vedlejší účastník, který u stěžovatelky působil jako výkonný ředitel, po ní domáhal proplacení finanční částky ve výši 9 000 EUR na základě zfalšované faktury znějící na částku 9 256,30 EUR, jejíž originál zněl na částku ve výši 2 256,30 EUR. Pro případ neplatnosti tohoto právního úkonu (právního jednání) byl dne 31. 10. 2012 okamžitě zrušen stejný pracovní poměr stěžovatelkou z důvodu, že vedlejší účastník měl jiné společnosti, případně i dalším subjektům, odeslat nepravdivé a zavádějící informace o stěžovatelce v průběhu obchodní transakce, která se jí týkala.
3. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 9. 9. 2020 č. j. 23 Co 217/2020-467 byl k odvolání stěžovatelky ve výrocích ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 25. 11. 2019 č. j. 28 C 239/2012-420, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 6. 2. 2020 č. j. 28 C 239/2012-434, kterým bylo určeno, že okamžitá zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, k nimž došlo ve dnech 18. 10. 2012 a 31. 10. 2012, jsou neplatná.
4. Městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu týkajícími se platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 18. 10. 2012, podle nichž vedlejší účastník měl na požadované plnění nárok, nejednal vůči stěžovatelce nepoctivě a nepokusil se neoprávněně odčerpat majetek zaměstnavatele. Bylo prokázáno, že ve prospěch obchodních zájmů stěžovatelky a s jejím vědomím uhradil z vlastních prostředků jí organizovanou marketingovou akci, konkrétně relaxační pobyt na horách v Itálii, a stěžovatelka mu vynaložené prostředky nekompenzovala, což tato nijak nesporovala. Ani policejní orgán, který prověřoval okolnosti předložení zfalšované faktury, nezjistil, že by údaje na ní zfalšoval vedlejší účastník, nebo že by sám předložil tuto fakturu k proplacení. Prokázána nebyla ani povinnost provést vyúčtování prostřednictvím faktury, přičemž v tomto ohledu postupoval vedlejší účastník podle instrukce finančního ředitele společnosti. Neobstojí námitka stěžovatelky, že tím vedlejší účastník pominul vztahy nadřízenosti a podřízenosti a že je v rozporu s obecnou zkušeností, aby se ředitel společnosti řídil pokyny podřízeného finančního ředitele. Došlo-li k narušení důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jak tvrdila stěžovatelka, podle obecných soudů se tak stalo jedině z důvodu na její straně. Právě ona si totiž nechala zaplatit své podnikatelské aktivity od svého zaměstnance a jím vynaložené vlastní finanční prostředky mu odmítla proplatit.
5. Za nedůvodné označil městský soud i námitky vůči posouzení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 10. 2012. Stěžovatelka se nepřípadně dovolává svědectví někdejší zaměstnankyně společnosti UniCredit CAIB Czech Republic a.s. za situace, kdy v řízení bylo znaleckým posudkem prokázáno, že dne 18. 10. 2012 jí vedlejší účastník nezaslal e-mail s obsahem, který v řízení předložila stěžovatelka. Uvedená svědkyně vypověděla, že si neověřovala, zda e-mail napsal vedlejší účastník. Stěžovatelka předložila e-mail, jehož znění není autentické a celý jeho obsah v textové podobě mohl být různým způsobem modifikován. Vedlejší účastník se nedoznal k sepsání tohoto e-mailu. Jestliže nebylo prokázáno, že jeho autorem (odesílatelem) je vedlejší účastník, pak nemohlo dojít ani k porušení pracovních povinností vedlejšího účastníka, jež bylo důvodem okamžitého zrušení jeho pracovního poměru.
6. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021 č. j. 21 Cdo 900/2021-546 bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto jako nepřípustné, neboť její námitky směřovaly proti skutkovým závěrům obecných soudů, v nichž dovolací soud neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. Nejvyšší soud dále uvedl, že rozhodl-li městský soud o potvrzení rozsudku obvodního soudu ve výrocích o neplatnosti okamžitých zrušení pracovního poměru, vyšel na prvním místě ze závěru, že vedlejší účastník neporušil žádné své povinnosti podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Dovoláním napadený rozsudek proto nespočívá na vyřešení stěžovatelkou nastolené právní otázky, zdali jednání žalobce svou intenzitou naplnilo předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru podle §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Závěr o přípustnosti dovolání nakonec nemohly založit ani námitky, že soudy nižších stupňů nepoučily stěžovatelku podle §118a občanského soudního řádu, jakož i že z rozsudku obvodního soudu neplyne, co zjistil z výpovědi někdejšího člena představenstva stěžovatelky, a že městský soud měl postupovat v rozporu s §213 odst. 3 občanského soudního řádu, přistoupil-li k hodnocení této výpovědi, aniž by jeho výslech zopakoval.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka je přesvědčena, že u vedlejšího účastníka byly důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Pro posouzení zákonnosti tohoto právního úkonu nebylo podstatné, zda měl vedlejší účastník nárok na zaplacení částky 9 000 EUR, nýbrž že se dovolával proplacení částky za pomoci zfalšované faktury (bez ohledu na to, zda ji zfalšoval on, nebo někdo jiný, a bez ohledu na to, kdo ji předložil stěžovatelce). Obecné soudy přehlédly, že vedlejší účastník si této skutečnosti musel být vědom. Právě v důsledku tohoto jednání došlo k naprosté ztrátě důvěry stěžovatelky vůči němu jako zaměstnanci. Nadto není vyloučeno, že i kdyby byl nárok vedlejšího účastníka oprávněn, neznamená to, že stěžovatelce jeho jednáním nemohla vzniknout škoda. Naprosto nedostatečné zohlednění hlediska ztráty důvěry obecnými soudy mělo mít za následek, že byla porušena její svoboda podnikání podle čl. 26 Listiny. Byla jí totiž zásadně omezena možnost výběru jejích zaměstnanců. Místo toho je nucena zaměstnávat zaměstnance, který nemá její důvěru, a s ohledem na vytýkané jednání ji již nikdy ani nemůže získat zpět.
8. Obecné soudy měly nesprávně přihlédnout k výpovědi bývalého finančního ředitele. Podle stěžovatelky jde o nedůvěryhodného svědka, který poté, co byl původní rozsudek obvodního soudu zrušen, odmítl opětovný výslech z důvodu, že by si způsobil nebezpečí trestního stíhání. Pokud městskému soudu postačovala jeho první výpověď, pak není zřejmé, z jakého důvodu požadoval její opakování. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na rozpory v jeho výpovědi s dalšími důkazy. Obecné soudy nevysvětlily důvod, pro který nepřihlédly k výpovědím bývalých členů představenstva stěžovatelky, kteří obdobně vypověděli, že vedlejší účastník měl provést vyúčtování způsobem navrženým v materiálu pro jednání představenstva. Z těchto výpovědí vyplynulo, že vedlejší účastník měl předložit faktury, což však (s výjimkou faktury zfalšované) neučinil. Jestliže městský soud přistoupil k hodnocení výpovědi jednoho z bývalých členů představenstva, která nebyla obvodním soudem přezkoumatelným způsobem hodnocena, měl v souladu s §213 odst. 3 občanského soudního řádu zopakovat jeho výslech, případně měl rozsudek obvodního soudu zrušit, aby na základě této výpovědi učinil závěry nejprve obvodní soud. Jednostranně a nesprávně byla posouzena i námitka, že vedlejší účastník se k odeslání difamujícího e-mailu doznal ve své žalobě.
9. Podle stěžovatelky měla tato pochybení za následek porušení jejího základního práva na spravedlivý proces. Tento závěr nutno vztáhnout i na napadené usnesení Nejvyššího soudu, který měl tato pochybení odstranit a měl se zabývat otázkou, zda jednání vedlejšího účastníka svou intenzitou naplnilo předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru vedlejšího účastníka. Rovněž měl posoudit, zda obecné soudy nepochybily tím, že nepoučily stěžovatelku podle §118a občanského soudního řádu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem a je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
11. Z veřejného rejstříku přístupného na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti (https://justice.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka ke dni 1. 10. 2021 zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností Nej.cz s.r.o a několika dalšími zanikajícími společnostmi. Ztratí-li v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, který je právnickou osobou, způsobilost být účastníkem řízení a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §107 odst. 3 občanského soudního řádu jejím procesním nástupcem ti, kdo vstoupili po jejím zániku do jejich práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Protože do práv a povinností stěžovatelky v celém rozsahu vstoupila jiná právnická osoba, společnost Nej.cz s.r.o., Ústavní soud podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl, že s ní bude jako s procesní nástupkyní pokračováno v řízení (výrok I.).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tak tomu v posuzované věci nebylo.
14. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí shrnul obecná východiska použitelná pro přezkum soudních rozhodnutí týkající se jejich skutkových zjištění a jejich právního hodnocení. Součástí záruk spravedlivého procesu je předně požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)]. Vlastní skutkové a na ně navazující právní závěry obecných soudů, jež jsou obsaženy v odůvodnění soudního rozhodnutí, nesmí být projevem libovůle, ani nesmí sloužit k sofistikovanému zdůvodnění zjevné nespravedlnosti [nález ze dne 11. 7. 1996 sp. zn. III. ÚS 127/96 (N 68/5 SbNU 519)]. Skutková zjištění musí být výsledkem takového hodnocení provedených důkazů, které je logicky správné a v souladu s jejich obsahem, jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Právní hodnocení se pak musí vztahovat k takto učiněným skutkovým zjištěním a nesmí být s nimi v rozporu. Případný rozpor mezi obecnými soudy provedenými důkazy a jejich skutkovými zjištěními nebo mezi jejich skutkovými zjištěními a právními závěry má za následek porušení základního práva účastníka řízení, jestliže jde o rozpor "extrémní", který zpochybňuje výsledek soudního řízení [nález ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93 (N 49/2 SbNU 87), nález sp. zn. III. ÚS 84/94].
15. V posuzované věci Ústavní soud neshledal, že by skutková zjištění obecných soudů výše uvedeným požadavkům nedostála. Nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí, na která lze v tomto směru odkázat, Ústavní soud konstatuje, že obvodní soud reagoval na původní zrušující usnesení městského soudu doplněním dokazování k okolnostem předložení faktury k proplacení, načež učinil závěr, že ji nepředložil vedlejší účastník. Rovněž bylo prokázáno, že ačkoli šlo o akci organizovanou stěžovatelkou, vedlejší účastník s jejím vědomím uhradil z vlastních zdrojů pobyt několika osobám v hotelu v Itálii, včetně některých dalších výdajů. Závěr o tom, že vedlejší účastník mohl očekávat proplacení těchto výdajů na základě čestného prohlášení sepsaného finančním ředitelem, nevychází jen z výpovědi bývalého finančního ředitele (u níž bylo vysvětleno, z jakého důvodu jí bylo možné uvěřit), nýbrž je výsledkem celkového posouzení okolností, za nichž byla tato akce organizována, zahrnujících také skutečný účel této akce a tehdejší finanční situaci stěžovatelky. Tyto okolnosti jsou podrobně popsány zejména v rozsudku obvodního soudu a mají základ v provedeném dokazování, což by s ohledem na jeho rozsah platilo bez ohledu na to, zda se městský soud dopustil namítaného pochybení při hodnocení výpovědi jednoho z někdejších členů představenstva stěžovatelky. Z provedeného dokazování dále nevyplynulo, že by vedlejší účastník odeslal jiné společnosti e-mail právě s obsahem, který měla později přeposlat zaměstnankyně této společnosti vedení stěžovatelky. K námitce porušení poučovací povinnosti podle §118a občanského soudního řádu Ústavní soud dodává, že z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka chtěla ve prospěch svých tvrzení uplatnit další důkazní návrhy, které by byly způsobilé vést k jinému výsledku řízení, resp. že by byla postupem obecných soudů na možnosti jejich předložení zkrácena.
16. Za této situace nelze vytknout napadeným rozhodnutím, že by se obecné soudy při dokazování dopustily pochybení, která by uvedená skutková zjištění stavěla do extrémního rozporu s provedenými důkazy nebo tato zjištění jiným způsobem zpochybňovala s ohledem na postup obecných soudů při dokazování. Obstojí proto závěr, že vytýkaným jednáním nedošlo k porušení povinností vedlejšího účastníka jako zaměstnance stěžovatelky podle §301 písm. c) a d) zákoníku práce, a tudíž nebyl dán ani důvod okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem podle §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Ústavní soud tím nezpochybňuje, že mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem došlo k narušení důvěry, tato skutečnost však sama o sobě není důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, a v posuzované věci k ní nebylo možné přihlédnout. V neposlední řadě Ústavní soud neshledal pochybení ani v posouzení přípustnosti dovolání, které Nejvyšší soud provedl v napadeném usnesení způsobem odpovídajícím příslušné zákonné úpravě. Napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani žádné jiné její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, jejichž porušení stěžovatelka tvrdila.
17. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost (výrok II.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2021
David Uhlíř v. r.
předseda senátu