ECLI:CZ:US:2021:2.US.2552.21.1
sp. zn. II. ÚS 2552/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K. advokáta, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 15. 9. 2021 č. j. 2 KZN 238/2021-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí, v němž spatřuje porušení jeho ústavně zaručených práv, a to zejména čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně napadá postup orgánů činných v trestním řízení ve shora jmenované trestní věci.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podal dne 9. 4. 2021 na Policii ČR v České Lípě trestní oznámení na svou bývalou partnerku pro podezření z trestného činu krádeže. Policejní orgán věc odložil a tak stěžovatel podal návrh na přezkoumání k Okresnímu státnímu zastupitelství v České Lípě, které tuto věc posoudilo tak, že námitky stěžovatele zamítlo s odkazem, že si může stěžovat na Krajském státním zastupitelství do Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Stěžovatel tedy dne 27. 6. 2021 podal žádost o přezkoumání rozhodnutí (výkon dohledu). Dne 16. 9. 2021 mu bylo ze strany dohledového státního zástupce sděleno, že okresní státní zastupitelství rozhodlo ve věci správně, když potvrdilo rozhodnutí policejního orgánu.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se krajské státní zastupitelství zabývalo jen věcí stěžovatelovy investice do nemovitostí, nikoli však věcmi movitými. Tím, že pojalo do svého rozhodnutí jen investice do domů čp. X a Y, ale nezabývalo se věcmi movitými, byl stěžovatel dle svého přesvědčení citelně poškozen, když na straně podezřelé vzniklo obrovské obohacení na jeho úkor (nejméně ve výši 300 000 Kč).
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Při posuzování věci vycházel Ústavní soud z příloh k ústavní stížnosti, poskytnutých stěžovatelem, a z obsahu ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud předně uvádí, že pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, a jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele, lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy - žádné základní právo, aby proti jinému byla taková (trestněprávní) "satisfakce" uplatněna [srov. např. usnesení ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. I. ÚS 84/99 (U 29/14 SbNU 291) nebo usnesení ze dne 26. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 361/96 (U 5/7 SbNU 343); všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Dle ústavního pořádku tak neexistuje subjektivní právo na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. Zároveň však Ústavní soud uvedl, že osoba poškozená trestným činem má právo na efektivní trestní řízení na ochranu svých práv. K ochraně tohoto práva pak může (samozřejmě po marném vyčerpání ostatních prostředků, pokud je zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, a to včetně rozhodnutí o odložení věci [nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301)].
7. O požadavku na účinné vyšetřování (z hlediska postavení poškozeného) pak platí, že je třeba klást různé nároky podle závažnosti daného zásahu do práv a svobod poškozeného, resp. vůči němu spáchaného trestného činu. Takto Ústavní soud nejdůrazněji chrání právo stěžovatele na život zaručené v čl. 6 Listiny [viz nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)], případně právo na zachování nedotknutelnosti osoby, osobní svobody a lidské důstojnosti dle čl. 7, 8 odst. 1, čl. 9 a 10 Listiny, zejména jde-li o nejrůznější typy závažného jednání blížícího se nelidskému zacházení, užití jiného k otroctví, nevolnictví, nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování [nález ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14 (8/80 SbNU 91)]. Proto Ústavní soud ve své rozhodovací praxi přistoupil ke zrušení rozhodnutí z důvodu porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně; nadto nadále platí, že požadavek účinného vyšetřování je "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče a nikoliv povinností dosáhnout určitého výsledku (usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13).
8. Ústavní soud v posuzované věci po přezkoumání napadeného rozhodnutí a dalšího postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal, že by byl na místě jeho kasační zásah. Jak totiž vyplývá z výše uvedeného, požadavek účinného vyšetřování není v judikatuře Ústavního soudu chápán jako právo na vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu vůči ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Příslušné orgány provedly ve věci základní šetření, z něhož však nevyplynulo, že je dáno důvodné podezření, že by byl vůči stěžovateli spáchán trestný čin. Další postup je pak na stěžovateli, který, pokud je přesvědčen o své újmě na majetku a je sám advokátem, má možnost domáhat se nápravy v civilním řízení.
9. Ústavní stížnost proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu