ECLI:CZ:US:2021:2.US.387.21.1
sp. zn. II. ÚS 387/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky N. J., zastoupené JUDr. Milanem Švejdou, Ph.D., advokátem se sídlem Marie Steyskalové 686/38, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2021 č. j. 13 Co 242/2020-164 s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ve věci předběžného opatření o péči o dítě s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a to práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítá porušení čl. 3 a čl. 24 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v průběhu sporu o výkon rodičovské odpovědnosti podal otec ročního dítěte stěžovatelky návrh na vydání předběžného opatření, neboť mu matka umožňovala styk se synem jen dvakrát dvě hodiny týdně výhradně za své stálé přítomnosti. Stěžovatelka se bránila snaze otce o delší či samostatný styk s dítětem argumentem, že by mohlo být omezeno kojení dítěte a tím ohroženo zásadním způsobem zdraví nezletilého dítěte. Otec dítěte se podle stěžovatelky krátce po narození dítěte odstěhoval ze společné domácnosti, začal se chovat sobecky a byl ovlivněn negativními postoji své matky (babičky dítěte a taktéž lékařky). Okresní soud Brno-venkov rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření otce dítěte tak, že usnesením č. j. Nc 267/2020-120 ze dne 11. 11. 2020 nařídil předběžné opatření, jímž rozhodl o oprávnění otce stýkat se s nezletilým synem každé pondělí od 15:00 hodin do 18:00 hod. a každý čtvrtek od 15:00 hodin do 18:00 hod., a každou sobotu sudého kalendářního týdne v době od 9:00 hod. do 12:00 hod. s tím, že si otec nezletilého převezme a předá zpět matce v místě bydliště matky a matka je povinna nezletilého na styk s otcem řádně a včas připravit. Stěžovatelka si proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, v němž vyjádřila přesvědčení, že kojení je považováno za nejlepší přirozenou výživu dítěte a styk otce bez přítomnosti matky, která jediná může kojení zajistit, by mohl ohrozit vývoj dítěte. Odvolání si podal i otec dítěte a uvedl, že je schopen dítěti zajistit péči, přičemž požadoval, aby u něj nezletilý o víkendu i přespával. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl napadeným usnesením tak, že změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že je stěžovatelka (matka) povinna umožnit otci styk s nezletilým v pondělí od 15:00 hod do 18:00 hod., ve čtvrtek od 15:00 do 18:00 hod., v sobotu v sudém kalendářním týdnu od 9:00 hod. do 18:00 hod. a v neděli v sudém kalendářním týdnu od 9:00 do 18:00 hod. Krajský soud ve svém napadeném rozhodnutí uvedl, že určený rozsah styku neporušuje právo dítěte na zajištění výživy, neboť nepředstavuje překážku pro pokračování v kojení nezletilého matkou. V případě potřeby může matka pro nezletilého připravit určitou zásobu mateřského mléka, které mu otec v době styku podá. Výživu nezletilého lze také zajistit příkrmy. Širší styk zajistí nezletilému, aby postupně začal s otcem navazovat intenzivnější vztah, který je pro nezletilého žádoucí.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ve věcech týkajících se dětí je vždy předním hlediskem nejlepší zájem dítěte (v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), čímž v nyní posuzovaném případě je právo dítěte na výživu a na kojení. Úpravou delšího styku dítěte o víkendu s otcem krajský soud znemožnil dítěti po dobu devíti hodin být dle potřeby kojeno, a tedy řádně vyživováno. Stěžovatelka uvádí, že je teoreticky možné dodat otci jisté množství mateřského mléka, nicméně nelze nikdy dopředu odhadnout, jak často bude mít nezletilé dítě hlad a kolik mléka bude potřebovat a stejně tak nelze najisto zajistit, aby právě před převzetím dítěte mohla matka připravit mléko kojením. Krajský soud podle matky rezignoval na práva dítěte a upřednostnil požadavky otce na styk.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti, nutných k jejímu meritornímu projednání, a konstatuje, že ústavní stížnost je po formální stránce bezvadná a způsobilá dalšího přezkoumávání. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205); či nález sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014, zejména body 34-37 a body 42-45].
6. Ústavní soud se ve své judikatuře zabývá opakovaně i přezkumem předběžných opatření o styku rodičů s dětmi a vyslovil již v minulosti závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takové interpretace účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče, tzv. výchova přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Ústavní soud tedy nevychází z toho, že by zde byl rozpor mezi zájmem rodiče trávit svůj čas s dítětem a zájmem dítěte trávit čas se svým rodičem. Listina v citovaném ustanovení považuje za jedno ze základních práv dítěte být se svým rodičem.
7. Ústavní soud pak ve vztahu k předběžným opatřením též poukazuje na to, že mu nepřísluší posuzovat skutkové okolnosti konkrétního případu, přičemž v posuzovaném případě shledal, že napadené rozhodnutí krajského soudu mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není ani svévolné. Je tak možno konstatovat, že ústavní stížnost je toliko polemikou s důvody, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, přičemž je z ní patrný nesouhlas s jejich postupem a hodnocením skutkových okolností. Stěžovatelčiny námitky však nejsou způsobilé zpochybnit ústavní konformitu napadených usnesení.
8. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu shledal, že napadeným rozhodnutím obecných soudů není co vytknout, a proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve věci rozhodl bezodkladně, nerozhodoval proto již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu