ECLI:CZ:US:2021:2.US.39.21.1
sp. zn. II. ÚS 39/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti Z. M., zastoupeného Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou se sídlem se sídlem J. V. Sládka 2, Teplice, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 14. září 2020 č. j. 0 P 356/2019-5 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. října 2020 č. j. 96 Co 236/2020-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah stížnosti
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Okresního soudu v Děčíně a Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci rodičovské péče o nezletilého syna narozeného dne X. Rozhodnutími měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na rodinný život a právo na péči o děti podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny.
2. Stěžovatel je otcem dítěte. Usnesením Okresního soudu v Děčíně byl výrokem I. zamítnut návrh stěžovatele ze dne 9. 9. 2020 na nařízení předběžného opatření, kterým by byl upraven styk stěžovatele s nezletilým a opatrovníkem jmenováno Statutární město Děčín (OSPOD). Dle tohoto rozhodnutí stěžovatel neosvědčil naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů. Doložil pouze emailovou zprávu, v níž matku žádá o rozšíření úpravy styku. Z podání stěžovatele nevyplývá, že by matka zatímně upravený styk nerespektovala, přičemž situace je stabilizována zatímní úpravou, v rámci níž má syn stěžovatele zajištěnou potřebnou péči a styk s oběma rodiči. Podle soudu nebylo na místě zasahovat do úpravy dalším předběžným opatřením za situace, kdy od posledního rozhodnutí uplynula toliko krátká doba a v průběhu řízení nebyla osvědčena potřeba stanovený režim měnit. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno s tím, že od vydání předchozího předběžného opatření nedošlo k zásadní změně v poměrech účastníků, která by odůvodnila změnu dosavadního rozhodnutí.
3. Stěžovatel má za to, že rozhodnutí obecných soudů jsou projevem svévole. Úprava styku nastavená předběžným opatřením je pro stěžovatele zcela krajním prostředkem k vídání nezletilého, neboť mu matka brání v možnosti podílet se na výchově nezletilého. Soudy absolutně opomíjí, že v důsledku jednání matky a jejího postoje došlo ke změně poměrů, kdy se stěžovatel musí domáhat úpravy styku s nezletilým, ač k této změně poměrů nezavdal jakoukoli příčinu. Stěžovatel osvědčil, že mu matka ve styku brání a snaží se kontakt omezit na minimum, případně mu zcela zamezit. Stěžovatel přitom požaduje toliko rozšíření styku. Podle stěžovatele se matka nezletilého intenzivně snaží syna vůči stěžovateli negativně ovlivňovat, čemuž bohužel přispívá i délka řízení. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že opatrovnické řízení probíhá v době podání stížnosti již rok a půl (nadto lze kvůli pandemické situaci očekávat další prodlevy). Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že za okolností shora uvedených, obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva.
II. Hodnocení Ústavního soudu
4. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozsudku krajského soudu, proti němuž není přípustný další opravný prostředek.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Dle §44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.
6. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Úprava styku rodičů s dítětem formou předběžného opatření je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a pečlivě uvážily, jaká úprava styku rodičů s nezletilým je pro dítě nejvhodnější a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu je snažit se nalézt zároveň takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny.
8. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval problematikou úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí, včetně péče o ně. V této oblasti Ústavní soud postupuje zdrženlivě. Soudní rozhodování v rodinně právních věcech se totiž do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, které je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Nelze však vyloučit, že obecné soudy ve svých rozhodnutích vybočí z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy. Jen v takových případech je Ústavní soud povinen zasáhnout. K takovému porušení práv stěžovatele či nejlepšího zájmu jeho nezletilého syna v projednávaném případě nedošlo.
9. V době projednávání nyní napadeného opatření nedošlo k podstatné změně poměrů a obecně soudy respektovaly předchozí přání nezletilého zůstat u matky (neopomenuly přitom ani přání, trávit v budoucnu u otce dny po tréninku). V projednávaném případě proto nebylo důvodu upravit poměry odlišně. Nadto k bránění matky nezletilého ve styku s otcem uvedl odvolací soud, se otec (stěžovatel) má stále možnost domáhat se vykonatelnosti dosud pravomocného rozsudku, který nebyl změněn. Rovněž se může domáhat vykonatelnosti předběžného opatření ze dne 13. 3. 2020.
10. Pokud stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 247/16].
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími krajského soudu a okresního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na rodinný život a péči o dítě či že by napadená rozhodnutí jakkoliv odporovala nejlepšímu zájmu nezletilého. Rovněž nedošlo k porušení dalších stěžovatelem namítaných práv. Ústavní stížnost je tak namístě odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
12. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu