ECLI:CZ:US:2021:3.US.1295.21.1
sp. zn. III. ÚS 1295/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti ONIO s. r. o., sídlem Vídeňská 101/119, Brno, zastoupené Mgr. Tomášem Markem, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. ledna 2021 č. j. 4 Cmo 204/2020-143 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2020 č. j. 74 Nc 20/2020-31, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti TOMKET, s. r. o., sídlem Vojtěšská 245/1, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na právní jistotu a legitimní očekávání podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), právo na svobodu vyjadřování podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 9. 2020 č. j. 74 Nc 20/2020-31 nařídil předběžné opatření, jímž uložil stěžovatelce (žalované) povinnost znepřístupnit na webových stránkách www.pneumatiky.cz obsah článku ve výroku blíže specifikovaného a zdržet se dále šíření sdělení rovněž ve výroku blíže specifikovaného ohledně pneumatik nabízených vedlejší účastnicí řízení (žalobkyní). Dále uložil vedlejší účastnici řízení, aby do 15 dnů od právní moci předběžného opatření podala žalobu ve věci samé, tj. žalobu na odstranění závadného stavu a zdržení se právního jednání a na ochranu dobré pověsti právnické osoby.
3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 27. 1. 2021 č. j. 4 Cmo 204/2020-143 usnesení krajského soudu potvrdil. Ve shodě s krajským soudem vyšel z toho, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení existuje soutěžní vztah, přičemž vedlejší účastnice řízení dostatečně osvědčila předloženými listinami, že existuje potřeba zatímně upravit jejich poměry. Podle vrchního soudu byla tvrzení stěžovatelky obsažená v publikovaném článku, který znevažoval pneumatiky prodávané vedlejší účastnicí řízení, způsobilá zapříčinit odliv zákazníků vedlejší účastnice řízení a v důsledku toho mohlo dojít i ke snížení zisku. Vrchní soud uzavřel, že nařízené předběžné opatření nezasahuje nepřiměřeným způsobem do práv a zákonem chráněných zájmů stěžovatelky, neboť uložené povinnosti nejsou objektivně způsobilé stěžovatelku výrazně omezit v její podnikatelské činnosti.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obecným soudům vytýká, že konstatovaly potřebu zatímně upravit poměry účastníků řízení, aniž by však řádně uvedly, jaké zákonné ustanovení stěžovatelka svým (nekalosoutěžním) jednáním s dostatečnou mírou pravděpodobnosti porušila. Napadeným rozhodnutím schází i posouzení po právní stránce, čímž se stala nepřezkoumatelnými. Není totiž nikde uvedeno, čím mělo dojít k zásahu do dobré pověsti či názvu vedlejší účastnice řízení a není ani zjevné, která ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů byla použita. Podle stěžovatelky nařízení předběžného opatření musí obsahovat odůvodnění týkající se konkrétní zákonné úpravy, k jejímuž porušení mělo jednáním stěžovatelky dojít. Stěžovatelka dále namítá délku rozhodování vrchního soudu, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. IV. ÚS 736/17 (N 76/85 SbNU 325; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle něhož by se o předběžném opatření mělo rozhodovat bezodkladně či alespoň s nejvyšším urychlením. Podle stěžovatelky je však doba více než tří měsíců pro rozhodnutí vrchního soudu nepřiměřená. Stěžovatelka konečně namítá, že absolutním zákazem šířit informace o výrobcích vedlejší účastnice řízení bylo zasaženo do sféry veřejného zájmu na informacích, čímž současně došlo k porušení čl. 17 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž bylo vyhověno návrhu vedlejší účastnice řízení na nařízení předběžného opatření. Její argumentace však představuje pouhou pokračující polemiku s rozhodnutími obecných soudů, která, přestože v ústavní stížnosti odkazují na porušení ústavně zaručených základních práv, nedosahuje ústavněprávní roviny.
8. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že stěžovatelka napadá rozhodnutí, která mají charakter předběžného a dočasného opatření. Ačkoliv obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků, Ústavní soud vždy zdůrazňuje, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany. Ústavní soud je při přezkumu rozhodnutí o návrzích na vydání předběžného opatření povolán toliko ověřit si, zda toto rozhodnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
9. S ohledem na výše uvedený zdrženlivý přístup Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních se Ústavní soud proto omezí na konstatování, že jakkoli mohou být odůvodnění napadených usnesení stručná, jasně z nich vyplývá, co obecné soudy vedlo k vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření. Rozhodnutí soudů odpovídají charakteru tohoto mimořádného procesního institutu. Při rozhodování o návrhu na předběžné opatření soudy zkoumají výlučně to, zda je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo zda existuje nebezpečí zmaření exekuce.
10. Nelze přitakat námitce stěžovatelky, že soudy neuvedly, jaké konkrétní zákonné ustanovení stěžovatelka svým (nekalosoutěžním) jednáním s dostatečnou mírou pravděpodobnosti mohla porušit. Pro potřeby rozhodnutí o předběžném opatření totiž postačuje, že soudy z předložených podkladů osvědčily, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení existuje soutěžní vztah a informace, které o produktech nabízených vedlejší účastnicí řízení šíří stěžovatelka na svých webových stránkách, jsou způsobilé vedlejší účastnici řízení přivodit odliv zákazníků a snížení zisku, protože jsou přinejmenším zavádějící. Konstatování porušení konkrétní povinnosti nebo určitého právního předpisu by se pak vymykalo smyslu předběžného opatření, neboť by ve své podstatě nahrazovalo rozhodování ve věci samé.
11. V obecné rovině lze toliko přisvědčit stěžovatelce, že účelem předběžného opatření je dosažení rychlé úpravy poměrů (jsou-li pro to splněny podmínky), a proto je třeba o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodnout bezodkladně (srov. §75c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), což platí i pro odvolací řízení. Z databáze Ministerstva spravedlnosti dostupné na https://infosoud.justice.cz/ se přitom podává, že odvolací řízení bylo zahájeno dne 18. 11. 2020 a věc byla vyřízená dne 27. 1. 2021. Jakkoliv se tedy doba více než dvou měsíců od podání odvolání po jeho vyřízení může v případě rozhodování o předběžném opatření jevit jako neúměrně dlouhá, nespatřuje Ústavní soud v postupu vrchního soudu natolik závažné pochybení, které by mohlo znamenat porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka si navíc navzájem částečně protiřečí, když na jedné straně namítá průtahy v řízení, ale na druhé straně soudům vytýká, že se věcí dostatečně nezabývaly.
12. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelce není upíráno právo na soudní ochranu. Rozhodnutí soudů ohledně návrhu na nařízení předběžného opatření mají zákonný podklad, byla vydána příslušnými orgány a v souladu s procesními předpisy. Rozhodnutí jsou odůvodněna takovým způsobem, že nelze shledat, že by soudy postupovaly ústavně nepřípustným způsobem.
13. Ve vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření nelze ani spatřovat porušení práva na svobodu projevu vyplývajícího čl. 17 odst. 1 Listiny, neboť napadená usnesení jsou výsledkem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti a stěžovatelce není zabráněno prezentovat své názory jinak, než jak je uvedeno v předběžném opatření.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu