ECLI:CZ:US:2021:3.US.134.21.1
sp. zn. III. ÚS 134/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky L. L., zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem sídlem Perlová 7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. listopadu 2020 sp. zn. 10 Co 282/2020, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a M. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 10. 2020 sp. zn. 9 C 257/2018, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, aby vedlejší účastník nenakládal s nemovitostmi, specifikovanými ve výroku usnesení. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že stěžovatelka neprokázala, že je namístě vydat předběžné opatření pro obavu možného ohrožení výkonu rozhodnutí.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že její návrh na vydání předběžného opatření v rámci řízení o obnovu řízení byl odůvodněn tím, že z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vedlejší účastník hodlá předmětné nemovitosti zastavit. Jde o rodinný dům, který mu stěžovatelka darovala, následně tento dar pro nevděk vedlejšího účastníka odvolala, avšak rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 12. 2019 č. j. 9 C 257/2018-564 byla její žaloba o určení vlastnického práva zamítnuta, neboť se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že na straně vedlejšího účastníka docházelo ke zjevnému porušování dobrých mravů. Stěžovatelka poté podala žalobu na obnovu řízení, a to na základě nové skutečnosti - zásahu policie, k němuž došlo 4. 8. 2020, a při kterém byly ve skleníku na zahradě vedlejšího účastníka zajištěny rostliny marihuany. Stěžovatelka současně navrhovala předvolání svědků, kteří měli dosvědčit, že vedlejší účastník kouří marihuanu. Stěžovatelka spatřuje pochybení krajského soudu v tom, že nebere uvedené skutečnosti v potaz, a je přesvědčena, že závislost vedlejšího účastníka na marihuaně měla přímou souvislost s jeho finančními problémy, které vedly k tomu, že předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavním právem MONETA Money bank, a. s. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že nebyly osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, tedy že žaloba na obnovu řízení je v podstatě bezpředmětná, jelikož navrženými důkazy lze údajně prokazovat pouze tvrzené užívání či pěstování marihuany, což bez dalšího nemá pro řízení o určení vlastnického práva relevanci. Podáním ze dne 25. 1. 2021 stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělila, že údaj o tom, že předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavním právem MONETA Money bank, a. s. není správný, nicméně má za to, že tím není podstata její ústavní stížnosti dotčena.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
6. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že předběžné opatření je dočasné povahy s omezenou dobou trvání [§77 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.)], které může být k návrhu zrušeno (§77 odst. 2, věta první, o. s. ř.) a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu. Smyslem předběžného opatření je tak zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje. Současně platí, že ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany.
8. V posuzované věci krajský soud zdůraznil, že stěžovatelkou tvrzené kouření či pěstování marihuany bez dalších relevantních skutečností nezakládá nevděk obdarovaného vůči dárci, tedy základní předpoklad pro úspěch určovací žaloby. Krajský soud poukázal na §2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a konstatoval, že nevděkem už není jen chování v rozporu s dobrými mravy, jak to stanovila předchozí právní úprava, nýbrž musí jít o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Stěžovatelkou tvrzené nové důkazy tak podle krajského soudu nemohou přivodit stěžovatelce příznivější rozhodnutí ve věci. Za této situace není naplněna zákonná podmínka pro vydání předběžného opatření spočívající v potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků.
9. Ústavní soud je přesvědčen, že v této konkrétní souzené věci není důvodu, aby závěr krajského soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, když jej považuje za řádně odůvodněný a přesvědčivý. Není zřejmé, v čem spatřuje stěžovatelka extrémní nesoulad mezi závěrem krajského soudu o bezpředmětnosti žaloby na obnovu řízení (když navrženými novými důkazy lze prokázat pouze tvrzené pěstování či užívání marihuany vedlejším účastníkem) a právními a skutkovými zjištěními. Krajský soud při svém rozhodování aplikoval platnou právní úpravu a jeho skutková zjištění vycházela z provedeného dokazování. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů Ústavní soud žádný náznak svévole neshledal. Napadené rozhodnutí nevybočuje z Ústavou stanoveného rámce, jeho odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu