ECLI:CZ:US:2021:3.US.1884.21.1
sp. zn. III. ÚS 1884/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Markéty Sedláčkové, zastoupené advokátkou Mgr. Evou Vaňkovou, sídlem Husova 2/1285, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2021 č. j. 12 Cmo 94/2021-174 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2021 č. j. 30 Cm 71/2020-149, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti Raiffeisenbank a. s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 a 2) obchodní společnosti Y, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na rovnost účastníků soudního řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Napadená usnesení považuje rovněž za rozporná s čl. 3 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Podáním odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 10. 2020 č. j. 30 Cm 71/2020-55, kterým bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, vznikla stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 25 881 Kč. Podáním ze dne 15. 12. 2020 stěžovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku a ustanovení právního zástupce - advokátky Mgr. Evy Vaňkové. Svou žádost odůvodnila tím, že je zaměstnána u obchodní společnosti X za měsíční mzdu přibližně 12 200 Kč a nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. Dále uvedla, že má jen závazky a její manžel je v úpadku. Napadeným usnesením městský soud rozhodl, že stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků a neustanovuje jí zástupce z řad advokátů.
3. Své rozhodnutí odůvodnil městský soud tak, že stěžovatelka nedoložila hodnověrně své majetkové poměry, přičemž podle §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), lze přiznat úplné osvobození od soudních poplatků pouze zcela výjimečně, jsou-li pro to dány zvlášť závažné důvody. Městský soud zjistil, že stěžovatelka působí jako statutární orgán v obchodní společnosti X, přičemž její manžel je zaměstnán u téže obchodní společnosti. Stěžovatelka je rovněž jednatelkou druhé vedlejší účastnice. Ani jednu z těchto skutečností však stěžovatelka soudu neuvedla a nedoložila ani výši odměny za výkon těchto funkcí. Vykázaná daňová ztráta druhé vedlejší účastnice přitom ještě neznamená, že od ní stěžovatelka nepřijímala v letech 2019 a 2020 žádné finanční prostředky. Stěžovatelka se navíc těsně před podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku zbavila části svého majetku, když převedla 100 % obchodního podílu obchodní společnosti X na osobu blízkou jejímu manželovi. Byl-li navíc převod obchodního podílu úplatný, stěžovatelka příjem z tohoto převodu neuvedla soudu. V důsledku těchto zjištění přitom nelze stěžovatelce ani ustanovit zástupce z řad advokátů.
4. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") následně napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení městského soudu jako věcně správné. Plně se přitom ztotožnil s hodnocením dokumentů předložených stěžovatelkou i s právním závěrem, že jí nelze přiznat osvobození od soudního poplatku a ustanovit jí zástupce z řad advokátů. Nulovou vypovídající hodnotu mají podle vrchního soudu rovněž předložené mzdové listy, když nebyly podepsány osobou odpovídající za správnost údajů v nich uvedených. V odvolacím řízení přitom stěžovatelka předložila tytéž mzdové listy opatřené svým vlastním podpisem. Zdůraznil dále, že stěžovatelka vůbec nezmínila skutečnost, že je jednatelkou dvou obchodních společností a nevykázala ani výši odměn spojených s výkonem této funkce, popř. netvrdila a nedoložila, že žádné takové odměny nepobírá a vykonává funkci člena statutárních orgánů bez jakékoliv protihodnoty. K poukazu stěžovatelky, že v jiném soudním řízení bylo o její žádosti o osvobození od soudního poplatku údajně rozhodnuto odlišně, vrchní soud uvedl, že přiznání osvobození od soudních poplatků vyžaduje vždy zhodnocení konkrétních okolností každého případu, které nelze objektivizovat. Každá konkrétní věc musí být posouzena a rozhodnuta na základě podkladů opatřených v probíhajícím řízení, přičemž v poměrech posuzované věci nebylo s ohledem na ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. možné, aby soud žádosti stěžovatelky vyhověl.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka uvádí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její výše uvedená základní práva. Zejména přitom nesouhlasí "s formálním přístupem soudů při posuzování její žádosti". Zdůrazňuje, že soudům doložila svou nepříznivou finanční situaci. Stěžovatelka jednala jako právní laik a snažila se doplnit údaje co nejpřesněji. Mzdové listy doložila podepsané, byť jí samotnou. Nehledě na to však "bylo dostatek dalších důkazů, které prokazovaly negativní finanční situaci... Soudy se tedy upnuly na jeden důkaz a nehodnotily jej v celku s ostatními předloženými důkazy...". Za nejpodstatnější přitom považuje skutečnost, že ve stejném období předložila jinému senátu žádost o osvobození od soudního poplatku, které bylo vyhověno. Nevidí proto žádný důvod, proč by v nyní posuzované věci "neměl soud posuzovat žádost analogicky".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. když proti usnesení vrchního soudu nebylo dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti stojícím mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), nikoliv další revizní instancí v systému obecného soudnictví [viz např. nález ze dne 12. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 157/96 (N 26/7 SbNU 165)]. V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Ústavní soud je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze protiústavní excesy v rozhodování obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. Ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dává v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem tomuto soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že rozhodne věcně nálezem. Za zjevně neopodstatněnou považuje Ústavní soud ústavní stížnost zejména tehdy, jestliže napadená rozhodnutí nejsou vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým nebo vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelky, tedy postihnout situace, v nichž ústavní stížnost postrádá ústavněprávní rozměr.
8. Podstatou ústavní stížnosti je prostý nesouhlas stěžovatelky s tím, že nebyla osvobozena od soudního poplatku při podání odvolání, a vedení polemiky se závěry soudů. Ve vztahu k přezkumu rozhodnutí týkajících se (ne)osvobození od soudních poplatků, musí Ústavní soud postupovat maximálně zdrženlivě, neboť jde toliko o dílčí rozhodnutí v řízení, přičemž to, "zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ... spadá zásadně do sféry obecných soudů" [srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275) nebo ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. I. ÚS 1221/21]. Ústavnímu soudu proto v obecné rovině nepřísluší přehodnocovat závěry soudů. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by se otevřel "pouze v případě, že by rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky soudní libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdyby z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny" (usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 681/20).
9. Ústavní soud vyšel při posuzování námitek stěžovatelky z výše uvedených východisek a neshledal žádný důvod, který by odůvodnil jeho kasační zásah. Napadená usnesení jsou řádným způsobem odůvodněna a argumentace v nich obsažená je jasná, rozumná a logická [k přezkumu srov. nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)]. Soudy též správně zdůraznily, že přiznat osvobození od soudních poplatků lze podle právní úpravy obsažené v §138 odst. 1 o. s. ř. pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a současně v nyní přezkoumávané věci přesvědčivě zdůvodnily, na základě jakých skutečností tyto důvody neshledaly. K tomu je též třeba uvést, že "břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá ... Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná" (BÍLÝ, M. In SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 672). Soudy přitom zjistily, že podklady prokazující majetkové poměry stěžovatelky nejsou správné, resp. úplné.
10. Nelze přitom přisvědčit stěžovatelce ani v tvrzení, že by se soudy "upnuly na jeden důkaz" (mzdové listy) a "nehodnotily jej v celku s ostatními předloženými důkazy". Již z bodu 3 výše vyplývá, že městský soud posuzoval majetkové poměry stěžovatelky komplexně a důvodem pro nepřiznání osvobození od soudního poplatku byla zejména skutečnost, že stěžovatelka zatajila svou účast ve statutárních orgánech obchodních společností, neuvedla výši odměn za výkon těchto funkcí, jakož i skutečnost, že krátce před podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku převedla 100 % podílu v obchodní společnosti X na třetí osobu. Jelikož nebyla splněna podmínka (ani částečného) osvobození od soudního poplatku, nelze soudům vytýkat, že stěžovatelce neustanovily právního zástupce z řad advokátů.
11. Jak Ústavní soud zdůraznil v nedávném usnesení ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. I. ÚS 1221/21, tak "neústavnost napadených rozhodnutí ani nelze dovozovat z toho, že v jiných věcech bylo stěžovateli ... osvobození od placení soudních poplatků přiznáno, neboť vždy záleží na konkrétních okolnostech a situaci případu, který soud posuzuje". Vrchní soud se s touto námitkou stěžovatelky navíc vypořádal (viz bod 15 odůvodnění jeho usnesení) a jeho úvahy nepovažuje Ústavní soud za nikterak vybočující.
12. Lze tak uzavřít, že napadená rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které v žádném z ohledů nevybočilo z požadavků kladených ústavním pořádkem. Stěžovatelka jimi nebyla zasažena do žádného ústavně zaručeného práva.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu