ECLI:CZ:US:2021:3.US.2275.21.1
sp. zn. III. ÚS 2275/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. B., zastoupené Mgr. Tomášem Gawronem, LL.M., advokátem, sídlem Drtinova 557/10, Praha 5, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-východ ze dne 22. června 2021 č. j. ZN 1839/2020-63 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha-venkov - jih, Obvodního oddělení Říčany, ze dne 15. dubna 2021 č. j. KRPS-67605-62/TČ-2020-011416-TAX, za účasti Okresního státního zastupitelství Praha-východ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha-venkov - jih, Obvodního oddělení Říčany, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka podala v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha-venkov - jih, Obvodního oddělení Říčany (dále jen "policejní orgán") trestní oznámení, jež bylo dne 15. 4. 2021 napadeným usnesením policejního orgánu podle §159a odst. 1 trestního řádu odloženo, a to již podruhé v důsledku výkonu dohledu Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství"), když krajské státní zastupitelství uložilo Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-východ (dále jen "okresní státní zastupitelství") doplnit dokazování a znovu ve věci rozhodnout. Skutkově spočívá uvedená trestní věc v tom, že stěžovatelka je osobou oprávněnou z věcného břemene doživotního užívání nemovitosti (pozemku a zahradní chatky) v obci M. Vlastníkem předmětných nemovitostí byla původně z titulu dědictví po otci dcera stěžovatelky, která však v důsledku insolvenčního řízení tyto nemovitost pozbyla, přičemž stávajícím vlastníkem nemovitostí je obchodní společnost První dačická spol. s. r. o. Stávající vlastník nemovitostí v rámci stavebního řízení, jehož účastnicí byla i stěžovatelka, získal stavební povolení k realizaci stavby pro rodinnou rekreaci. Vlastník v dubnu 2018 započal se stavebními pracemi, byť stěžovatelce slíbil, že alespoň deset let na pozemku stavět nebude. V důsledku stavebních prací několikrát vstoupil na pozemek a do chatky. Policejní orgán neshledal naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §178 odst. 1 trestního zákoníku s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe, a proto věc odložil.
3. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu stížností, která byla okresním státním zastupitelstvím jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka uvádí, že je doživotně oprávněná z věcného břemene k užívání rekreační chaty a přilehlé oplocené zahrady, které mimo období zimy představují její primární obydlí. Na její zahradu však začal vnikat vlastník, který tak nejprve činil bez vědomí stěžovatelky, následně proti její výslovně projevené vůli. Stěžovatelka nejprve nechtěla udělit souhlas ve stavebním řízení se stavbou, následně tak učinila po ujištění vlastníka, který přislíbil, že na pozemku dalších 10 let stavět nebude, což však nedodržel.
5. Jádrem věci je tedy dle stěžovatelky otázka, zda vydáním stavebního povolení, za současného ujištění stěžovatelky o tom, že stavba nebude realizována, a při zcela zjevně vyjádřeném nesouhlasu se vstupem do obydlí, přestává být obydlí nedotknutelné ve smyslu čl. 12 Listiny a stěžovatelka ztrácí právo na policejní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud před přezkumem opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil k posouzení splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
7. Ústavní stížnost však není přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
8. Stěžovatelka brojí proti usnesení policejního orgánu a usnesení okresního státního zastupitelství. Netvrdí však a ani neprokázala, že by před podáním ústavní stížnosti podala podnět k výkonu tzv. vnějšího dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství") nebo k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle §12e zákona o státním zastupitelství. Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství je obecně přijímán jako účinný procesní prostředek, který zákon k ochraně práv jednotlivcům přiznává ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2110/19 ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2526/19 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1806/19 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2087/19 ze dne 11. 7. 2019, bod 6. odůvodnění a sp. zn. IV. ÚS 1741/19 ze dne 28. 6. 2019, bod 9. odůvodnění).
9. Z podkladů přiložených k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka dříve (13. 12. 2020), před vydáním napadených rozhodnutí, podala podnět k výkonu dohledu ke krajskému státnímu zastupitelství, který vyústil v nové posouzení věci, jehož výsledkem jsou právě nyní napadená rozhodnutí. Stěžovatelka však nedokládá, že by podala další podnět k výkonu dohledu ke krajskému státnímu zastupitelství, na jehož základě by krajské státní zastupitelství mělo možnost posoudit nyní napadená rozhodnutí v rámci své dohledové činnosti z hlediska námitek uplatněných v ústavní stížnosti.
10. Na základě výše uvedeného považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2021
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj