ECLI:CZ:US:2021:3.US.2548.21.1
sp. zn. III. ÚS 2548/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Foldyny, zastoupeného Mgr. Vladimírem Foldynou, advokátem se sídlem U Lomu 546/11, Liberec, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 25 Co 114/2021-156, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 12. 2020, č. j. 13 C 293/2019-124, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"). Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho ústavně zaručená práva dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 95 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), vlastnické právo dle čl. 11 Listiny a ve svém důsledku i čl. 1 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel je vlastníkem bytu č. X1 v domě č. p. X2 až X3, P. (dále jen "byt"). Správu domu, v němž se byt nachází, vykonává Společenství vlastníků jednotek X (dále jen "žalovaný"). Stěžovatel podal dne 18. 11. 2019 žalobu k obvodnímu soudu, kterou se na žalovaném domáhal zaplacení částky 17 673,46 Kč s příslušenstvím, která měla představovat přeplatek vzniklý vyúčtováním služeb za roky 2016, 2017 a 2018.
3. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Po provedeném dokazování totiž obvodní soud zjistil, že nárok stěžovatele není dán. Vyúčtování služeb provedené žalovaným nebylo správným, neboť v rozporu s §7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. neobsahovalo uvedení celkové výše skutečně přijatých měsíčních záloh, nýbrž jen předepisovaných záloh. Vyúčtování služeb tak nebylo pro stěžovatele přezkoumatelným a bylo na ně třeba hledět, jako by dosud vyhotoveno nebylo, neboť v důsledku nesprávného vyúčtování dosud nenastala splatnost výsledku vyúčtování. Stěžovatel však nepředstavoval oprávněnou osobu k provádění vyúčtování služeb, neboť toto právo a povinnost náleží výhradně poskytovateli služeb. Navíc, jak vyplynulo z podkladů vyúčtování, u stěžovatele nebyl zjištěn žádný přeplatek, ale naopak nedoplatek.
4. Stěžovatel podal dne 25. 2. 2021 proti napadenému rozsudku obvodního soudu odvolání k městskému soudu jako soudu odvolacímu podle §10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), přičemž odvolání založil na odvolacích důvodech dle §205 odst. 2 písm. c), e), a g) o. s. ř.
5. Městský soud nyní rovněž napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu podle §219 o. s. ř. jako věcně správný. Po přezkoumání rozsudku prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a doplnění dokazování o vyúčtování i za období roku 2018, vzal totiž městský soud za prokázané, že vyúčtování za roky 2014 až 2018 není řádné z důvodu absence stěžovatelem skutečně zaplacených záloh. S odkazem na příslušnou právní úpravu a judikaturu Nejvyššího soudu městský soud dovodil, že o řádném vyúčtování úhrad za služby lze uvažovat jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedená cena provedené služby ve správné výši. V posuzované věci vyúčtování služeb řádné nebylo, proto dále trvala povinnost poskytovatele služeb je řádně provést, a proto též nenastala splatnost přeplatku, případně nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Stěžovatel tak nemohl případný přeplatek vymáhat, nýbrž měl zvážit podání žaloby na stanovení povinnosti poskytovateli služeb provést řádné vyúčtování služeb.
6. Stěžovatel v rozsáhlé ústavní stížnosti namítá a tyto námitky dále rozvádí, že obecné soudy porušily jeho ústavní právo na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a jejich rozhodnutí jsou v rozporu též s čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy, neboť mu neposkytly ochranu jeho legitimních práv na vrácení přeplatků na zálohách na služby za rok 2016 až 2018 a nepostupovaly v zákonem stanovených mezích, nedodržely zákonem stanovené postupy a při aplikaci práva v předmětném řízení jednaly nad či mimo rámec platné právní úpravy. Obecné soudy prý porušily i stěžovatelovo vlastnické právo dle čl. 11 Listiny, když nezajistily ochranu tohoto práva, protože stěžovateli nebylo umožněno nakládat s finančními prostředky představujícími přeplatky na zálohách za služby za roky 2016 až 2018, které žalovaný neoprávněně zadržuje. Obecné soudy dále údajně porušily stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, neboť obvodní soud nepřipustil změnu žaloby, již stěžovatel učinil v reakci na procesní obranu žalovaného. Touto změnou žaloby se stěžovatel domáhal jejího rozšíření o eventuální petit ukládající žalovanému povinnost doručit stěžovateli řádné vyúčtování služeb. Městský soud se tímto pochybením obvodního soudu vůbec nezabýval, přestože šlo o jeden z odvolacích důvodů. Konečně obecné soudy porušily i stěžovatelovo právo na spravedlivý proces v tom, že řádně neodůvodnily své rozhodnutí, neboť z rozhodnutí není zřejmé, které skutečnosti měly soudy za prokázané a které nikoli, jakož i jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů.
7. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ústavním soudu"). Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
10. Rovněž je třeba uvést, že nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž o. s. ř. podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Částku 17 673,46 Kč, o kterou jde v tomto řízení, lze v tomto ohledu nepochybně považovat za bagatelní. Ústavní soud přitom již dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (viz např. usnesení ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. IV. ÚS 3247/07; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co se oněch "extrémních situací" týká, jedná se zejména o případy, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily zcela zřejmé svévole, tedy např. by rozhodnutí vůbec neodůvodnily, anebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly by výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.
11. Takovéto diskrepance však v nyní posuzovaném případě zjistitelné nejsou. Podstatná část argumentace stěžovatele má totiž charakter pouhé polemiky s právním posouzením provedeným obecnými soudy, které však své závěry řádně odůvodnily a své právní názory jasně a srozumitelně vysvětlily. Obecné soudy správně odkázaly na příslušnou zákonnou úpravu, kdy podle §7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů, v domě s byty musí poskytovatel služeb [jím je podle §2 písm. a) bodu 2. daného zákona společenství vlastníků jednotek] ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.
12. Podle ustálené soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010; www.nsoud.cz) je pak podmínkou splatnosti nedoplatku za služby řádné vyúčtování, tedy vyúčtování obsahující všechny předepsané náležitosti a s uvedenými cenami provedených služeb ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Pokud tedy obecné soudy uzavřely, že v posuzované věci nebyly naplněny právní předpoklady, které byly podmínkou úspěšnosti podané žaloby, učinily tak po provedeném posouzení a právním uvážení jako orgány k tomu oprávněné. V těchto závěrech obecných soudů, učiněných navíc v tzv. bagatelní věci, přitom Ústavní soud neshledává zjevný exces, který by byl teprve způsobilý vyvolat potřebu ústavněprávní revize.
13. Za dané situace proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal důvod pro zpochybnění ústavnosti napadených rozhodnutí, jelikož dospěl k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu