ECLI:CZ:US:2021:3.US.2605.21.1
sp. zn. III. ÚS 2605/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. A., 2) M. V., zastoupených JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2021 č. j. 47 To 387/2021-30 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 25. července 2021 č. j. 2 Nt 55/2021-10, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Karviné, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 8 odst. 2 věta prvá, odst. 3 věta prvá a odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatelé jsou od 24. 7. 2021 trestně stíháni pro podezření ze spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, odst. 3 písm. b) téhož zákona, jichž se měli dopouštět nejméně od počátku roku 2021 do svého zadržení dne 23. 7. 2021 v podstatě tím, že si v objektech patřících M. K. v obci S. měli nechat sestavit a seřídit výrobní linku na výrobu cigaret, kdy od počátku června 2021 do tohoto objektu měli z objektu ve vlastnictví druhého stěžovatele v obci D. Ž. dopravovat potřebné suroviny a předměty k nelegální výrobě cigaret, přičemž v obci S. měli ubytovat osoby, které měly tyto cigarety, neoprávněně označené ochrannou známkou "Marlboro", vyrábět. Takto vyrobené cigarety měli převážet do skladu v D. Ž. a distribuovat dalším osobám. Následně měl druhý stěžovatel pověřit svého zaměstnance spálením odpadu z nelegální výroby cigaret. Dále měli do objektu ve S. dopravovat potřebné předměty k výrobě cigaret, přičemž zde mimo jiné ukrývali nejméně 2 164 500 kusů výseků krabiček a v D. Ž. 1 475 kusů krabiček, všechny neoprávněně označené ochrannou známkou "Marlboro" a dále zde skladovali 296,95 kg řezaného tabáku. Dále měli v obci S. skladovat nelegálně vyrobené cigarety v počtu 5 200 kusů, neoprávněně označených ochrannou známkou "Rothmans". Takto se měli společně podílet na výrobě nejméně 424 800 kusů cigaret, čímž měli zkrátit spotřební daň z cigaret o částku 1 359 360 Kč a dále si měli opatřit prostředky a nástroje k výrobě cigaret v množství nejméně 43 319 500 kusů, čímž se připravovali na zkrácení spotřební daně z cigaret o částku ve výši nejméně 138 622 400 Kč.
3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") o vzetí obou stěžovatelů do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) téhož zákona.
4. Stížnosti stěžovatelů byly dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuty jako nedůvodné.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé s odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu nesouhlasí s důvody, pro které byli vzati do vazby. Namítají, že v případě koluzní vazby okresní soud označil svědky, kteří mají být vyslechnuti, pouze obecně a krajský soud jejich okruh rozšířil, přičemž nebylo uvedeno, jak by měli stěžovatelé svědky ovlivňovat. U vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu stěžovatelé namítají, že oba soudy opřely své závěry o hrozbě pokračování v trestné činnosti o jejich trestní minulost, které se však první stěžovatel dopustil již v roce 2004 a druhý stěžovatel v roce 2006. Přestože stěžovatelé tvrdili, že žádné cigarety nevyráběli (žádné na zajištěném strojním zařízení vyrobené cigarety se ani nenašly), soudy obecně a nekonkrétně tvrdí, že je důvodná obava, že by mohli v trestné činnosti pokračovat.
6. Závěrem stěžovatelé shrnují, že soudy dostatečně nespecifikovaly, z jakého jednání či dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že budou ovlivňovat svědky nebo pokračovat v trestné činnosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněného [srov. např. nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (č. 163/2010 Sb., N 89/57 SbNU 167)]. Obsah institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení.
10. Obecně platí, že posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 81, čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §67 tr. řádu [srov. např. nálezy ze dne 7. 4. 2005 sp. zn. I. ÚS 585/02 (N 77/37 SbNU 83 nebo ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 1115/09 (N 85/57 SbNU 137)].
11. Základní podmínkou zbavení osobní svobody vazbou je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 nebo ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http:/nalus.usoud.cz).
12. Z napadených usnesení, která je nutno posuzovat ve svém celku, se podávají zřejmé důvody k podezření, že se předmětného trestného jednání stěžovatelé dopustili, což vyplývá z důkazních podkladů, které jsou výsledkem realizace povoleného sledování stěžovatelů a věcí a pořízených odposlechů, provedení domovních prohlídek a výslechů svědků. Bude však i nadále úkolem orgánů činných v trestním řízení, aby shromáždily dostatek důkazů svědčících ve prospěch i v neprospěch stěžovatelů.
13. Nemůže obstát polemika stěžovatelů s důvody, o něž soudy opřely důvodnost vazby koluzní a předstižné. Není porušením zásady presumpce neviny, dovozují-li soudy nebezpečí opakování trestného jednání v této fázi trestního řízení z rozsahu trestné činnosti, z níž jsou stěžovatelé obviněni, a jejímž účelem měl být značný zisk, když i vzhledem k záznamům v rejstříku trestů stěžovatelů lze vyvodit jejich sklony k páchání stejné trestné činnosti. Není přitom pravdou, že šlo o stará odsouzení, jak tvrdí stěžovatelé v ústavní stížnosti. Krajský soud případně poukázal na tři záznamy prvního stěžovatele v rejstříku trestů, poslední z roku 2019, kdy byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody s odkladem na zkušební dobu pěti let, tedy do 4. 2. 2024. Posuzované stejné trestné činnosti se tedy měl dopouštět ve zkušební době podmíněného odsouzení. Také druhý stěžovatel má v rejstříku trestů evidována dvě odsouzení, poslední z roku 2011, kdy byl uznán vinným také trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) a c) trestního zákona. Nelze proto vyloučit, že by přes svoje tvrzení mohli v trestné činnosti i nadále pokračovat. Rovněž důvody vazby koluzní podle §67 písm. b) tr. řádu soudy obou stupňů odůvodnily přezkoumatelným způsobem. U obou stěžovatelů lze vzhledem k výši trestu, který jim může být v případě uznání viny uložen, reálně předpokládat koluzní jednání, tedy ovlivňování osob v postavení svědků, které dosud nebyly vyslechnuty. Krajský soud přitom neopomněl tyto svědky blíže konkretizovat a uvést jejich souvislost s projednávanou věcí.
14. Uvedené okolnosti nemohou vést k jinému závěru, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů, tedy že vazební důvody podle §67 písm. b) a c) tr. řádu jsou u obou stěžovatelů dány.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že postup soudů obou stupňů vedoucí k vydání napadených rozhodnutí umožňuje konstatovat, že svoboda stěžovatelů byla omezena v souladu se zákonem a tudíž ústavně dovoleným způsobem. Napadená rozhodnutí, posuzovaná ve svém celku, dostatečně uvádí důvody, na nichž jsou založena, a nelze je označit za rozhodnutí svévolná. Principy spravedlivého soudního řízení, aplikované ve vazebním řízení, ani další ústavní práva stěžovatelů tak porušeny nebyly.
16. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu