ECLI:CZ:US:2021:3.US.2692.21.1
sp. zn. III. ÚS 2692/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Č., zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2021 č. j. 7 To 203/2021-218 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2021 č. j. 5 T 26/2018-197, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka žádá, aby její ústavní stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
3. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podávají následující skutečnosti. Stěžovatelka byla trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 2. 2018 č. j. 5 T 26/2018-82 uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což jí byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců se zkušební dobou 24 měsíců. Stěžovatelce okresní soud rovněž uložil trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
4. Usnesením okresního soudu ze dne 3. 12. 2018 č. j. 5 T 26/2018-107 bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, přičemž konec zkušební doby podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti měl připadnout na 10. 12. 2020.
5. Okresní soud se však v průběhu zkušební doby podmíněného upuštění od zbytku trestu zákazu činnosti dozvěděl, že stěžovatelka nevede řádný život, neboť spáchala přestupek v oblasti dopravy, a proto napadeným usnesením podle §91 odst. 1 trestního zákoníku vyslovil, že stěžovatelka se neosvědčila, a proto vykoná zbytek uloženého trestu zákazu činnosti.
6. Stěžovatelka napadla usnesení okresního soudu stížností. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") z důvodu formální chyby okresního soudu při označení usnesení, kterým došlo k upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušil a znovu vyslovil, že stěžovatelka se neosvědčila, a proto vykoná zbytek uloženého trestu zákazu činnosti.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí jsou vágní a nepřezkoumatelná, neboť chybí odůvodnění, které konkrétní rychlosti stěžovatelka porušila a jakým způsobem a kde konkrétně, v jaké obci. Z odůvodnění údajně není zřejmé, v čem je spatřována závažnost chování stěžovatelky. Stěžovatelka se domnívá, že jí měla být prodloužena zkušební doba, případně stanoven dohled. Napadená usnesení jsou vůči stěžovatelce nepřiměřeně přísná až krutá, neboť zasahují do jejího osobního i pracovního života.
8. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že krajský soud rozhodoval v neveřejném zasedání. Krajský soud důkazy sám neprováděl a přitom je hodnotil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud mnohokráte judikoval, že právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy zahrnuje i právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí, které vedle dalšího umožňuje účastníkům pochopit úvahy soudu a posoudit si opodstatněnost podání opravného prostředku. Řádné odůvodnění soudního rozhodnutí rovněž přispívá k jeho přesvědčivosti a v důsledku vylučuje libovůli při soudním rozhodování [k tomu např. srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. června 1995 (N 34/3 SbNU 257), sp. zn. III. ÚS 176/96 ze dne 26. září 1996 (N 89/6 SbNU 151), sp. zn. I. ÚS 1589/07 ze dne 9. dubna 2008 (N 69/49 SbNU 45), sp. zn. II. ÚS 289/06 ze dne 11. června 2009 (N 138/53 SbNU 717) nebo sp. zn III. ÚS 961/09 ze dne 22. září 2009 (N 207/54 SbNU 565)].
12. Stěžovatelka namítá nedostatečné odůvodnění napadených rozhodnutí, čemuž však nelze přisvědčit. Z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývá, jaké důvody vedly okresní soud k vyslovení závěru, že stěžovatelka se neosvědčila, a tudíž vykoná zbytek nevykonaného trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatelka se ve zkušební době podmíněného upuštění dopustila přestupku v oblasti dopravy, za nějž jí byl uložen trest zákazu řízení. Zmíněný přestupek spočíval v tom, že stěžovatelka dne 24. 3. 2019 překročila nejvyšší povolenou rychlost nejméně o 40 km/hod. Není pravdivé, že by chyběly konkrétní informace o přestupku, neboť okresní soud uvádí orgán, který o přestupku rozhodl včetně spisové značky dané věci. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí byla stižena vadami, které stěžovatelka namítá a které by vedly k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
13. Taktéž nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky týkající se postupu krajského soudu, který rozhodoval v neveřejném zasedání. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu se podává, že krajský soud zcela aproboval závěry okresního soudu a nijak se tedy neodchýlil od skutkového stavu, resp. právního hodnocení okresního soudu. Krajský soud v takovém případě nebyl povinen nařizovat v řízení o stížnosti veřejné zasedání.
14. Ústavní soud se nezabýval samostatným návrhem, aby ústavní stížnosti byl přiznán odkladný účinek, neboť o ní rozhodl v krátké době po jejím podání.
15. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu