ECLI:CZ:US:2021:3.US.2844.21.1
sp. zn. III. ÚS 2844/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lukáše Čeřovského, zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Pavlíkem, se sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2021, č. j. 14 Co 244/2021-94, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 2. 2021, č. j. 16 Nc 4002/2020-54, a s ní spojeným návrhem na zrušení §202 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení §202 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a podle čl. 96 odst. 1 Ústavy. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení §202 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle něhož platí, že odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo prominuto zmeškání lhůty.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 28. 12. 2020 č. j. 16 Nc 4002/2020-38 nařídil k návrhu stěžovatele předběžné opatření, kterým - zjednodušeně řečeno - odpůrkyni (České republice - Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy) uložil povinnost provést na vlastní náklady v jí užívaném areálu ve lhůtě jednoho měsíce provizorní opravu hydroizolace střechy tak, aby nezatékalo do prostoru užívaného stěžovatelem. Dále obvodní soud stěžovateli uložil, aby ve lhůtě jednoho měsíce podal u soudu žalobu ve věci samé, kterou se bude domáhat uložení povinnosti odpůrkyně provést kompletní obnovu hydroizolace stropu.
3. K odvolání odpůrkyně spojenému se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání rozhodl nejprve obvodní soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že odpůrkyni prominul zmeškání lhůty k podání odvolání, neboť odpůrkyně doložila, že její pracovníci, kteří se měli vyřízením věci po doručení usnesení obvodního soudu o nařízení předběžného opatření zabývat, onemocněli nemocí COVID-19. V návaznosti na to pak Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení obvodního soudu č. j. 16 Nc 4002/2020-38 tak, že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření se zamítá. Městský soud totiž konstatoval, že ze samotných tvrzení stěžovatele (jako navrhovatele předběžného opatření) je zřejmé, že již došlo ke škodě v místnosti jím užívané, a to v důsledku průsaku vlhkosti. Již proto není dána potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky. Naopak stěžovatelovu návrhu na nařízení předběžného opatření by mohlo být vyhověno, prokázal-li by v řízení o svém návrhu, že v důsledku zatékání je ohrožena statika stavby, v němž se prostor jím užívaný nachází. Této skutečnosti se však podklady, které stěžovatel předložil soudu společně se znaleckým posudkem, jenž nechal vypracovat, důsledně nevěnují. Stěžovatel tak ohrožení vlastní statiky objektu neprokázal.
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
5. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že ve vztahu k usnesení obvodního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 16 Nc 4002/2020-54, jímž bylo odpůrkyni prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání, je ústavní stížnost přípustná, avšak podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jde o ústavní stížnost podanou po lhůtě k tomu zákonem určené. Měl-li totiž stěžovatel za to, že obvodní soud rozhodl o prominutí lhůty k podání odvolání ze strany odpůrkyně nesprávně, domnívaje se nadto, že stanovení podmínek pro podání opravného prostředku proti takovému rozhodnutí je zákonem stanoveno neústavně, měl proti usnesení obvodního soudu o prominutí lhůty podat samostatnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě. Řečeno jinak, s podáním ústavní stížnosti proti tomuto usnesení obvodního soudu neměl stěžovatel vyčkávat až na rozhodnutí městského soudu o odvolání odpůrkyně, když teprve od tohoto usnesení stěžovatel dovozuje dodržení lhůty k podání nyní posuzované ústavní stížnosti.
6. K části petitu stěžovatelovy stížnosti žádající zrušení v záhlaví citovaného usnesení městského soudu pak Ústavní soud především uvádí, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti stojícím mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn jen tehdy, pokud by byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména pak, došlo-li k porušení práva na soudní ochranu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 1998 sp. zn. III. ÚS 101/98, nález ze dne 19. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 3199/12; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327)] vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud vyjádřil názor, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 52/13 ze dne 8. 8. 2013 (N 144/70 SbNU 347)], byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti.
8. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) - srov. k tomu např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), nebo nález ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. III. ÚS 1121/20. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
9. S ohledem na zjištění učiněná Ústavním soudem ze samotné stížnosti i z přiložených rozhodnutí (když sám stěžovatel se k těmto aspektům v ústavní stížnosti důsledně nevyjadřuje) možno vyjít z toho, že rozhodování o předběžném opatření v právě posuzované věci mělo zákonný podklad, jelikož v případě stěžovatele šlo o řízení, v němž právní úprava soudu umožňuje předběžné opatření nařídit a stěžovatel návrh na nařízení předběžného opatření soudu podal [k situaci, kdy je podklad pro rozhodnutí o předběžném opatření zcela chybný - což vyvolává ústavněprávní diskrepanci - srov. například přiměřeně nález sp. zn. I. ÚS 2691/18 ze dne 3. 9. 2019 (N 154/96 SbNU 28)]. Napadené rozhodnutí bylo rovněž vydáno příslušným orgánem (soudem).
10. Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí městského soudu, kterým bylo usnesení obvodního soudu změněno tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá, bylo projevem svévole či zda v řízení, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, došlo k flagrantnímu porušení zásad ovládajících právo na soudní ochranu. Žádný takový deficit - natožpak v ústavněprávní intenzitě - ovšem Ústavní soud v právě posuzované věci nezaznamenal. Městský soud totiž své rozhodnutí vedoucí ke změně usnesení obvodního soudu odůvodnil tím, že pokud měly povinnosti ukládané odpůrkyni předběžným opatřením bránit zatékání vody do objektu, pak v tomto rozsahu stěžovatelem navrhované předběžné opatření postrádalo zákonem vyžadovaný preventivní charakter, neboť do budovy již zatéká. Městský soud dále ve svém rozhodnutí nevyloučil, že nedostatečná hydroizolace a tím způsobené zatékání mohou ohrozit samotnou statiku stěžovatelem užívaného objektu, což by k nařízení předběžného opatření naopak vést mohlo, ale v tomto ohledu nebyla tvrzení stěžovatele podle městského soudu dostatečná. Stěžovatel ovšem k této argumentaci městského soudu naopak v ústavní stížnosti uvádí v podstatě toto: "K napadenému rozhodnutí odvolacího soudu pak namítám, že odpůrkyně ve svém odvolání (č. l. 44 spisu) brojila pouze proti termínu realizace provizorního opatření ?do jednoho měsíce?, který dle jejího názoru nelze dodržet s ohledem na klimatické podmínky a interní opatření proti pandemii Covid-19 jako režimového pracoviště." Jeho argumentace - postrádající v daném rozsahu náležitý ústavněprávní rozměr - se s tak s podstatou odůvodnění městského soudu poněkud míjí.
11. Pokud zároveň stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval porušením principu rovnosti ve vztahu k usnesení obvodního soudu o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, pak touto argumentací se Ústavní soud pro opožděnost této části stížnostního žádání zabývat nemohl. Jinou další argumentaci, kromě rekapitulace průběhu dosavadního řízení, pak stěžovatel v ústavní stížnosti nenabízí.
12. Protože Ústavní soud neshledal porušení tvrzených ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků tak, že jde dílem o návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavního soudu a dílem o návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
13. Návrh na zrušení právního předpisu či jeho jednotlivých ustanovení podaný dle §74 zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností pak má akcesorický charakter, a sdílí tedy osud ústavní stížnosti. Spolu s ústavní stížností je tak třeba podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout i návrh s ní spojený.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu