ECLI:CZ:US:2021:3.US.3204.20.1
sp. zn. III. ÚS 3204/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Mykytina, zastoupeného JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem, sídlem Preslova 361/9, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2020 č. j. 71 Co 143/2020-326, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a MUDr. Mariana Starého, Ph.D. a Mgr. Ing. Silvie Staré, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále též jen "okresní soud") ze dne 28. 2. 2020 č. j. 9 C 262/2015-296 byla zamítnuta žaloba stěžovatele (žalobce), aby soud určil, že stěžovatel je vlastníkem části pozemkových parcel č. X1, orná půda, a č. X2, trvalý travní porost, katastrální území Morávka, a to v rozsahu dle geometrického plánu č. pl. 4146-186/2015, vyhotoveného dne 23. 10. 2015 obchodní společností GESPO v. o. s., označených jako pozemkové parcely č. X3, orná půda, a č. X4, trvalý travní porost (I. výrok). Ve II. až IV. výroku rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 84 730 Kč a vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 58 575 Kč a dále České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku částku 4 680 Kč, vždy do tří dnů od právní moci rozsudku.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 1. 10. 2020 č. j. 71 Co 143/2020-326 byl rozsudek okresního soudu v I., II. a IV. výroku potvrzen a v III. výroku byl změněn tak, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 56 419 Kč a vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 8 228 Kč a vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení částku 4 114 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že soudy se při rozhodování o náhradě nákladů řízení dostatečně nezabývaly jejich účelností. Upozorňuje, že ne každé zastoupení účastníka řízení advokátem v občanském soudním řízení lze bezvýhradně považovat za výkon ústavně zaručeného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. III. ÚS 3000/11). V daném případě je problém v tom, že vedlejší účastníci jsou manželé, kteří se nechali zastoupit v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, které patří do jejich společného jmění, každý jedním (svým vlastním) advokátem. Není zřejmé, jak samostatné právní zastoupení obou žalovaných, kteří jsou manželé a tvoří spolu majetkové společenství, a to ve věci týkající se majetku, který patří do tohoto majetkového společenství, mohlo přispět k účelnějšímu (účelnému) uplatňování jejich práv. Je dokonce možné, že přibráním druhého právního zástupce mohl být vedlejšími účastníky sledován přímo cíl co nejvíce stěžovatele majetkově poškodit v případě procesního neúspěchu (což se podařilo). Kromě toho má stěžovatel pochybnosti též jde-li o počet úkonů poskytnuté právní služby, zejména pak vyúčtované porady s vedlejším účastníkem ze dne 14. 3. 2017, 16. 5. 2017 a 5. 11. 2019.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
7. Výklad toho, co je nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva podle §142 odst. 1 o. s. ř., je zásadně na obecných soudech. Shledal-li krajský soud, že tvrzení stěžovatele o nepřípustném zdvojení nákladů není případné s odkazem na to, že je ústavním právem každého účastníka soudního řízení nechat se zastoupit advokátem dle vlastního výběru, Ústavní soud neshledává důvod, proč by jeho závěr nemohl obstát. Sama skutečnost, že na stejné straně sporu stojí manželé, totiž nutně neznamená, že oba mají stejné představy o vedení řízení, mají důvěru ve stejného právního zástupce, atd.
8. Ústavní soud již ve své judikatuře vyslovil, že v případě společného zastupování dvou osob jedním advokátem sama skutečnost, že dva účastníci vystupující na stejné straně sporu jsou manželi, není důvodem, pro který by měla advokátovi příslušet odměna, jakoby zastupoval toliko jednu osobu (usnesení ze dne 10. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 3603/14). Byť v nynější věci jde o odlišnou variantu dvou osob zastoupených dvěma advokáty, není důvod, proč by i při ní nemělo platit, že v souvislosti s posuzováním existence a rozsahu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva nelze považovat manžele za jednu entitu.
9. Dle judikatury obecných soudů o "účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka" (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Stěžovatel má v obecné rovině pravdu v tom, že o podobné situaci, kdy by přiznání nákladů nebylo na místě, by bylo možno hovořit, kdyby přibráním rozdílných právních zástupců byl vedlejšími účastníky sledován cíl co nejvíce druhou stranu majetkově poškodit v případě procesního neúspěchu. Nicméně jelikož obecné soudy existenci takové situace, na základě pouhého stěžovatelem nijak konkrétněji podloženého podezření v tomto směru, neshledaly, stěží lze jejich závěry označit za neudržitelné. Nutno naopak připomenout, že Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší, aby skutkové závěry obecných soudů přezkoumával a svým uvážením nahrazoval jejich hodnocení.
10. Na takovéto postavení Ústavního soudu nutno odkázat také jde-li o stěžovatelem zpochybňované konkrétní úkony poskytnuté právní služby, když z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je klíčové, že krajský soud se stěžovatelovou námitkou zabýval a své závěry odůvodnil.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu