ECLI:CZ:US:2021:3.US.3452.20.1
sp. zn. III. ÚS 3452/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Markem Freundem, advokátem, sídlem Tomáše Bati 3672, Zlín, proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru násilí, Praha, v řízení vedeném pod sp. zn. ČTS: NCOZ-8297/ČJ.2016-NCOZ/V1, rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. listopadu 2016 sp. zn. KZM 837/2016 a vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 10. 2020 sp. zn. 1 VZT 490/2020, za účasti Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru násilí, Praha, Městského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá přezkoumání postupů Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru násilí, Praha (dále jen "policejní orgán"), Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") a Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí městského státního zastupitelství o povolení ke sledování ze dne 14. 11. 2016 sp. zn. KZM 837/2016 a policejnímu orgánu přikázal zničit ze spisu sp. zn. ČTS: NCOZ-8297/ČJ.2016-411100 všechny záznamy s polohami technického zařízení z období od 12. 11. 2016 do 22. 2. 2017, a to ve všech formách, v nichž se nacházejí.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených listin se podává, že dne 8. 11. 2016 pod sp. zn. ČVS: PPZ-845/NKA-PZ-ZA-2016 bylo policejním orgánem Národní kriminální agentury, expoziturou Západ Policejního prezidia Slovenské republiky, zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy spáchaného ve spolupachatelství podle §20 k §145 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákona Slovenské republiky, z něhož je důvodně podezřelý vedle dalších dvou osob stěžovatel. Vzhledem ke zjištění, že se podezřelí v souvislosti se spácháním uvedeného trestného činu přesunuli na území České republiky, přičemž místo spáchání skutku ani místo, kde je uloženo tělo poškozeného, není policejnímu orgánu Slovenské republiky známo, Krajská prokuratura Trenčín požádala prostřednictvím policejního orgánu městské státní zastupitelství o vydání písemného povolení ke sledování osob a věcí podle §158d zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), a to osobního automobilu Audi S6, SPZ: X, MPZ: X, které užívá společně s podezřelými na území Slovenské republiky a České republiky L. R.
3. Napadeným usnesením městského státního zastupitelství ze dne 14. 11. 2016 sp. zn. KZM 837/2016 bylo na základě žádosti policejního orgánu ze dne 12. 11. 2016 ve věci žádosti o právní pomoc Krajské prokuratury Trenčín podle §158d odst. 1, 2 a 5 tr. řádu povoleno sledování osob a věcí, a to osobního automobilu Audi S6 černé barvy, RZ: Y, MPZ: Y, uživatele L. R., jakož i osob, které s ním budou v průběhu sledování v kontaktu, a to na dobu od 12. 11. 2016 do 12. 3. 2017, s tím, že se lze důvodně domnívat, že sledováním budou zjištěny skutečnosti, které povedou k objasnění trestné činnosti.
4. Na žádost městského státního zastupitelství pak soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") vydal dne 14. 11. 2016 pod sp. zn. 37 Nt 10529/2016 podle §158d odst. 1 a 3 tr. řádu povolení ke sledování předmětného osobního automobilu s tím, že sledováním bude zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství nebo bude zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků. Povolení bylo vydáno na dobu do 14. 3. 2017.
5. Stěžovatel požádal dne 17. 8. 2020 vrchní státní zastupitelství o výkon dohledu nad postupem městského státního zastupitelství ve věci dozorované pod sp. zn. KZM 837/2016 a vedené policejním orgánem. Vrchní státní zastupitelství stěžovateli dne 1. 10. 2020 pod sp. zn. 1 VZT 490/2020 sdělilo, že jeho námitky uplatněné v žádosti nejsou důvodné.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel označuje povolení ke sledování automobilu za nezákonné z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Považuje je za formální, neboť v něm nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, které vedly k jeho vydání, nelze se z něj ani dozvědět, z jakých zdrojů byly v něm uvedené informace čerpány. Navrhuje přiměřené použití nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. II. ÚS 789/06 s tím, že v posuzované věci se soud před vydáním příkazu nezabýval důvodností stíhání ani konkrétním účelem požadovaných informací.
7. Stěžovatel dále namítá, že ačkoliv v žádosti o právní pomoc je požadavek o sledování věci, konkrétně osobních automobilů ve vlastnictví společnosti A, povolení bylo vydáno ke sledování osobního automobilu uživatele L. R., přičemž není zřejmé, na základě jakého titulu tak bylo rozhodnuto.
8. Stěžovatel dále odkazuje na údaj v povolení, že bylo vydáno podle §158d odst. 1, 2 a 5 tr. řádu ke sledování automobilu za pomoci technického prostředku k zaznamenávání polohy a pohybu - GPS, což lze činit jen na základě písemného povolení soudce, neboť je tím zasahováno do nedotknutelnosti obydlí. Takové povolení však v jeho případě absentuje.
9. Podle názoru stěžovatele nebyly splněny podmínky pro provedení sledování automobilu bez povolení podle §158d odst. 5 tr. řádu, protože žádost ze dne 12. 11. 2016 nebyla řádně odůvodněna.
10. Povolení ze dne 14. 11. 2016 podle stěžovatele neobsahuje ani konkrétní posouzení, zda vyšetřování trestného činu nemohlo být provedeno jinými méně rušivými prostředky.
11. Stěžovatel má dále za to, že nasazený technický prostředek nepodléhal žádné nepřetržité kontrole. Nic takového z povolení ke sledování nevyplývá. Příslušné orgány ani nezjistily, že předmětné vozidlo v průběhu sledování změnilo vlastníka.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
14. Ústavní soud setrvale judikuje, že k omezení soukromí může ze strany veřejné moci dojít jen výjimečně a jen, je-li to nezbytné [srov. nález ze dne 29. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 3038/07 (N 46/48 SbNU 549), bod 15]. Listina v čl. 10 odst. 2 zaručuje právo na soukromý a rodinný život, resp. ochranu před neoprávněným zasahováním do něj. Operativně pátrací prostředky, mezi které patří sledování osob a věcí, tak nesmí sledovat jiný účel než získání informací o skutečnostech důležitých pro trestní řízení (§158b odst. 2 tr. řádu).
15. Sledování osob a věcí podle §158d odst. 2 tr. řádu lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce, které musí být odůvodněno podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. Má-li být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce (§158d odst. 3 tr. řádu). Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odst. 3, lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat (§158d odst. 5 tr. řádu).
16. Ústavní soud neshledal, že by výkladem a použitím §158d odst. 1, 2 a 5 tr. řádu ve smyslu §158b odst. 2 tr. řádu, došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Žádost policejního orgánu o vydání písemného povolení ke sledování osob a věcí ze dne 12. 11. 2016, vycházející z žádosti Krajské prokuratury v Trenčíně o poskytnutí právní pomoci, i povolení ke sledování osob a věcí ze dne 14. 11. 2016 jsou podrobně odůvodněny z hlediska trestné činnosti, která je stěžovateli a dalším podezřelým kladena za vinu, i z hlediska potřebnosti sledování osob a věcí, když v rámci prověřování zvlášť závažného zločinu vraždy spáchaného ve spolupachatelství a podrobně popsaného jak v žádosti tak i v povolení, bylo zjištěno, že podezřelí se přesunuli na území České republiky a je dána obava, že se zde může nacházet tělo poškozeného. Lze se tak důvodně domnívat, že sledováním mohou být zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, tj. zmapování pohybu podezřelých a dalších zájmových osob s cílem najít ostatky poškozeného uložené s největší pravděpodobností na území České republiky, což se také policejnímu orgánu (i díky nasazení operativně pátracích prostředků) podařilo, jak vyplývá z vyrozumění vrchního státního zastupitelství ze dne 1. 10. 2020.
17. Vrchní státní zastupitelství se ostatně na základě žádosti stěžovatele o výkon dohledu zabývalo všemi podstatnými námitkami, které stěžovatel uplatňuje v ústavní stížnosti, a ústavně konformně se s nimi vypořádalo. Řešilo tak jak námitku "nezákonného" povolení z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, tak i další argumenty stěžovatele, že povolení se týkalo vozidla Audi S6, ačkoliv jeho sledování se žádost netýkala, přičemž poukázalo na dodatečný podnět policejního orgánu na povolení sledování i předmětného vozidla, a na doplněk žádosti Krajské prokuratury Trenčín, na základě nichž městské státní zastupitelství sledování povolilo a současně podalo k obvodnímu soudu návrh na povolení sledování tohoto vozidla i podle §158d odst. 1 a 3 tr. řádu (sledování spojené se zásahem do jeho vnitřních prostor). Tato forma sledování byla soudem následně povolena, čímž bylo garantováno nasazení tohoto operativně pátracího prostředku nezávislou institucí. Sledování předmětného vozidla tak bylo povoleno v souladu se zákonem, a to v obou výše uvedených režimech sledování.
18. Namítá-li stěžovatel, že povolené sledování předmětného vozidla nepodléhalo žádné kontrole, i touto námitkou se vrchní státní zastupitelství dostatečně zabývalo, přičemž zjistilo, že při sledování byly v souladu s §158d odst. 2 a 7 tr. řádu pořizovány zvukové a obrazové záznamy a o sledování byl vyhotoven protokol, a že policejní orgán průběžně výsledky sledování vyhodnocoval s uvedením skutečností, které byly zjištěny, a informoval o tom orgány, které povolení ke sledování vydaly, o čemž svědčí materiály založené ve spise. Samotná změna vlastníka předmětného vozidla není důvodem pro potřebu vydání nového povolení, či pro ukončení sledování, neboť bylo povoleno sledování vozidla, nikoliv jeho vlastníka. Nadto vrchní státní zastupitelství zjistilo, že vozidlo bylo užíváno zájmovými osobami až do počátku února 2017, tedy dlouho poté, co mělo změnit majitele.
19. Lze tak dospět ke stejnému závěru, který učinilo v rámci výkonu dohledu vrchní státní zastupitelství, že v posuzované věci bylo v rámci vyřizování žádosti o právní pomoc ze Slovenské republiky postupováno řádně a v souladu s tr. řádem a zákonem č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Napadený postup orgány činné v trestním řízení dostatečně odůvodnily, přičemž Ústavní soud neshledal, že by jím byla porušena stěžovatelova ústavní práva. Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 789/06 je tak nepřípadný.
20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu