ECLI:CZ:US:2021:3.US.3547.20.2
sp. zn. III. ÚS 3547/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelky K. K., zastoupené Mgr. Janou Kitzbergerovou, advokátkou, sídlem Rooseveltova 48, Český Krumlov, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2020 č. j. 6 Co 1208/2020-903, č. j. 6 Co 1206/2020-899, č. j. 6 Co 1207/2020-895, č. j. 6 Nc 1331/2020-891 a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. září 2020 č. j. 8 P 171/2018-844, ze dne 11. srpna 2020 č. j. 8 P 171/2018-817 a ze dne 27. července 2020 č. j. 8 P 171/2018-769, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, a P. J. a nezletilého J. P. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami III. ÚS 3547/20 a II. ÚS 3548/20, které Ústavní soud v souladu s §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") usnesením ze dne 27. 4. 2021 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 38 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavních stížností a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 12. 2019 č. j. 8 P 171/2018-518 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 5. 2020 č. j. 5 Co 216/2020-719, byl styk prvního vedlejšího účastníka (dále jen "otec") s nezletilým upraven tak, že otec je mimo jiné oprávněn stýkat se s nezletilým vždy v sudém kalendářním týdnu v úterý od 16:00 hodin do 18:30 hodin, v sobotu od 9:00 hodin do 18:30 hodin a v neděli od 9:00 hodin do 18:30 hodin, v lichém kalendářním týdnu ve středu a v pátek vždy od 16:00 hodin do 18:30 hodin. Po uplynutí 3 měsíců je otec oprávněn stýkat se s nezletilým vždy v sudém kalendářním týdnu od soboty od 9:00 hodin do neděle do 18:30 hodin a v lichém kalendářním týdnu v úterý od 16:00 hodin do středy do 7:30 hodin. Po uplynutí dalších 3 měsíců je otec oprávněn stýkat se s nezletilým vždy v sudém kalendářním týdnu od pátku od 16:00 hodin do pondělí do 7:30 hodin a v lichém kalendářním týdnu od středy od 16:00 hodin do pátku do 7:30 hodin. Dále je otec oprávněn stýkat se s nezletilým v době hlavních prázdnin každého roku vždy 10 dní v červenci a 10 dní v srpnu s tím, že současně byl speciálně upraven prázdninový styk otce s nezletilým v roce 2020 a to v době od 17. 7. do 26. 7. a od 7. 8. do 16. 8. od 9:00 hodin do 18:30 hodin každého dne. Proti citovanému rozsudku podala stěžovatelka ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2452/20 v části směřující proti tomuto rozsudku odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní stížnost směřující proti usnesení okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769, které je taktéž napadeno v nyní posuzované věci, Ústavní soud citovaným usnesením odmítl pro nepřípustnost.
3. Stěžovatelka podala dne 6. 8. 2020 návrh na vydání předběžného opatření, na jehož základě by v době hlavních prázdnin roku 2020 byl realizován styk otce s nezletilým ve stanovených termínech v odlišném rozsahu, neboť není schopna předávat nezletilého otci v časech, které jsou uvedeny v rozsudku, když v této době je v zaměstnání. Okresní soud návrh stěžovatelky zamítl. Krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1206/2020-899 usnesení okresního soudu potvrdil. Usnesením ze dne 8. 9. 2020 č. j. 8 P 171/2018-844 okresní soud zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření ze dne 3. 9. 2020, kterým požadovala z téhož důvodu změnu úpravy styku otce s nezletilým v době zvykacího režimu upraveného pod bodem I. rozsudku okresního soudu ze dne 20. 12. 2019 tak, že styk otce s nezletilým bude probíhat ve středu od 17:15 hodin. Krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1208/2020-903 usnesení okresního soudu potvrdil.
4. Usnesením ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769 vyloučil okresní soud řízení o návrhu otce pro neuskutečnění styku ve dnech 11. 7. 2020 a 12. 7. 2020 k samostatnému řízení (I. výrok), zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku dne 11. 7. 2020 a 12. 7. 2020 (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895 odvolání stěžovatelky proti výroku o vyloučení návrhu otce k samostatnému řízení a proti výroku o zamítnutí návrhu otce na výkon rozhodnutí odmítl (I. výrok), usnesení soudu prvého stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (III. výrok).
5. Usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Nc 1331/2020-891 krajský soud rozhodl, že soudkyně okresního soudu Mgr. Radka Círková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 8 P 171/2018.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavních stížnostech vyjadřuje přesvědčení, že byla zkrácena na svých právech, neboť nebylo v řízení přihlédnuto k jejím námitkám, že jí pracovní doba neumožňuje předávat nezletilého v době od 6 do 17 hodin. Uvedené vyplývá z protokolu o jednání před krajským soudem, stěžovatelka proto nesouhlasí s tím, že Ústavní soud v usnesení ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2452/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že z předloženého odvolání nevyplývá, že by stěžovatelka tuto námitku uplatnila v předchozím řízení. Stěžovatelka v ústavních stížnostech dále uvádí, že již v minulosti vyjádřila nesouhlas se způsobem, jakým jí byl přidělen zákonný soudce, provedla v tomto směru šetření a požádala o poskytnutí informace o nápadu věcí opatrovnického oddělení okresního soudu. V poskytnutých informacích se hovoří o nápadu podnětů dle rozvrhu práce a následném přidělení senátní značky ke dni zahájení řízení, podle stěžovatelky však není zřejmé, kdy tento okamžik nastane a záleží čistě na vůli soudce, u něhož není princip určení znám. Není taktéž možné vysledovat systém přidělování věcí senátu dle rozvrhu práce podle příjmení nezletilého, ani není jasné, za jaké období jsou nezletilí abecedně řazeni. Rozvrhy práce okresního soudu tak dlouhodobě neplní materiální aspekt a vykazují značnou míru a prostor pro zásah a zneužití. Konkrétně stěžovatelka namítá, že v době, kdy byly podány návrhy na vydání předběžného opatření, bylo v běhu řízení o návrhu na výkon rozhodnutí, které řešila pod sp. zn. 8 P 171/2018 soudkyně Mgr. Radka Círková, bez ohledu na tuto skutečnost však práce bylo předběžné opatření navzdory platnému rozvrhu práce přiděleno podle kolovacího systému pro předběžná opatření.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti byly podány včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v části směřující proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1206/2020-899 a č. j. 6 Co 1208/2020-903 a proti usnesení okresního soudu ze dne 8. 10. 2020 č. j. 8 P 171/2018-844 a ze dne 11. 8. 2020 č. j. 8 P 171/2018-817 přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Naopak není přípustná ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895, č. j. 6 Nc 1331/2020-891 a usnesení okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769. Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895 odmítl odvolání stěžovatelky proti usnesení ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769 (proti výroku o vyloučení návrhu otce k samostatnému řízení z důvodu nepřípustnosti odvolání, proti výroku o zamítnutí návrhu otce na výkon rozhodnutí pro neoprávněnost stěžovatelky k podání odvolání). Ve vztahu k usnesení, kterým odvolací soud odvolání odmítl, je Ústavní soud vázán stanoviskem svého pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.). Podle tohoto stanoviska je ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti napadenému usnesení odvolacího soudu uplatnila. Ústavní stížnost proto není v této části přípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Právě žaloba pro zmatečnost je procesním institutem koncipovaným jako mimořádný opravný prostředek sloužící k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895 bylo odvolání stěžovatelky odmítnuto podle §218 písm. b) o. s. ř., je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána §229 odst. 4 o. s. ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní soud dodává, že není zjevné, proč se stěžovatelka domáhá zrušení citovaných usnesení, neboť usnesením okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769 bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky, což ostatně bylo důvodem, pro který krajský soud odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení odmítl.
9. To platí i pro námitku podjatosti, kterou stěžovatelka vznesla v odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769, a o které rozhodl krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Nc 1331/2020-891 tak, že soudkyně Mgr. Radka Círková není vyloučena z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 8 P 171/2018. Ústavní soud setrvale judikuje, že rozhodnutí nadřízeného soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, že není dán důvod vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř., obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o opravných prostředcích. Předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o takovémto opravném prostředku (např. usnesení ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16, usnesení ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17 nebo usnesení ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2946/19). Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto rozhodné, že stěžovatelka proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895, kterým bylo odmítnuto její odvolání, v němž vznesla námitku podjatosti, nepodala žalobu pro zmatečnost, ve které mohla opětovně tuto námitku uplatnit. Také ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Nc 1331/2020-891 proto není přípustná.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností
10. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)].
11. Ústavněprávní přezkum předběžných opatření se tak soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ, nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)], předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. Ve své judikatuře Ústavní soud již vícekrát vyslovil závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ústavní soud přitom setrvale judikuje, že ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takového výkladu účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny.
12. Usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1206/2020-899 krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu, který zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření ze dne 6. 8. 2020, jímž požadovala změnu úpravy styku otce s nezletilým v době hlavních prázdnin roku 2020. Stěžovatelka nesouhlasila s úpravou styku otce s nezletilým, podle které byl otec oprávněn stýkat se s nezletilým v době hlavních prázdnin každého roku deset dní v červenci a deset dní v srpnu. Okresní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že s ohledem na krátkou dobu od nabytí právní moci rozsudku krajského soudu, který takto styk stanovil, neshledal potřebu nové zatímní úpravy poměrů účastníků. Argumentovala-li stěžovatelka tím, že není schopna dodržet rozsudek a předat nezletilého syna ke styku otci v daných termínech a časech, konstatoval okresní soud, že krajskému soudu byly veškeré tyto skutečnosti v době rozhodnutí známy.
13. Obdobně usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1208/2020-903 krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu, jenž zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření ze dne 3. 9. 2020, kterým požadovala změnu úpravy styku otce tak, že styk otce s nezletilým bude probíhat ve středu od 17:15 hodin, nikoli od 16 hod, neboť její pracovní doba je ve středu do 17 hod. Okresní soud poukázal na opakovanost návrhů stěžovatelky na změnu úpravy styku otce s nezletilým a uvedl, že jí uváděné skutečnosti byly krajskému soudu při rozhodování ve věci samé známy, navíc jde o pouhé dvě středy 9. 9. 2020 a 23. 9. 2020, neboť od 25. 9. 2020 bude styk probíhat v jiném režimu v rámci stanoveného zvykacího období, nelze proto akceptovat snahu stěžovatelky změnit pravomocné rozhodnutí soudu prostřednictvím jednotlivých návrhů na vydání předběžného opatření.
14. Ústavní soud má za to, že napadená rozhodnutí, v nichž obecné soudy neshledaly žádnou novou okolnost, která by byla důvodem pro nařízení předběžného opatření, z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo., neboť obecným soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování nepoužily platnou právní právu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu, které konstatovaly, že stěžovatelka nutnost naléhavé potřeby navrhovaných předběžných opatření nedoložila, když v řízení nebyly osvědčeny žádné okolnosti, které by byly důvodem pro nařízení předběžného opatření. Namítá-li opětovně stěžovatelka v ústavní stížnosti, že důvodem pro podání jejích návrhů na vydání předběžného opatření byla výhradně její pracovní doba, která ji neumožňovala dodržovat soudem stanovený styk, přičemž sama uvádí, že v řízení ve věci samé údaje o své pracovní době sdělila, nelze než mít závěr obecných soudů o nesplnění zákonných podmínek pro nařízení předběžného opatření za situace, kdy nabyl rozsudek krajského soudu právní moci dne 24. 6. 2020, a stěžovatelka se domáhá návrhy ze dne 6. 8. 202020 a 3. 9. 2020 změny úpravy styku, aniž by doložila nové, soudu dříve neznámé skutečnosti, které by takovou změnu styku odůvodňovaly, za ústavě souladný.
15. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry obou soudů, které se danou věcí podrobně zabývaly, a jak bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
16. Důvodné nejsou ani námitky stěžovatelky týkající se porušení jejího práva na zákonného soudce, tedy že Mgr. Eva Rožboudová, která zamítla v obou případech návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, není jejím zákonným soudcem, když dříve zahájené řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku je vedeno pod sp. zn. 8 P 171/2018, a ve věci rozhodovala Mgr. Radka Círková.
17. V rozvrhu práce Okresního soudu v Krumlově aktualizovaném ke dni 1. 7. 2020 se uvádí, že nápad v opatrovnickém oddělení je přidělován kolovacím systémem s dorovnáváním do senátů 3P/Nc Mgr. Rožboudové, 6P/Nc JUDr. Hrdličkové a 8P/Nc Mgr. Církové při seřazení návrhů na zahájení řízení abecedním pořádkem podle příjmení prvního nezletilého, a to v pořadí 3P/Nc, 8P/Nc, 3P/Nc, 6P/Nc, 8P/Nc. Další návrhy do ještě nepravomocných věcí napadají do stejného senátu. Předběžná opatření dle §452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), vyřizují v pracovní i mimopracovní době všichni soudci dle rozepsané pracovní pohotovosti. Samostatná předběžná opatření podle §12 z. ř. s. a §74 a násl. o. s. ř. vyřizuje Mgr. Rožboudová, JUDr. Hrdličková a Mgr. Círková kolovacím systémem s dorovnáváním ve stejném pořadí jako jiné věci P/Nc; ve věcech ještě nevyřízených (věci v běhu) vyřídí návrh na předběžné opatření soudce řešící danou věc.
18. Ve věci stěžovatelky rozhodovala ve věci samé, tedy rozsudkem ze dne 20. 12. 2019, kterým byl k návrhu otce upraven jeho styk s nezletilým, soudkyně okresního soudu Mgr. Radka Círková. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 24. 6. 2020. O návrhu otce ze dne 30. 3. 2020 na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku rozhodovala taktéž Mgr. Radka Círková, neboť šlo o další návrh do ještě nepravomocné věci, který podle rozvrhu práce napadá do stejného senátu. Návrhy stěžovatelky na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 8. 2020 a 3. 9. 2020 však byly podány poté, co řízení o úpravě styku bylo již pravomocně ukončeno, na uvedeném nic nemění, že v mezidobí probíhalo řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku. Návrhy stěžovatelky ze dne 6. 8. 2020 a 3. 9. 2020 představují samostatná předběžná opatření, která se podle rozvrhu práce přidělují kolovacím systémem s dorovnáváním ve stejném pořadí jako jiné věci P/Nc.
19. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu