ECLI:CZ:US:2021:3.US.4153.19.1
sp. zn. III. ÚS 4153/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Červenky, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019 č. j. 25 Cdo 3406/2018-358, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2017 č. j. 13 Co 315/2015-297 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017 č. j. 25 Cdo 4712/2016-285, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PREdistribuce, a. s., sídlem Svornosti 3199/19a, Praha 5 - Smíchov, zastoupené JUDr. Oldřiškou Luňáčkovou, advokátkou, sídlem Žirovnická 2389/1a, Praha 10 - Záběhlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí. V původní, tzv. blanketní, ústavní stížnosti jen vymezil množinu napadených rozhodnutí, do níž - kromě rozhodnutí uvedených v záhlaví - zařadil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 5. 2015 č. j. 7 C 123/2010-208 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2015 č. j. 13 Co 315/2015-244, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2016 č. j. 13 Co 315/2015-248, a přislíbil doplnit věcné odůvodnění samostatným podáním. V podání ze dne 6. 2. 2020, učiněném po výzvě Ústavního soudu k doplnění ústavní stížnosti a odstranění vad podání, petit ústavní stížnosti zúžil na požadavek zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví s tím, že jsou podle jeho názoru v rozporu s ústavním pořádkem, zejména s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví rovnost ochrany vlastnického práva.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a z vyžádaného spisu obvodního soudu sp. zn. 7 C 123/2010 se podává, že vedlejší účastnice se žalobou domáhala po stěžovateli úhrady ve výši 529 476,97 Kč za neoprávněný odběr elektrické energie. Obvodní soud rozsudkem ze dne 5. 5. 2015 č. j. 7 C 123/2010-208 žalobě částečně vyhověl, částečně ji zamítl. Na základě stěžovatelova odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 25. 11. 2015 č. j. 13 Co 315/2015-244 změnil rozsudek obvodního soudu v jeho vyhovující části tak, že žalobu dále zamítl ohledně další částky, ve zbytku ho potvrdil. Proti rozsudku městského soudu podali oba účastníci dovolání. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem stěžovatelovo dovolání odmítl a zrušil rozsudek městského soudu ve výroku zamítajícím žalobu, jakož i v závislých výrocích, a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Poté městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé. Vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu a uzavřel (v intencích předchozího kasačního rozsudku Nejvyššího soudu), že v dané věci byly k dispozici dva znalecké posudky z oboru elektrotechnika k téže otázce, přičemž obvodní soud správně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku ústavu, který postupoval podle vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, a stanovil výši škody částkou 190 668,37 Kč. Výši škody, k níž dospěl obvodní soud, shledal městský soud správnou, a po zohlednění částky, kterou stěžovatel za elektrickou energii zaplatil a částky vedlejší účastnici již pravomocně přiznané, uzavřel, že doplatit zbývá 151 782,50 Kč. Následné stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
3. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel formuloval v jediném odstavci námitky proti způsobu výpočtu náhrady škody vycházejícího z fikce odběru nejvyššího technicky možného proudu. Brojí proti mechanické aplikaci vyhlášky č. 51/2006 Sb. a dovolává se závěrů z usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 29/13. Za nezákonný považuje závěr obecných soudů, že soud nemohl za základ použít znalecký posudek a výši škody moderovat tak, aby se co nejvíce přiblížil skutečné výši škody. Protože nedošlo k moderaci, byl ponechán extrémní rozpor se zjevně skutečně odebraným množstvím elektřiny, které je rozhodně řádově nižší, než ve výši přes 16 000 Kč měsíčně.
4. V souladu s §40 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soud byl soudcem zpravodajem podle rozvrhu práce Ústavního soudu ustanoven Jiří Zemánek. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení, obvodnímu soudu a vedlejší účastnici řízení. Poskytnutá vyjádření byla zaslána stěžovateli na vědomí a k případné replice.
5. Soudce zpravodaj poté předložil věc k projednání senátu, jeho návrh na rozhodnutí nebyl na poradě senátu dne 27. 7. 2021 přijat, a proto předseda senátu na základě výsledku jednání a hlasování určil podle §55 zákona o Ústavním soudu soudcem, který vypracuje návrh rozhodnutí v této věci Josefa Fialu. Podle §5 odst. 9 rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2021 č. Org 1/21, ve znění č. Org 27/21, se soudce Josef Fiala stal novým soudcem zpravodajem.
6. Nový soudce zpravodaj si ověřil, že stěžovatel k původnímu podání přiložil plnou moc ze dne 9. 4. 2018, kterou zmocnil advokáta Mgr. Jana Švarce k zastupování v soudním řízení vedeném u Nejvyššího soudu o dovolání proti rozsudku městského soudu č. j. 13 Co 315/2015-217. Protože taková plná moc nesplňuje náležitosti speciální plné moci, byl stěžovatel Ústavním soudem vyzván (společně s výzvou k doplnění ústavní stížnosti), k jejímu předložení a byl upozorněn na následky neodstranění vad a nedoplnění ústavní stížnosti ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva mu byla doručena dne 7. 1. 2020. Stěžovatel na ni reagoval podáním ze dne 6. 2. 2020, v němž doplnil argumentaci k ústavní stížnosti a upozornil, že předložil plnou moc pro řízení před Nejvyšším soudem, ve které je výslovně uvedeno, že zmocněnec následně může podat ústavní stížnost a zastupovat zmocnitele v tomto řízení.
7. Ústavní soud konstatuje, že přiložená plná moc není v souladu s §30 a násl. zákona o Ústavním soudu, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že byla udělena před vydáním napadeného usnesení, tedy dříve, než došlo k tvrzenému zásahu orgánu veřejné moci, proti němuž ústavní stížnost směřuje [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U39/24 SbNU 557)]. Plná moc ani nezahrnuje oprávnění zmocněnce napadnout ústavní stížností rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. 25 Cdo 4712/2016-285.
8. Vzhledem k tomu, že vada podání (absence speciální plné moci) nebyla v určené lhůtě odstraněna, Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj