ECLI:CZ:US:2021:3.US.809.21.1
sp. zn. III. ÚS 809/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Bernarda Pospěcha, bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2020 č. j. 11 Co 178/2020-773 a rozsudkům Okresního soudu v Opavě ze dne 12. listopadu 2019 č. j. 9 C 235/2005-674, ze dne 12. října 2020 č. j. 9 C 235/2005-743, ze dne 14. července 2020 č. j. 9 C 88/2014-287 a ze dne 24. listopadu 2020 č. j. 9 C 88/2014-313, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 25. 3. 2021, které bylo Ústavnímu soudu doručeno e-mailem následujícího dne a které bylo doplněno dne 29. 3. 2021 originálem zaslaným poštou, stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Podání nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel především nebyl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z návrhu rovněž nebylo patrno, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele došlo a nadto k podání nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
3. Vzhledem k výše uvedenému vyzval Ústavní soud stěžovatele dopisem ze dne 6. 4. 2021 k odstranění vad podání s tím, že mu stanovil lhůtu pro jejich odstranění v trvání 30 dnů od doručení výzvy. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Ústavní soud jeho podání odmítne podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Výzva byla stěžovateli doručena dne 23. 4. 2021.
4. Přípisem, který Ústavní soud obdržel dne 24. 5. 2021, stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a zajištění advokátního zastoupení. Přitom uvedl, že se obrátil na Českou advokátní komoru, z jejíž odpovědi však vyplynulo, že advokáti jsou přidělováni pouze sociálně slabším žadatelům, což jej přimělo k tomu, aby si opatřil právní zastoupení vlastními silami, a proto požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání o dalších 30 dnů.
5. Ústavní soud žádosti stěžovatele vyhověl a dopisem ze dne 25. 5. 2021, který byl stěžovateli doručen dne 11. 6. 2021, lhůtu k odstranění vad podání prodloužil o dalších 30 dnů. Stěžovatel následně přípisem ze dne 12. 7. 2021 opětovně požádal o prodloužení lhůty, přičemž uvedl, že požádal o ustanovení advokáta Okresní soud v Opavě. Této žádosti však nebylo vyhověno. Ústavní soudu přitom sdělil, že využije možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání a žádá, aby Ústavní soud zohlednil i tuto skutečnost.
6. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
7. Ústavní soud má za to, že podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť stěžovatel ani v prodloužené lhůtě nebyl schopen zajistit a doložit právní zastoupení advokátem, ani odstranit další jemu vytýkané vady podání (např. doložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv). Ústavní soud se přitom domnívá, že doba téměř čtyř měsíců od podání ústavní stížnost, resp. téměř tří měsíců od doručení první výzvy k odstranění vad podání, a více než půl roku od vydání v pořadí posledního ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě představuje, i přes stěžovatelem uváděné důvody, dostatečný časový prostor pro zajištění adekvátního právního zastoupení. Stěžovatel přitom nezmiňuje žádné relevantní důvody, pro které by si nemohl advokáta pro zastupování před Ústavním soudem zajistit. Skutečnost, že žádný ze stěžovatelem oslovených advokátů nebyl ochoten přijmout zastoupení, nebo že jeho žádosti o ustanovení advokáta (byť pro řízení o dovolání) nebylo soudem z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práva vyhověno, může například toliko naznačovat, že ani ústavní stížnost by neměla příliš šancí na úspěch.
8. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu navíc známo, že stěžovatel o povinném právním zastoupení v řízení před Ústavním soudem musel vědět již ze svých předchozích ústavních stížností (např. věc vedená pod sp. zn. II. ÚS 4229/16, sp. zn. II. ÚS 914/18 nebo sp. zn. IV. ÚS 2581/18). Nadto nelze přehlédnout, že stěžovatel, kromě toho, že si výzvy přebírá až na konci úložní lhůty (či dokonce až po jejím uplynutí), tak i se samotnou žádostí o prodloužení lhůty vyčkává vždy až do posledního dne stanovené lhůty.
9. Opakované stěžovatelově žádosti o prodloužení lhůty se Ústavní soud rozhodl nevyhovět i z toho důvodu, že prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty považuje za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří zákon o Ústavním soudu respektují (srov. obdobně sp. zn. II. ÚS 3759/17, sp. zn. IV. ÚS 1666/16, sp. zn. IV. ÚS 3636/16 a další).
10. Z výše uvedených důvodů odmítl soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu podání stěžovatele pro neodstranění vad, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj