ECLI:CZ:US:2021:4.US.1291.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1291/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace NEVERA, s. r. o., sídlem Borská 2805/79, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2020 č. j. 6 Afs 248/2019-34 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2019 č. j. 57 Af 23/2018-55, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ve věci si Ústavní soud vyžádal vyjádření od účastníků řízení a vedlejšího účastníka, která dne 27. 1. 2021 doručil tehdejšímu zástupci stěžovatelky, advokátovi JUDr. Petru Vaňkovi, za účelem poskytnutí možnosti se k nim vyjádřit. V reakci JUDr. Vaněk téhož dne (27. 1. 2021) Ústavnímu soudu sdělil, že ke dni 18. 11. 2020 došlo k ukončení jeho zastoupení stěžovatelky.
3. Podle §28 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, který se v řízení o ústavní stížnosti použije přiměřeně podle §63 zákona o Ústavním soudu, jsou odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. Z tohoto důvodu bylo od okamžiku oznámení, tj. od 27. 1. 2021, vůči Ústavnímu soudu účinné ukončení zastoupení stěžovatelky.
4. Protože povinné zastoupení účastníka před Ústavním soudem advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) je nutné po celou dobu řízení o ústavní stížnosti, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k předložení plné moci pro advokáta udělené pro řízení o její ústavní stížnosti, k čemuž jí stanovil lhůtu 7 dnů. Výzva byla stěžovatelce doručena dne 4. 2. 2021. Dne 8. 2. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelčino podání, v němž stěžovatelka zmínila nedostatek finančních prostředků a to, že by ráda využila možnosti bezplatného advokáta. Ústavní soud dne 10. 2. 2021 stěžovatelce doručil informaci, že zástupce účastníkům neustanovuje [k tomu srov. usnesení ze dne 17. 3. 1998 sp. zn. III. ÚS 296/97 (U 20/10 SbNU 409), či usnesení ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 1384/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz], současně jí sdělil, že se lze se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby obrátit na Českou advokátní komoru (§18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o advokacii"). Společně s touto informací stěžovatelku vyzval v nové lhůtě 30 dnů k předložení plné moci pro advokáta. Konec takto určené lhůty připadl na pátek 12. 3. 2021.
5. Stěžovatelka dne 22. 2. 2021 Ústavnímu soudu doručila žádost o prodloužení lhůty k předložení plné moci pro advokáta o 60 dní s informací, že zkontaktovala Českou advokátní komoru o přidělení advokáta pro svůj případ. Žádosti o prodloužení lhůty Ústavní soud nevyhověl, o čemž stěžovatelku zpravil v přípise ze dne 8. 3. 2021, který ji doručil dne 9. 3. 2021, neboť stanovenou lhůtu považuje za dostatečnou, navíc v situaci, kdy podle sdělení JUDr. Vaňka k ukončení zastoupení ve vztahu mezi ním a stěžovatelkou došlo ke dni 18. 11. 2020 a již od tohoto dne tak stěžovatelka mohla a měla řadu měsíců činit kroky, aby se nechala zastoupit jiným advokátem.
6. Další žádost o prodloužení lhůty stěžovatelka Ústavnímu soudu doručila dne 12. 3. 2021 (tj. poslední den určené lhůty). Tvrdila zde, že pro omezení při nouzovém stavu nebylo možno výzvě vyhovět, poukázala na problémový vztah mezi ní a JUDr. Vaňkem, který ji dříve v řízení zastupoval, a zmínila, že v lednu 2021 byl syn její jednatelky hospitalizován a dále, že se musí její jednatelka starat o svou matku po jejím zranění. Na tuto žádost o prodloužení lhůty Ústavní soud nereagoval, neboť již k předchozí žádosti stěžovatelce sdělil, že pro prodloužení lhůty nebyly důvody. Ve výše zmíněném podání doručeném dne 22. 2. 2021 stěžovatelka (prostřednictvím své jednatelky) uvedla, že zkontaktovala Českou advokátní komoru o přidělení advokáta, Ústavní soud proto vychází z toho, že stěžovatelce nic nepřekáželo se na Českou advokátní komoru obrátit. Ústavní soud se proto dotázal České advokátní komory, aby ověřil stěžovatelčino tvrzení, že se na Českou advokátní komoru obrátila, a aby případně zjistil, jak byla stěžovatelčina žádost vyřízena. Dne 31. 3. 2021 Česká advokátní komora Ústavnímu soudu sdělila, že ke dni 31. 3. 2021 neeviduje žádnou žádost o poskytnutí bezplatné právní pomoci podle §18c zákona o advokacii od stěžovatelky ani její jednatelky Simony Horvathové.
7. Za popsané situace soudce zpravodaj vyhodnotil, že nejsou splněny procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti. Podaná ústavní stížnost trpí vadou, neboť stěžovatelka není v řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem. K doložení plné moci byla stěžovatelka marně vyzvána, ve výzvě byla poučena o důsledcích nevyhovění výzvě. Lhůta určená ve výzvě k předložení plné moci skončila v pátek 12. 3. 2021 a ani do okamžiku vydání tohoto usnesení stěžovatelka nedoložila, že je v řízení o své ústavní stížnosti zastoupena advokátem. Soudce zpravodaj proto její ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj