ECLI:CZ:US:2021:4.US.1649.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1649/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. Lenky Hučíkové a 2. obchodní společnosti SOLIDE INVEST, s. r. o., sídlem Dukelská třída 400/24, Brno, obou zastoupených Mgr. Ing. Zdeňkem Valcem, CSc., LL.M., advokátem, sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2021 č. j. 4 Cmo 199/2020-782, kterým bylo rozhodnuto, že se bude jednat v nepřítomnosti první stěžovatelky, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti SLAVIA INVEST a. s., sídlem Křenova 438/7, Praha 6 - Veleslavín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že došlo k porušení čl. 4 odst. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.
2. Současně stěžovatelky navrhují, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), který byl vyhlášen na jednání dne 13. 6. 2021.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dne 13. 6. 2021 proběhlo před vrchním soudem (jako soudem odvolacím) jednání ve věci žaloby vedlejší účastnice proti stěžovatelkám o zaplacení částky 4 177 334 Kč s postižnými právy ze směnky, na němž uvedený soud rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti první stěžovatelky. V závěru tohoto jednání vrchní soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a stěžovatelkám uložil společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona); z toho vyplývá, že řízení o ústavní stížnosti je založeno na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
6. Ústavní soud je proto v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných"; jako nepřípustné proto opakovaně odmítá např. ústavní stížnosti proti (byť i) pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Obdobně Ústavní soud judikuje třeba ve vztahu k ústavním stížnostem, které směřují proti rozhodnutí soudu, jímž byla zamítnuta námitka podjatosti soudce (viz např. usnesení ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. III. ÚS 665/15, ze dne 16. 3. 2016 sp. zn. IV. ÚS 693/16, ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 587/16 či ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16).
7. V tomto případě stěžovatelky brojí proti procesnímu postupu soudu, resp. proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Takový postup či rozhodnutí nejsou způsobilé být předmětem samostatného ústavněprávního přezkumu - jde o možnou vadu řízení, jež se může projevit na jeho výsledku, tedy jako neústavnost rozhodnutí vydaného ve věci samé. Z tohoto důvodu se lze zabývat namítanou vadou (až) v rámci přezkumu ústavnosti takového rozhodnutí, zde konkrétně rozsudku, který byl vyhlášen na jednání dne 13. 5. 2021, a to navíc po vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovatelkám k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ledaže by (zcela výjimečně) byly splněny podmínky postupu podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podanou ústavní stížnost proto považuje Ústavní soud za tzv. předčasnou - stěžovatelky ji mohou uplatnit poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno,
neztotožní-li se s jeho výsledkem a budou-li i nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách v důsledku nyní namítaného pochybení.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
9. Návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku vrchního soudu, jež byl vyhlášen dne 13. 5. 2021, jakožto návrh akcesorický sdílí osud "neprojednatelné" ústavní stížnosti (nehledě na to, že ani se netýká napadeného usnesení).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2021
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj