ECLI:CZ:US:2021:4.US.1682.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1682/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele I. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Průšou, advokátem, sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6 - Bubeneč, proti vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 28. května 2021 č. j. ZT 25/2020-294 a opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Nymburk, Oddělení obecné kriminality, ze dne 21. dubna 2021 č. j. KRPS-81983-226/TČ-2019-010871-HE, za účasti Okresního státního zastupitelství v Nymburce a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Nymburk, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených opatření
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených vyrozumění a opatření (dále jen "opatření"), resp. aby došlo k vyškrtnutí otázek směřujících ke zjištění škodlivého zneužívání návykových látek a existence sexuální deviace z opatření vyšetřovatele o ustanovení znalce, s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, odst. 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V návaznosti na to stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného opatření policejního orgánu.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku a zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku.
3. V záhlaví specifikovaným opatřením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Nymburk, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), byli v dané věci k posouzení duševního stavu stěžovatele podle §105 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), s odkazem na §116 odst. 1 trestního řádu přibráni znalci prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, a MUDr. Luděk Daneš, CSc., k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Policejní orgán v opatření o přibrání znalce po bližší specifikaci skutku zdůraznil, že v důsledku jednání stěžovatele vznikla u poškozené P. H. posttraumatická stresová porucha a že vytýkané jednání stěžovatele je způsobilé tuto poruchu u poškozené udržovat. Shledal, že ve znaleckém posudku je třeba zodpovědět mimo jiné i otázky týkající se škodlivého zneužívání návykových látek a existence sexuální deviace u stěžovatele. Stěžovatele též poučil o možnosti vznést námitky proti osobě znalců, jejich odbornému zaměření, nebo proti formulaci otázek.
4. Stěžovatel v souladu s uvedeným poučením vznesl proti formulaci otázek položených soudním znalcům námitky, které dozorující státní zástupkyně v napadeném vyjádření Okresního státního zastupitelství v Nymburce (dále jen "okresní státní zastupitelství") neshledala důvodnými s tím, že předmětná trestní věc má souvislost s předchozí trestní věcí, ve které došlo i k sexuálnímu napadení poškozené, která je poškozenou i v nyní posuzované věci, a že v minulosti došlo ke zneužívání alkoholu a léčiv stěžovatelem. Uzavřela proto, že znalcům položené otázky jsou namístě a mohou přispět k objektivnímu zadokumentování a posouzení dané trestní věci. Důvodným neshledala ani návrh stěžovatele na doplnění znalcům položených otázek s odůvodněním, že navrhovaná otázka není pro trestní řízení relevantní. Závěrem dodala, že zadané znalecké zkoumání je namístě, neboť je nutné odborně a objektivně posoudit duševní stav stěžovatele v době stíhaného jednání, ale i aktuální stav ve vztahu k jednání, které je mu kladeno za vinu, a to s ohledem na případné změny u jeho osoby od doby, kdy byl naposledy psychiatricky zkoumán.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v opatření policejního orgánu o přibrání znalce absentuje odůvodnění. Má za to, že formulace otázek byla překvapivá a že pro stanovení znaleckého úkolu směřujícího ke zjištění škodlivého zneužívání návykových látek a existence sexuální deviace neměl vyšetřovatel žádný důvod. Tvrdí, že skutek, za který je trestně stíhán, s užíváním návykových látek nesouvisí, a ani v popisu skutku se žádná informace o tom, že měl užívat návykové látky, neobjevila. Stejně tak popsaný skutek nesouvisí se sexuálním násilím. Absence odůvodnění podle stěžovatele neumožňuje přezkum postupu vyšetřovatele v trestním řízení. Dozorující státní zástupkyně pouze doplnila absentující odůvodnění v tom smyslu, že důvodem položení otázek na možnou sexuální deviaci stěžovatele je, že jeho jednání souvisí s předcházející trestnou činností, s čímž stěžovatel nesouhlasí, když z popisu skutku neplyne, že by snad jednání stěžovatele mělo sexuální motiv. Státní zástupkyně podle něj není oprávněna doplňovat odůvodnění vyšetřovatele. Poukazuje na to, že vyšetření k posouzení sexuální deviace představuje významný zásah do důstojnosti a integrity vyšetřovaného, přičemž takový zásah u něj považuje za neodůvodněný, svévolný a ponižující. Navíc dřívější znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jenž byl k osobě obviněného vypracován v roce 2016 v předchozím trestním řízení v jiné věci a který předložil policejnímu orgánu ještě před vydáním napadeného opatření. V tomto znaleckém posudku bylo konstatováno soudními znalci, že stěžovatel žádnou sexuální deviací netrpí a je v tomto ohledu zdráv.
6. K odůvodnění odkladu vykonatelnosti napadeného opatření policejního orgánu stěžovatel uvedl, že v jeho důsledku by se při vypracování znaleckého posudku musel podrobit lékařskému vyšetření pro účely znaleckého zkoumání a zejména pak vyšetření tzv. falometrií. V dubnu 2021 utrpěl vážný infarkt a podrobil se dvěma operačním zákrokům. Lékaři mu bylo doporučeno, aby se po dobu dvou měsíců od poslední operace, která se uskutečnila dne 21. 5. 2021, vyhnul jakékoliv psychické či fyzické zátěži, proto dosud nemohlo proběhnout vyšetření ustanovenými znalci. Je přesvědčen, že i nadále trvá vážné ohrožení jeho práv a svobod, podrobil-li by se po úplné rekonvalescenci ponižujícímu a nedůvodnému vyšetření. Případný odklad vykonatelnosti opatření o vypracování znaleckého posudku není podle něj v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Orgány činnými v trestním řízení bylo v průběhu přípravného řízení vydáno předběžné opatření, kterým mu byl zakázán kontakt s poškozenou. Tvrdí, že toto předběžné opatření dodržuje a že jiný důležitý veřejný zájem by usnesení o odložení účinnosti opatření policejního orgánu nenarušilo.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána opatření napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je namístě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení trestním přichází v úvahu pouze výjimečně. Objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení (a to i přibrání znalce a vyhodnocení jeho posudku) je součástí celého trestního řízení a Ústavnímu soudu přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla zabývat teprve po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků o ochraně práva podle trestního řádu. Zde postupuje Ústavní soud restriktivně při vědomí, že intenzita jeho zásahu musí odpovídat intenzitě namítané neústavnosti. Z postavení a úlohy Ústavního soudu také plyne (čl. 83 Ústavy), že nemůže provádět materiální hodnocení a přezkoumávat důvodnost napadených opatření vydaných v trestním řízení, může pouze kontrolovat, zda tato konkrétní opatření jsou v souladu se základními právy (obsaženými i v čl. 36 odst. 1 Listiny). Pouze v případě zjevného porušení kogentních ustanovení trestního řádu může Ústavní soud výjimečně dovodit, že konkrétní ústavní stížnost je důvodná, přičemž je vázán zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace svého zásahu (srov. usnesení ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1682/07, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že opatření, jímž se přibírá do trestního řízení znalec či znalecký ústav, je neformálním úkonem, který se svým obsahem blíží rozhodnutí, a proti němuž není přípustný opravný prostředek. K vyšetřování duševního stavu obviněného podle §116 odst. 1 trestního řádu, které je ve své podstatě blízké též vyšetření osoby znalcem přibraným podle §105 odst. 1 trestního řádu, Ústavní soud opakovaně podotýká, že jde o procesní úkon, který je způsobilý zasáhnout do základních práv obviněného, podobně jako řada jiných procesních úkonů a opatření v rámci dokazování či zajištění osob a věcí. Zároveň však zdůrazňuje, že určité omezení základních práv, zejména osobní svobody, soukromí a majetkových práv, je nezbytnou součástí trestního řízení, přičemž orgány činné v trestním řízení musejí vždy dbát na proporcionalitu mezi zájmem na efektivní ochraně společnosti před kriminalitou a mezi intenzitou zásahů do osobní a rodinné sféry obviněného. S ohledem na výše popsaný rozsah své pravomoci přitom může Ústavní soud zasáhnout do těchto postupů orgánů veřejné moci teprve v případě zřejmého nepoměru mezi zájmem na zajištění účelu trestního řízení a zásahem do práv obviněného [srov. např. usnesení ze dne 5. 4. 2000 sp. zn. II. ÚS 145/2000 (U 12/18 SbNU 407)]. Takové zásahy či pochybení orgánů činných v trestním řízení však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
10. Podle §105 odst. 3 trestního řádu lze proti osobě znalce vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení. Jsou-li námitky uplatněny v opravném prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem, nebo podle jinak formulovaných otázek. V opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v opravném prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.
11. V posuzovaném případě příslušné orgány činné v trestním řízení srozumitelně a racionálně zdůvodnily, proč je znalecké zkoumání stěžovatele nezbytné a proč jsou zkoumané otázky významné pro vedení trestního řízení. K stěžovatelovu tvrzení, že skutek, za který je trestně stíhán, s užíváním návykových látek či s případným sexuálním násilím nesouvisí, Ústavní soud odkazuje na vyjádření dozorující státní zástupkyně okresního státního zastupitelství, která se v souladu s §105 odst. 3 věta třetí trestního řádu vypořádala s jeho námitkou poukazem na souvislost s předchozí trestní věcí, ve které došlo i k sexuálnímu napadení poškozené, která je poškozenou i v nyní posuzované věci, a že v minulosti došlo ke zneužívání alkoholu a léčiv stěžovatelem (blíže viz bod 5 shora). Tento závěr, byť s ním stěžovatel nesouhlasí, Ústavní soud neshledává neústavním, když nepochybně byla k takovému vyjádření i s přihlédnutím k §174 trestního řádu oprávněna, a navíc stěžovatel jí tvrzenou souvislost v osobě poškozené v ústavní stížnosti nepopřel, stejně jako skutečnost, že v přechozí trestní věci stěžovatele došlo i k sexuálnímu napadení poškozené. Poukazoval-li na znalecký posudek v předchozí trestní věci, který u něj žádnou sexuální deviaci nezjistil, je třeba poukázat na ustálenou judikaturu obecných soudů, podle které posuzování schopnosti obviněného rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládat své jednání se musí vztahovat vždy k určité trestné činnosti, a proto posudek znalců psychologa a psychiatra o duševním stavu obviněného v jiné trestní věci není možno považovat za znalecký důkaz ve smyslu §116 trestního řádu, ale pouze za listinný důkaz ve smyslu §112 odst. 2 trestního řádu, který může sloužit jen k prověření správnosti znaleckého posudku podaného podle §116 trestního řádu v projednávané věci (viz rozhodnutí č. 65/1980, č. 11/1982 a č. 27/1977-II. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Tato judikatura je ústavně konformní. Navíc je třeba k tomu dodat, že prostor pro tyto námitky stěžovateli není uzavřen, poněvadž bude mít možnost svoji argumentaci uplatnit i v pokračujícím soudním řízení, a to případně i v podaných opravných prostředcích proti meritornímu rozhodnutí (viz bod 10 shora).
12. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, porušena nebyla, neboť postup policejního orgánu a dozorující státní zástupkyně okresního státního zastupitelství nijak nevybočuje z uvedené judikatury obecných soudů i Ústavního soudu.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o podané ústavní stížnosti v krátké době po jejím podání, nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného opatření policejního orgánu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu