ECLI:CZ:US:2021:4.US.1690.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1690/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele spolku BOHEMIANS PRAHA, sídlem Lovosická 559/32, Praha 18 - Letňany, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, sídlem Radlická 1031/42, Praha 5 - Smíchov, proti postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Nc 2553/2020, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a spolku Fotbalová asociace České republiky, sídlem Atletická 2474/8, Praha 6 - Břevnov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přikázal Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve lhůtě 15 dnů od doručení nálezu rozhodnout o jeho námitce podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") JUDr. Jaroslavy Novotné (dále jen "soudkyně") ze dne 4. 12. 2020. Stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z předložených podkladů se podává, že městský soud usnesením ze dne 4. 12. 2019 č. j. 1 Nc 2609/2019-446 rozhodl o vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. 23 C 87/2008. Na základě ústavní stížnosti vedlejšího účastníka jako stěžovatele bylo toto usnesení nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 629/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) zrušeno. Následně městský soud usnesením ze dne 24. 8. 2020 č. j. 1 Nc 2368/2020-453 rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 3/21 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Dne 4. 12. 2020 stěžovatel vznesl opakovanou námitku podjatosti, která se, podle jeho tvrzení, týkala pouze otázek městským soudem nezodpovězených. Dne 26. 4. 2021 mu bylo obvodním soudem doručeno vyrozumění městského soudu ze dne 5. 1. 2021 č. j. 1 Nc 2553/2020-469, že o námitce podjatosti již nebude věcně rozhodovat, neboť vznesené námitky jsou jen opakováním týchž skutečností, s nimiž se vypořádal v rozhodnutí o první námitce podjatosti.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že předmětem nyní podané ústavní stížnosti není podjatost soudkyně, nýbrž povinnost městského soudu rozhodnout o opakované námitce podjatosti, neboť v původním rozhodnutí se nevypořádal se všemi vznesenými námitkami. Po rekapitulaci dosavadního řízení před obecnými soudy upozorňuje, že některým otázkám jím vznesených v původní námitce podjatosti, se městský soud vyhnul. To se mělo týkat zejména otázky, zda je možné, aby součástí soudního spisu byly informace o jednom z účastníků řízení, které byly odeslány na e-mail rozhodujícího soudce z e-mailu, jehož původ a vlastník není znám. Podle stěžovatelova názoru je postup městského soudu rozporný s ústavním pořádkem, neboť soud měl a byl povinen rozhodnout (tj. vydat rozhodnutí), což neučinil.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
5. Stěžovatelova ústavní stížnost podle jejího obsahu míří proti nečinnosti (tj. průtahům) městského soudu, k níž má docházet v řízení o jím podaném odvolání. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba, aby se stěžovatelé - dříve, než se obrátí na Ústavní soud - využili možnost podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Nevyčerpají-li tento prostředek ochrany svých práv, je jejich ústavní stížnost nepřípustná [viz např. nálezy ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 (N 122/46 SbNU 151), bod 11., ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197), body 55. a 61., ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 3296/17 (N 238/87 SbNU 853), bod 20.].
6. Jelikož ze stěžovatelova podání nevyplývá, že by stěžovatel uvedený procesní prostředek podle §174a zákona o soudech a soudcích využil, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj