ECLI:CZ:US:2021:4.US.1811.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1811/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky 1. Marie Netolické, 2. Ivety Hrubé, 3. Radky Pražanové a 4. Evy Vítkové, všech zastoupených Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. května 2021 č. j. 22 C 10/2021-70, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") byla zamítnuta žaloba stěžovatelek, kterou se každá z nich domáhala na vedlejší účastnici z titulu náhrady škody zaplacení částky 3 500 Kč, a každé ze stěžovatelek bylo uloženo zaplatit na nákladech řízení vedlejší účastnici částku 75 Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí, když stěžovatelkami uváděné nezákonné rozhodnutí nenabylo právní moci (a nešlo ani o rozhodnutí vykonatelné).
II.
Argumentace stěžovatelek
3. Stěžovatelky v ústavní stížnosti tvrdí, že soud není vázán právní kvalifikací a že z žaloby i provedeného dokazování bylo zřejmé, že šlo o nárok podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., a žalobě mělo být vyhověno.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, ve kterém bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jejich ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpaly všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný takový prostředek k dispozici neměly.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
6. V posuzované věci stěžovatelky brojí proti soudnímu rozhodnutí, jímž každá z nich měla být zkrácena o částku 3 500 Kč (a 75 Kč představující náhradu nákladů řízení). Ústavní stížnost tedy byla podána v tzv. "bagatelní" věci [srov. i §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů].
7. Ústavní soud přitom ve věcech sporů o bagatelní částky konstantně judikuje, že tato skutečnost zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
8. V tomto ohledu ústavní stížnost žádnou argumentaci neobsahuje.
9. Kromě toho je ústavní stížnost založena na námitce nesprávného právního posouzení v rovině podústavního práva. Toto pochybení mělo spočívat v aplikaci nesprávné právní normy na zjištěný skutkový stav (tj. že soud namísto §13 použil §8 zákona č. 82/1998 Sb.), aniž by bylo patrno, v čem by měl spočívat ústavněprávní "přesah" věci; takto koncipovaná námitka by nemohla založit opodstatněnost ústavní stížnosti ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo (viz sub 5).
10. Stejně tak stěžovatelky nezdůvodnily své tvrzení, že by bylo jejich žalobě vyhověno, kdyby věc byla soudem posuzována podle §13 zákona č. 82/1998 Sb.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelek (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu